FC Baník Ostrava - MFK Vítkovice 1:0 (0:0)
Hráno 26. října 2016 v 17:40 hodin ve vyhnanství
Soutěžního utkání s Opavou jsme se dočkali po sedmi letech, ale na ostravské derby s Vítkovicemi se čekalo plných dvaadvacet roků. Ani tato skutečnost však nepřiměla fans zvednout zadky od televize a tribuny tak byly velice prořídlé. I v tom byl rozdíl mezi tímto utkáním a zápasem s Opavou. Inu Baník hraje domácí zápasy na cizím stadionu a pocit nenormálnosti/paradoxu umocňoval i transparent VLAJKONOŠI DOMÁCÍ před našim kotlem či transparent DNESKA VŠICHNI FANDÍME OSTRAVĚ v kotli Vítkovic, které byly zase pro změnu v kotli hostů, ačkoli je Boltův stadion právě jejich domovem. Český fotbal pro fanoušky :-)
Sestavy
Baník: Vašek - Celba, Mešaninov, Zápotočný, Hučko - Nerad, Hlinka, Mičola (K) - Mondek (87. Lupták), Urgela (46. De Azevedo), Stáňa (75. Helešic)
Vítkovice: Kostolanský – Cverna, Coufal (K), Mikula, Prajza - Vaněk, Texl – Ondráček, Jurča (67. Demeter), Hlavsa (46. Fiala) – Mišinský (77. Vacek)
Rozhodčí: Dubravský – Caletka, Vodrážka
Diváků: 6 618
Velice prestižní zápas se konal za celkem chladného počasí, když navíc skoro celý den před mačem pršelo. Trenér Petržela opět zamíchal sestavou – pochopitelně chyběl ve Varnsdorfu vyloučený Sus, na lavičku si sedli i de Azevedo s Helešicem a svou další šanci dostali Celba a Nerad. Nedíval jsem se na soupisky zpětně, ale už minule jsem postřehl, že na lavičce usedá jako náhradní brankář osmnáctiletý Mikuláš Virec – že by velká naděje Baníku? Stejně tak se nedívám na sestavu Vítkovic a tak jsem celkem zíral na to, kolik bývalých Baníkovců tam hraje – Cverna, Coufal, Vaněk, Jurča a Mišinský. Bylo jasné, že zejména oni budou hrát o dušu.
Celkově se ale moc o dušu nehrálo, protože Pulpitova – možná i pochopitelná – defenzivní taktika zabila celý fotbal. Moc na dívání to nebylo – ono koho by taky bavilo dívat se na zápas, v němž bijete devadesát minut do zdi. Přesně tak tomu ve středečním podvečeru bylo a nebýt našeho gólu, snad by byly Vítkovice zalezlé ještě teď. Po brance to trochu otevřely, ale ani tak to žádná hitparáda nebyla. Podtrženo a sečteno – důležitá výhra, děkujeme, ale rychle zapomeňme.
Od úvodního hvizdu se nic nedělo vlastně až do páté minuty, ve které kopal roh zleva Nerad, centr byl odvrácen k Celbovi, jehož centr prodloužil ve vápně Urgela a Mičola poslal míč špičkou kopačky nad branku. Obrana Vítkovic odvracela spolehlivě i další naše pokusy a soupeř se dokonce ve 13. minutě pustil po kiksu Mešanoviče dopředu, Vaňkovu přihrávku zprava však zachytil Celba. Baník šel hned do kontru, Mičola dával do vápna zprava, ale Stáňa se snad letos už netrefí – v dobré příležitosti střílel do brankáře Kostolanského.
Na rozdíl od sedícího kotle Vítkovic ten náš povzbuzoval, a ač se mi to zcela příčí zásadě, musím konstatovat, že ten buben při pokřiku Dej Baník gól (jak se potom začne řvát silněji) se mi líbí. Tfuj tfuj tfuj – až mě otřepalo. Na hřišti se v této fázi zápasu nedělo opravdu vůbec nic zaznamenání hodného a tak sem musel studenou propisku rozepsat až ve 26. minutě, kdy to dal Mičola do šestnáctky mezi beky, Stáňa zkusil v souboji s Mikulou pád, Oscar Academy Award v podobě penalty však nezískal. O minutu později naše „super“ akce – asi osm narážeček s počátkem na hranici vápna skončilo přihrávkou Mišinskému na půlku. V podstatě to byla symbolická ukázka.
Našemu snažení samozřejmě překážela úporná defenziva domácích Vítek, ale mnohdy jsme se zabíjeli i sami – 29. minuta, Celba potáhl po pravé, Urgela přepouštěl patičkou Stáňovi, který ale na míč nedosáhl. Když už se podařilo překonat obranu, byl na místě Kostolanský – 32. minuta, Mondek prošel zprava podél celé šestnáctky a zleva vypálil hezky pod břevno. Kostolanský však byl připraven a míč vytěsnil na roh. Když už jsem u rohu – tato herní varianta je naší velkou slabinou, 99% našich rohů vyšumí naprosto jalově.
