Výstava Modrobílá historie - 3. díl
Autor: kulajar <kulajar@banicek.com>, Téma: Aktuální info., Vydáno dne: 23. 11. 2006Minule jsme se rozloučili poté, co jsme připomněli několik nejslavnějších hráčů historie Baníku a naznačili jsme, že v roce 1976 získal první titul. Pokud si to nepamatujete, přečtěte si první díl zde a druhý zde.
V sezóně 1974/1975 Baník jen se štěstím unikl sestupovým vodám. Od nastávající sezóny tedy fanoušci nic světoborného nečekali, což potvrdil i podzim sezóny následující. I přes příchod nového trenéra Jiřího Rubáše z Bohemky skončil tým po podzimní části ročníku na dvanáctém místě s pouhými čtrnácti body. Soutěž však byla neskutečně vyrovnaná a na první Slovan ztrácel Baník pouhé čtyři body!!! Jaro však měl Baník famózní – začal sérií osmi zápasů bez prohry, pak sice podlehl Slávii, ale pak získal ze šesti zápasů 11 bodů (tehdy bylo za vítězství 2 body) a zbývalo poslední kolo.
Před ním bylo pořadí 1. Slavia 36, 2. Baník 35, 3. Slovan 34. Slovan hostil Slavii a počítal s tím, že Baník nevyhraje v Plzni. Vyšlo mu to pouze na půl – pod řízením soudružských rozhodčích z NDR vyhrál nad sešívanými 2:0, ale Baník vyhrál v Plzni 0:1 hlavičkou Rostislava Sionka a v padesátém čtvrtém roce svého působení získal poprvé mistrovský titul!!! Na informačních panelech si můžete přečíst o tom, jak Baník hostil po mistrovské sezóně v PMEZ slavný Bayern Mnichov. 20. října se hrálo na Bazalech před návštěvou 32 000 diváků. Na betonových tribunách se na každém schůdku stálo ve dvou řadách, atmosféra byla skvělá, ale Baník prohrál 2:4. V Mnichově pak „uhrál“ stejný výsledek jako v Heerenvenu – to pro ty, kteří si myslí, že loňské Holandsko bylo největším propadákem.
Postupujeme místností s výstavou dále a můžeme číst o cestě do semifinále PVP, kde nás zastavil další německý celek – Fortuna Düsserdorf. Uprostřed místnosti jsou ve skelněné vitrině vystaveny možná nejkrásnější exponáty výstavy – ručně psaná kronika s nádhernými kresbami i kronika, na jejichž stránkách jsou nalepeny dobové výstřižky. Otevřena byla na stránce, kde se popisoval výprask uštědřený Spartě. V utkání tenkrát zazářil mladičký Petr Slaný, který dal při vítězství 5:2 dvě branky a na jednu ještě přihrál. Jeden z titulků v novinách je nádherný – „Ze Slaného bylo Baníku sladko a Spartě hořko“.
Nádhernou věcí je také tabule s ukázkami fanouška-sběratele podpisů. Na čtvrtce papíru je vždy fotka hráče, menší info o něm a jeho podpis. Hezká práce. To se už dostáváme k závěru výstavy, kterou tvoří slavné trofeje. K vidění je poslední mistrovský pohár, pohár pro finalistu Poháru ČMFS, kdy jsme po plešaté hlavičce Johany prohráli 1:2 na Větrné hůrce s ruďochy, samozřejmě vítězný pohár z Olomouce, Mrijan pohár (ocelový 1,2 metrů vysoký pohár, o který se bojovalo při otevření nového stadionu Hajduku Split), křišťálové vázy z různých soutěží, poháry, které získala mládežnická mužstva Baníku, plata s odznaky z různých dob, pamětní mince.
K vidění jsou i nějaké úsměvné věci… Prosím, neberte to jako snižování hodnoty výstavy. Jen pro odlehčení… Některé texty jsou dublovaně vystaveny na dvou místech. Možná tvůrci nepočítali s tím, že někteří blázni to přečtou všechno a dokonce na výstavu zajdou několikrát… Nádhera nechtěného byla objevena na textu, který popisuje tenisový projev na podporu Martina Lukeše. Výměnou dvou písmen vzniklo, že došlo k „tenisovému protestu proti PŘEŘEZÁNÍ Martina Lukeše do B týmu“. A ještě jedna perlička – na vystavené vlaječce z utkání Poháru UEFA 1989/1990 proti Rostocku se ve světle lomí červená barva ve znaku na oranžovou. Že by se už tehdy něco vědělo/tušilo/připravovalo?
A nyní už vstupujeme do třetí – poslední – místnosti. Zde jsou dvě řady křesílek před televizní obrazovkou, na které je pouštěn sestřih gólových momentů v podání hráčů Baníku. Dále jsou zde k nahlédnutí publikace o Baníku, vlaječky z domácích soutěží (mimochodem vidět jako žáka Jankulowského, Čížka či Drozda je úsměvné), šály, čepice, dvě fanouškovské kroniky, pár dresů, míčů a kopaček.
A to je vše. Kdo chce, může zamířit zase do první místnosti a dát si druhé kolo. Určitě to stojí za to. Výstava je opravdu nádherná, srdce zaplesá a za to patří všem tvůrcům a přispěvovatelům dík. DĚKUJEME !!!