Krásný zápas, kterému něco chybělo…

Tak jsme se po čase zase pěkně sešli za asistence medmrdek a všech kosmonautů světa, abychom na Bazalech (na dlouhou dobu) naposledy přivítali soka z nejmilovanějších. Už od příjezdu bylo ale všechno trochu jiné než jindy. Ve vlaku i při cestě na Bazaly jsem postrádal známé tváře i předzápasovou atmosféru plnou emocí a známých výkřiků. Asi nejlépe to vystihl jeden spolucestující, které prohlásil, že tentokrát jedou na fotbal jenom „taci ti normalni“. No budiž…

Každého kdo to vzal do Ostravy přes hlavní nádraží vítala po vystoupení v rámci akce „na fotbal s rodinou“ skupina kosmonautů s bohovsky nasranými a rozštěkanými vlčáky, ale také groteskní skupinka s vestami „Press“ která z bezpečí nadchodu (bo jeden nikdy nevi – no ni?) sledovala nástup ruďochů do autobusů hluboko pod nimi. Při příchodu od radnice přes řeku mě pak asi hodinu před zápasem doprovázel dav asi pěti lidí. I znejistěl jsem, jestli snad nebyl vyhlášen nějaký všeobecný bojkot, ale po příchodu na stadion se ochozy sice pomalu ale jistě začaly zaplňovat. Baďurovy vyprodané Bazaly se sice nekonaly (teda jestli mám oči v pořádku), ale ohlášených více než 7400 diváků bylo víc, než jsem osobně čekal.

Zápas začal pod dohledem oblíbeného rozhodčího Kocourka, kterého doplnil ještě Jech jako čtvrtý sudí. No potěš.

Ze začátku se u některých domácích projevila tíha okamžiku, když např. Šichor přihrával do prázdného prostoru a pak se ukopl. Baník napadal rudé už na jejich půlce, ale první šanci měli hosté, když Kouřil na poslední chvíli ukopl míč před Kadlecem. Za dvě minuty se situace opakovala a to se stejnými aktéry. Naše obrana se na začátku dost hledala. Konečně se začali osmělovat i domácí, když především Baroš udržel spoustu míčů. V první fázi zápasu se pískalo snad pět faulů na něj. Pak ale Kocourkovi zřejmě něco řekl, ten si to vzal osobně, aby pak ve vybraných chvílích náhle oslepl. V šesté minutě jde poprvé celý stadion za ramena. V první velké šanci Baníku se octil Kukec, který hlavičkoval vedle brány po pěkné akci Azeveda a Baroše. Pak jsme na pár minut přitlačili rudé na jejich půlce, což vyvrcholilo dobře kopnutým přímým kopem Kukece, který skončil na hlavě Baroše. Ten z první vyložené šance hlavičkoval vedle a z ofsajdu. Teď se šlapalo po trávníku zase na naši polovině, ale bez většího efektu pro hosty. Až Matějovský vymyslel pěknou přihrávku, kterou obrana odvrátila na roh. Ani další sparťanské standartky se neujaly a tak se pokusil o únik Azevedo, ale míč nakonec skončil v autu. Kombinace ACS před šestnáctkou ztroskotávaly většinou na pohotových odkopech Frydrycha a Kouřila. Ve 25. minutě se poprvé a naposledy ozývá ze suplujícího kotle na P1 pozdrav pro Šafyho. Čtvrt hodiny před pauzou došlo na dvě tutovky domácích. Nejprve Baroš po krásné a rychlé akci po zemi Azeveda se Štepánem selhal sám před gólmanem a minutu na to poslal po rohu hlavou míč těsně vedle. Minimálně jedna akce měla skončit gólem. A po Kukecově letecké etudě před vlastní šestnáctkou a škodolibém sparťanském choreu „Petera a Šafy na radnici“ přišel sprint Azeveda skoro přes celé hřiště, který skončil nastřelením Costovy ruky. Ve 37. minutě Frydrych zahájil ve velkém stylu oslavu narozenin, když na poslední chvíli odkopl míč před placatou hlavou po přelobování chybujícího Pavlenky. Ve 39. minutě se už ale potvrdilo známé nedáš-dostaneš, když Kadlec prudkou střelou zpoza šestnáctky nedal Pavlenkovi šanci. 0:1 pro ACS. Autor gólu pak ještě pěkně zahrál žlučníkový záchvat ve středu hřiště, aby snad nepřišla rychlá odpověď Baníku. Závěr prvního poločasu přinesl tlak domácích, který ale ani po několika akcích neskončil jedinou střelou na bránu.

