Příjemná sobota s výhrou v derby

Svého času náš web občas přinášel kromě faktických reportáží ze zápasů Baníčku také různé popisy cest či akcí, které se děly mimo zápasy. Těchto článků výrazně ubylo – tak mě pro jednou napadlo zase něco sepsat. Kdo chcete – pokračujte uvnitř článku…

Na sobotu 5.prosince naplánoval jeden z nás takové menší uzení tofu, sojových bobulí a různých jiných zdravých pochutin, čtení historických románů, degustaci různých ovocných moštů a šťáviček, toto vše přerušeno kvalitním ligovým fotbalem v podobě slezského derby… Ne, nebojte se – ten chlap se nezbláznil... Jen tak trochu kecám, uzeníčko vypadalo asi takto...



Po sedmé hodině ranní jsme se postupně začali scházet – tři „dědci“ z webu, k tomu jeden ještě starší pán a aby byl věkový průměr narovnán, později dorazila ještě nějaká omladina. Maso už viselo, v ohništi už praskal oheň, narazil se malý soudeček z Beskyd, na zahřátí na stole svařáček, višňovice, bylinková 68 či fernet. Nesčetněkrát během dne zaznělo, že uzení se musí odpracovat (čti odjíst) a tak se na stole objevovalo nové a nové jídlo od různých úprav masitých přes domácí slané pečené dobrůtky až po tři druhy domácích koláčků. A tak se sedělo, přikládalo, koštovalo – a hlavně kecalo o Baníčku. Především tedy o jeho budoucnosti, mládeži, nadějích. Člověk si vyslechl spoustu zajímavých informací, některé se poslouchaly dobře (jak nám v některých ročnících vyrůstají naděje, které dnes nemají konkurenci nejen na našich hřištích) – zrovna tak jako věci, z kterých se ježily chlupy či vstávaly vlasy na hlavě. Do toho aktuálně složitá doba pro každého – no jsem věčný optimista, tak doufám, že se to ukormidlí tím správným směrem…



Ale zpět k uzení a derby. Kolem poledne už masíčko začalo chytat barvu a my se pomalu začali chystat na fotbal. Pan domácí k tomuto kúpil wi-fi ready televizi, abychom mohli (když už není možné jít na stadion) sledovat zápas aspoň v TV. No tak si televizi pověsíme – abychom zjistili, že wi-fi ready znamená, že si k televizi musíš dokoupit adaptér, jinak se k wi-fi nepřipojíš. Trošku výdup, pokusili jsme se ještě zachránit vysláním rychlé spojky do nějakého elektroobchodu. Adaptér se sice podařilo sehnat – bohužel ačkoli dnes vše vyrábí čína, tak čínská televize s čínským adaptérem nenašli společnou řeč – a nám nezbylo, než se spokojit se sledováním fotbalu na asi třináctce tabletu. No furt lepší než peškem přes vejce. Když jsme pokusy připojit TV k internetu vzdali, přišel čas na další ftípky a příhody – tak vykládám, jak jsem si ve ČT při znovuotevření restaurací v klidu četl noviny a dával pivko, když se od vedlejšího stolu slyším, jak místní volejbalisti jeli na nějaký turnaj, čekali tam soupeře kolem třicítky – a proti nim nastoupili 50-ti letí dědci. Tuto historku kamarádi využili k tomu, aby mi dali krásný dárek – 50 deci kvalitního nápoje – ještě jednou vám chlapi moc děkuji.



