Výbuch ve Vítkovicích

Ano, byl jsem tam. Porušil jsem bojkot OSBB, navíc jsem nereflektoval na Kulajarovy výzvy a tajně navštívil generálku Baníku na další „Sezónu návratu“, jak ji vtipně nazývá náš Velký kormidelník. Za to vše jsem byl krutě potrestán stejně jako dalších 1025 masochistů, kteří chtěli ve více než třicetistupňovém vedru na vlastní oči vidět jak je Baníček připravený pokračovat po finanční stabilizaci a v novém působišti k cestě za poháry. Soupeřem nám nebyl nikdo menší než Atletico Karviná.

Nebojte se, nebudu vás trápit přesným během událostí, jak je mým zvykem. Ono totiž kromě prvních cca 20 minut druhého poločasu není ze strany Baníku moc o čem psát. Kromě kopání do balonu chybělo v ostatních částech utkání všechno: agresivita, bojovnost, pohyb. Výsledkem byla naše první střela na bránu soupeře v 58 (!) minutě, a když budu počítat i jednu slabou hlavičku, zastavilo se zpocené počitadlo našich střel mezi tyče na čísle dvě. O kvalitě prvního poločasu z naší strany nejlépe vypovídá, že trenér Karvinských o přestávce posadil oba autory branek. Ne že by to úplně všichni v bílém odchodili. Ano našly se i výjimky – Vengřinek a Mondek hráli naplno už od začátku. Pavlenka chytal co se dalo a hecoval. V první půli střídající Foltýn se taky snažil. O ostatních raději nepsat…teda až na jednoho – viz dále.

Někteří z vás vědí, že v banicek.com se zaměřuju především na mládež. Na sobotní výbuch bych se proto rád podíval z pohledu tolik proklamované práce s mládeží – především se silným ročníkem 1996 - několikrát přímo i nepřímo zmiňovaným Velkým kormidelníkem v jeho četných rozhovorech. Můžeme ho také s trochou nadsázky nazvat Helštýnova generace, protože právě on je trénoval minimálně od U17 kdy jsem je začal sledovat. Pamatuju mj. vítězství v lednovém halovém turnaji, kde ve finále porazili Rapid Vídeň, sebevědomé tažení Moravou a Slezskem s mistrem hattricků Markem Szotkowskim, nebo nádherný zápas se Spartou v nedokončených Vítkovicích ve kterém mimo jiné exceloval záložník, který se z této generace vždy jako první posouval mezi starší – Jan Matěj. Musím předeslat, že styl hry toho kluka i celé této sestavy se mi velmi líbí a že v dorostu předváděli většinou opravdu pěkný fotbal. V sobotu nastoupil Matěj v základu ve dvojici s Šichorem a zápas se mu absolutně nepovedl. Zatímco Šichor často kazil přihrávky, Matěj skoro žádné neměl. Právě po jeho chybě, kterou musel před šestnáctkou hasit za cenu faulu, padl druhý gól. Trenér jeho trápení ještě před koncem poločasu ukončil střídáním za Foltýna.

Každý kdo aspoň trochu sleduje fotbal ví, že přechod z dorostu k dospělým bývá velmi těžký. Řada zmařených talentů je opravdu velmi dlouhá. Je odpovědností a vizitkou klubu jak dokáže s takovými talenty pracovat a z kolika z nich nakonec vyrostou hotoví fotbalisté – tím víc klubu, který na odchovancích staví svoji budoucnost. Vzhledem k tomu, že právě pan Helštýn tyto kluky velmi dobře zná, dá se na jejich budoucností v dospělém fotbalu změřit jeho úspešnost jako trenéra a metodika mládeže. Doufejme, že nejen s Matějem ale i s ostatními dokáže pracovat tak, aby pochopili, že k úspěchu vedou (kromě nezbytného kusu štěstí) jen dvě věci: pokora a tvrdá práce. Jen pro informaci - mezi ty, kteří mi z popisované generace utkvěli v paměti nejvíc, patří kromě Matěje Honiš, Helešic, Švehlík, Ožvolda a v neposlední řadě úderná trojice Behan, Marek, Szotkowski.

Závěrem ještě malý dovětek k Sobotě. Po zápase bylo samozřejmě truchlivo – až na mladého týpka ve VIP s tmavší krátkou kozí bradkou. Ten byl vysmátý jak lečo. Nejsem si jistý, kdo to byl, a proto raději neuvádím jeho jméno…