Čtvrté ligové kolo, čtvrtý páteční zápas Baníku a potřetí z toho v Práglu. Zase jsme museli jet do toho města, které by bylo nejlepší zrušit, a zase jsme tam jeli s vírou v úspěch. Tentokrát sice byla menší než při návštěvách Julisky či Edenu, ale hrát se dá i s Barcelonou. Víra a odhodlanost – to byly ty hlavní trumfy, se kterými jsme vyrazili dobýt Kokotárnu.
Baník jel k utkání v podstatě bez útočníků – Svěrkoš zraněn, Petrus s jediným ligovým startem za poslední rok a situaci Narha někdo šikovně zaonačil tak, že se začal řešit až po Hlučínu. Pro utkání se Spartou tak nemohl požádat o případnou podmínku a zůstal doma. Také domácí řešili změny v sestavě – kvůli evropskému trestu nepostavili Váchu, chyběl i stoper Holek či útočník Bednář.
Sestavy
Sparta: Bičík – Kadeřábek, Kováč, Švejdík (70. Nešpor), Costa – Matějovský, Mareček (88. Konate) – Dočkal, Hušbauer, Krejčí (66. Breznaník) – Lafata (K)
Baník: Pavlenka – Frydrych (K), Baránek, Stronati, Holzer – Greguš, Mensah – Kukec, Lindpere (65. Šichor), Štěpán (81. Sukup) – Azevedo (78. Kaša)
Diváků: 10938, sudí Franěk – Blažej, Dobrovolný
Baník začal – na rozdíl od zápasu v Edenu – utkání pozorně a ve výborné atmosféře to byl naopak on, kdo dal rychlý gól, když v 5. minutě Greguš získal míč na půlce, narazil si s Azevedem, potáhl vedle pouze stínujícího Švejdíka do vápna, a když ho Sparťan ani moc otravoval, z velkého úhlu vystřelil – rána po zemi byla neskutečně přesná, od zadní tyče se odrazila do branky a Bičík se mohl natahovat, jak chtěl. Výbuch radosti modrobílých barev na hřišti i v hledišti byl neskutečný a dodal už tak nabuzenému Baníku další dávku sebedůvěry.
Ta se projevovala zejména v tom, že jsme rudé nepouštěli do nějakého většího nebezpečí – až v 17. minutě po Lafatově zpětné přihrávce pálil někdo z domácích hodně tvrdě, Pavlenka však spolehlivě vyboxoval a Frydrych razantně odkopl. Nebezpečnější to bylo o minutu později, kdy ztlumil Krejčí odkop Holzera, míč se dostal k Hušbauerovi, ale pražský Pepík trefil z dvanácti metrů ve velké šanci pouze boční síť. O chvilku později jsme zase zbystřili pozornost domácích zadních řad, když po se chybě Švejdíka v rozehrávce dostal ke střele zprava po zemi Azevedo, zadní tyč ale o kousek minul.
To už byla polovina poločasu a za sympatické hry Baníku roztáhl domácí kotel choreo TŘI VRAŽDY STAČÍ DRAHOUŠKU s karikaturou barev ACS a nějaké šukačky k tomu – tak já nevím, možná to bylo připomenutí dnešní teploušsko-lezbické pražské akce na Letné. Inu – vrána k vráně sedá. Pojďme raději zpět k fotbalu – ve 26. minutě se dostal Lafata ke svému typickému haluzáckému zakončení, když nesedla absolutně střela Marečkovi, míč ale doputoval ke kapitánovi rudých, dorážku na zadní tyči ale neproměnil. Sparta už nás v té době celkem slušně tlačila, obléhali nás zprava doleva, ale ani střela Matějovského cíl nenašla.
V 31. minutě spojila oba znesvářené kotle myšlenka českého fotbalu pro fanoušky, vytáhly na toto téma transparenty, ten náš DAMKOVÁ ŠAFARČÍK PELTA BERBR CHOVANEC – NAD ČESKÝM FOTBALEM SE STAHUJÍ MRAČNA se mi zdál lepší. Na hřišti se to v té době přiostřilo, my to odnesli žlutými kartami pro Frydrycha a Baránka a v 36. minutě zase zahřmělo – Dočkal kopal standardku skoro od postranní čáry zprava na zadní, Holzer se někde toulal, ale centr na neobsazeného Hušbauera byl naštěstí o kousek nepřesný. O tři minuty později pálil z úhlu Krejčí, Pavlenka spolehlivě lapil. Po dlouhé době jsme se pak dostali ke zteči i my, povedený brejk potáhl Greguš, ale i jeho kolmice na Štěpána byla o metr delší než bylo třeba. Škoda, nalevo byl zcela osamělý Azevedo.