Ve druhém poločase mi až do našeho gólu selhala záznamová technika, ale tato část zápasu naštěstí stejně nepřinesla nic podstatného. Na levé straně začal operovat živější Sukup, který vystřídal nevýrazného Lučiče. Kukec pak, zřejmě po domluvě v kabině, výrazně vylepšil svou hru, když mnohem aktivněji napadal a neztrácel tolik míčů. Jednou se však přece jen zapomněl a byl z toho brejk Sparty zakončený Kadlecem těsně vedle. Kukecův výkon gradoval až zhruba od 60. minuty, když si nejprve povodil obranu rudých, aby pak o pár minut později krásně nacentroval Barošovi před bránu. Ten si z reprezentanta Kadeřábka udělal dobrý den a hlavou se na třetí pokus trefil do brány - těsně k tyči. Po vyrovnání na 1:1 Bazaly zalila euforie, jaká se může u Chachara dostavit snad jen po gólu do sítě ACS... Hosté se snažili zařadit vyšší rychlostní stupeň a přitlačili Baník před jeho bránu. Nebezpečný byl především Krejčí zleva, Dočkal uprostřed a Kadlec na hrotu, jehož zakončení šlo těsně vedle. Koncert, ale předváděl oslavenec Frýďa, který hrál vynikající zápas a odvracel jeden míč za druhým. V 67. minutě střílel Dočkal šajtlí těsně vedle levé tyče – Pavlenka se jenom ohlédl. Na druhé straně se pak střelou předvedl aktivní Azevedo, který hrál také výborný zápas a na pravé straně dělal rychlými kombinacemi s Kukecem a Štepánem velké problémy obraně Sparty. Je třeba ocenit, že Baník se teď neuchyloval k nakopávaným balonům, ale snažil se hrát svoji hru rychlými přihrávkami po zemi. V 72. minutě vystřídal unaveného Šichora Mišák. Na opačné straně nahradil Dočkala Řezníček. Velmi sebevědomě a jistě hrál nejen v těchto kritických chvílích Foltýn, který by se podle tohoto zápasu mohl stát hlavním kandidátem na náhradu za Greguše. Rostoucí, ale neefektivní tlak Sparty v následujících minutách přerušily jen dva rychlé brejky Holzera do otevřené obrany Sparty, která už přece jen začala hrát vzadu na větší riziko. Adresátem první finální přihrávky byl Baroš a té druhé Mišák, ale ani jeden neuspěl – Mišákovu střelu zablokovala obrana. Krátký oddech pro těžce zkoušenou obranu Baníku přineslo jen ošetřování Foltýna, který předtím odehrál míč vleže. Baroš toho měl plné zuby a řekl si o střídání. A pak to v 84. minutě přišlo. Sukup špatně načasoval skluz/odkop míče a sejmul unikajícího Kadeřábka. Jak Kocourka nemám rád tak tohle se pískat dalo. Míč si postavil Lafata a vyslal střelu doprostřed. Pavlenka šel doleva, ale neuvěřitelně vyrazil ránu nohou s pomocí břevna ven z brány. Následovala další euforie a gratulace od spoluhráčů. Minutu nato se Baroš dočkal, když ho vystřídal Narh. Dalším kandidátem na střídání byl ale Holzer, kterého chytaly křeče. Dneska fakt běhal jako motorová myš. Pod pochopitelný kotel emocí v závěru notně přiložil Kocourek, který nejprve nechal rozehrát znovu přímý kop, po kterém se hnal sám na bránu Azevedo a pak neodpískal faul na Narha. Následný únik Sparty zastavil kosou Kouřil za což viděl žlutou kartu, ale v dané situaci se to dá pochopit. Na druhé straně neudržel nervy na uzdě Brabec a byl rovněž ožlucen za sražení stojícího Narha. Rozhodčí nastavil tři minuty, ve kterých soupeř vyrobil ještě nečekanou tečovanou střelu, kterou vyrazil Pavlenka na roh. Když pak mohl jít do brejku Baník, tak sudí zápas raději ukončil.

Co tedy vlastně chybělo zajímavému a kvalitnímu zápasu? Kotel? Jistě, ale to není všechno. Nejlépe to asi pochopí ten, kdo zažil oficiálně patnáctitisícové a neoficiálně dvacetitisícové návštěvy a děkovačky v závěru. Dneska se většina diváků odebrala k východu, ještě než hráči došli k P1…