Když se blížila čtyřicátá minuta, daly o sobě zase vědět Vítkovice – nejprve pálil po několika hlavičkách hodně nad Vaněk a po chvíli si s našimi zatančil Mišinský ... a pak přihrál do prostoru, kde nebyl vůbec nikdo. To nemohlo stále sedící fans Vítkovic probudit, probudil je však náš pokřik Vítek to chuje, při kterém dokonce ironicky zatleskali a dokonce něco i zakřičeli. Odpověď Co vás tak málo? už zněla do poslední akce prvního poločasu, při které odvrátila obrana soupeře Celbův míč na roh. Ten jsme zahráli opět nemastně a následovalo něco podobné útoku v házené – kolem dokola a dovnitř ne. Zdržování nám Dubravský odpískat nemohl a tak foukl aspoň pauzu.
Do druhé půle došlo ke dvěma změnám a de Azevedo (a poté i Helešic) naši hru přece jenom trochu oživili. Platila zejména technika de Azeveda, ale i ten párkrát něco zazdil. Hned dvě minutky po nástupu na trávník ale přihrál moc hezky Stáňovi, který ale jakoby se bál vystřelit... špatný výkon podal Nerad – např. v 50. minutě standardka do prvního soupeřova hráče Prajza a vzápětí další centr do Jurča. Pěkný centr na hlavu Hučka posadil naopak Celba, jenže hlavička se mezi tyče nevešla. Zkusily to i Vítkovice – v 52. minutě vysunul Mišinský šikovně Fialu, Zápotočný jej ale rázně odzbrojil. Ke cti Nerada patří to, že v každém zápase sleduje postavení gólmana a snaží se o loby – stejně jako proti Vítkovicím v 53. minutě se však ještě takto netrefil.
Beton, beton, beton – i tak by se dala popsat akce z 54. minuty, kdy se od betonu odrazily dva centry Nerada i třetí Mondeka. Naši ale bušili do zdi dál, de Azevedo si povodil u čáry dva soupeře a ti ho pak sestřelili. Co z toho, když Nerad poslal standardku skoro od rohového praporku na prvního hráče, kterým byl vítkovický Vaněk. Nevyšlo nám to ani o tři minuty později po dvojici rohů zleva i zprava, oba centry byly obranou odvráceny a ke střele z odražených míčů nás nepustili. Odechli a zařvali jsme si až v 58. minutě, když jsme vhazovali aut zleva, Stáňa si narazil s Mičolou, poslal centr do ohně a Mešaninov hlavičkoval z pěti metrů gólově – 1:0 pro Baník!
Vítkovice byly nuceny trochu vylézt, ale v obraně to bylo zabetonováno pořád – 65. minuta Mičola roztáhl na křídlo Celbovi, ktrý míč potáhl, z hranice vápna vystřelil, ale zase to skončilo na tělu Jurči. Náš kotel se vzápětí prezentoval choreem v podobě plachy se znakem ultras, balónkama ve státních barvách a světlicemi podsvíceným nápisem PATRIOTI Z BANÍKU. Celkem povedené. Na hřišti nic nového, v 73. minutě střílel z osmnácti metrů hodně nad Mišinský a ve formě nebyly ani světelné tabule, které se zresetovaly a vrátily start druhého poločasu o dvacet minut zpět. Mnozí jsme se lekli, že budeme sledovat dobývání betonu o něco déle... No a nějak to zaskřípalo i ve spolupráci tribun, když v jedné chvíli zpíval kotel Olé Baník Ostrava a béčka Kdo není zčuchaný :-) No duet skoro jak božský Kája s Darinkou Rolinc.
Trápení se už blížilo ke konci, potěšit nás mohl ještě po přihrávce de Azeveda Hučko, v dobré šanci ale netrefil míč. Anebo Mondek – když de Azevedo vysunul Helešice, ten dal rychle proti noze Mondekovi, střela na zadní tyč a centimetry vedle. štěstí jsme měli, ale opačného rázu – v 83. odmával pomezní chybně ofsajd, Ondráček by šel sám na Vaška, po hvizdu si cvičně vystřelil do sítě, ale žlutou kartu neviděl. Sólový nájezd jsme vzápětí mohli podniknout i my, když v 86. minutě dal dlouhý míč na hrot Hučko, Mondek pádil za míčem ve snaze ho přihrát de Azevedovi, Cverna však sprinterský souboj vyhrál a bylo po šanci. Do konečného hvizdu ještě krotil nadvakrát míč Vašek po střele Vaňka a pak jsme ještě rozehráli špatně roh zprava na Luptáka. Finito, výhra 1:0 se počítá.
Můj názor:
- asi se takový fotbal dal čekat, od Pulpita Barcu čekat nelze
- hodně důležitá výhra, klukům patří poděkování za velkou snahu a vytrvalost
- Olmíku je třeba funět na záda, když už nejsme před ním
- vztyčený ukazovák, protože v posledních zápasech už jsme neměli ani ty tutovky, které jsme před tím zahazovali jako na běžícím páse
- víkend bez Baníku a pak ve velkém počtu hurá do Sokolova. Snad se nebude opakovat historie a bránící protivník nás nepřetlačí tak, jak se tomu stalo v březnu roku 1943 u (skoro) stejnojmenné vesnice na ukrajinské frontě