Blížil se závěr poločasu a všichni jsme toužebně očekávali pauzu. Matějovský to ještě pálil z 23 metrů vedle, ale pak to přišlo – Hušbauer si svou divadelní vložkou v souboji s Baránkem řekl o angažmá v Národním divadle, Franěk mu to sežral a byl z toho prostřený stůl pro Lafatu – standardka přímo proti brance kousíček před šestnáctkou... Lafata to kopl super, Pavlenka neměl šanci a jen se po míči podíval, ale ten k naší neskutečné radosti zazvonil o tyč!!! Ufff do šatny se šlo za našeho jednobrankového vedení.
Před druhým poločasem bylo jasné, že nás čeká ještě velká šichta a ono tomu skutečně tak bylo. Domácí nás zamkli prakticky celou dobu na naší polovině a na prstech jedné ruky by se dalo spočítat to, kdy jsme se dostali k něčemu kloudnějšímu. Naši odhodlanost ukázal Stronati, který zajel tvrdě za Hušbauera – za tuto žlutou kartu se na něj vůůůůbec nezlobím:-) :-) :-) V souvislosti s tím srdcařem nám zatrnulo v 52. minutě, kdy Hušbauer odcentroval od pravého cípu vápna, Frydrych za sebou nechal Costu, ten tlačil míč hlavou ve výborné pozici míč na zadní tyč, šlo to ale naštěstí vedle. O pět minut poté potáhl brejk výborně hrající Greguš až do vápna, dal pod sebe Frydrychovi, který posunul doprava do šestnáctky pro Azeveda a Costa měl co dělat, aby odvrátil v poslední chvíli na roh.
Pomalu končila hodina zápasu, naše šestnáctka byla v jednom ohni, ale i Krejčího nebezpečný míč na teč prošel celým malým vápnem. K nějaké reakci jsme se dostali opravdu pouze sporadicky – třeba v 65. minutě Kukecovým rohem, z odraženého vracel Frydrych za obranu Holzerovi, ale ten byl v ofsajdu. Minuty se táhly jako smrad, konec byl stále daleko, Sparta v zoufalé snaze prostřídala a byl to právě čerstvý Breznaník, který to zkoušel střelou ze standardky z 22 metrů – Pavlenka byl ale uprostřed branky na místě. Nejde to tak ani onak – co takhle zkusit zase hereckou vložku a dostat penaltu? Dočkal to zkusil, Franěk ale na další tragikomedii už náladu neměl.
Tak co? Udržíme to nebo smolík? Nervy jako špagáty, bo ta obrana byla opravdu pod neskutečným tlakem. V 76. minutě se už zdálo, že padneme, ale Lafatovu střelu z 18 metrů vytáhl Pavlenka na roh! Lafata mohl pouze zuřit a gestikulovat... Náš kotel vytáhl deset minut před fajrontem povedené choreo s karikaturou Pelty, nápisy NA ROZMARY KRÁLŮ DOPLÁCEJÍ JEJICH NÁRODY A KRÁL JELIMÁN. Super!!! V posledních minutách jsme se dostávali stále častěji k brejků, Kukec či Šichor už ale neměli síly je dotáhnout do definitivního potvrzení krádeže bodů. Nastavovalo se pět minut a v té poslední jsme málem dostali infarkt – Konaté se dostal přes Sukupa, šel do vápna, z úhlu prudce vystřelil, ale Pavlenka náš prapor opět podržel. Píííííííííííííííííííísk a mohly začít oslavy :-)
- pánové klobouk dolů, takhle se hraje za Baník
- děkujeme, děkujeme, děkujeme
- neskutečný individuální výkon Greguše
- tlak byl enormní, místy drtivý, ale co už fčil, historie se neptá
- tlak až na tu situaci před pauzou ustál i Franěk
- mohutné děkovačky před kotlem si užily jistě obě strany
- skvělý výkon našich fans a dočkali se sladké odměny
- půjde před disciplinárku dodatečně i pan Dočkal za hlavičku do obličeje?
- chápu vyvěšení otočené vlajky v případě, je-li soupeřova. Ale vyvěsit si naopak vlajku svoji??? Mrkněte na fotkách na vlajku ŘEVNICE - zde - no nejsou to chuji?
- ještě, že nám taky neběží na tabuli slova naší hymny – já bych ji rozbil šutrem...
- tož a teď hrrrrrrrrrr na dalšího nenáviděného soka