No – a pomalu se blížil fotbal. Samozřejmě jde řeč, jak to asi bude (nebo jak by to mělo být). Jeden názor říkal, že nějakou Opavu musíme zadupat 3:0 už do poločasu i s náhradním týmem, druhý hlas oponoval, že to nebude vůbec lehké, když jsme dlouho nehráli a kdoví, jak na tom po pauze herně budeme. Rozebíraly se kurzy před zápasem – něco málo přes 2 zlákalo omladinu k vsazení na ty správné barvy. Začal zápas – a ukázalo se, že opatrný hlas, že to nebude lehké, měl pravdu. Jestli jsme se za první půlhodinu dostali 3x za půlku, tak to bylo moc. Jediným našim „ohrozením“ brány domácích byla Kuzmova rána spoza vápna, opačná faleš ale míč vytočila mimo zařízení. Zato po čtvrthodině to smrdělo průserem na druhé straně. Centr zprava sice dostal Pokorný z vápna ven, ale v souboji se navzájem drželi s Dordićem, ten chtěl hrát nízký balón hlavou, Pokorný jej při odkopu zasáhl kolenem. Asi hraniční situace – poprvé do zápasu zasáhl VAR – a byla z toho penalta. A další dědek u tabletu v tu chvíli zařval na celou vesnici „Lašty kurwa asi 96 penalt nechytil, dnes ji chytí!!!“ chvilku ticho, Žídek to kopnul po zemi na levou ruku, ale blízko k Laštymu – a následoval další řev a nějaký ten panák na Laštyho. Do konce poločasu se už nic nestalo, až v jeho závěru sudí Franěk předvedl dvojí řešení obdobné situace. Cetr před Laštyho – Dordić trefí nohou hlavu Svozila, ten je dlouho ošetřován – následuje odkop od brány (2min předtím dostal Dordić žlutou, když sundal Svozila někde kolem kruhu). Krátce poté se míč v opavském vápně snáší k Pokornému, ten zkouší střelu nůžkami – zasáhne hlavu Mondeka – a jde po druhé žluté do sprchy. Když toto komentuji, pán domácí s klidem angličana pronese – však hrajeme venku, to je obvyklých 10-20% domácím.

Takže nás čekal druhý poločas v desíti – optimistický hlas opět „no a co, že je nás deset – Opavu musíme porazit i tak... No měl pravdu minimálně v tom, že soupeř byl tak marný, ze ani proti 10-ti si nevypracoval nějaký extra drtivý tlak a šance. Baníček se pochopitelně taky nikam moc nehnal, čekalo se spiš na nějaký ten brejk nebo standardku – a tak přišla čtvrt hodiny před koncem, při nákopu do vápna byl sražen Fillo, VAR úřadoval podruhé – a byla z toho druhá penalta. Já se hlavně modlil, aby si míč zase nebral Zio, čekal jsem Flašku – nakonec si míč na puntík postavil Carlos, rozběhl se, přibrzdil, ještě jednou trochu zakmital nohama, Fendrich šel k levé tyči – a Carlos poslal pozdrav Panenkovi – 0:1. A my opět zařvali na celou vesnici – tentokrát se jako ozvěna přidali i sousedi. Zase nějaký panáček na oslavu a už nervózně tlačíme čas, vůbec nám nevadí Laštyho pomalá rozehrávka – ale nakonec to stejně přislo... Dlouhatánský centr Hrabiny zprava našel hlavu Žídka, který se stihl natlačit před Filla a trknul to přesně k tyčce – 1:1 a my si v tu chvíli říkali „no to je v ….“ Naši to ale nezabalili, Fillo se cpal do šance, Šcudla ho hodně nešetrně sundal – a daroval nám standardku z hodně dobré pozice před vápnem. Omladina vytáhla zmačkaný tiket a křičí „to bude gól, to bude gól“ u míče Flaška s Jánošem (nebo Tetourem? Fakt nevím, ten obraz byl maličký), bylo jasné, že to je pro leváka, Flaška to tlačil pod víko, Fendrich to přizvedl jen na břevno a skončil na zemi bez šance zasáhnout – za míčem šli do vápna snad tři naši, jako první se po míči vrhnul rybičkou Svozil a uklidil ho do sítě. Karma je zdarma, vyslechl si blbé kecy opavských při jejich vyrovnání – no tak jim rázně zavřel huby. A my řvali tak dlouho a nahlas – že jsme nepostřehli příčinu potyčky po zápase, je to derby – je jasné, že to pro Zavadila i celou domácí lavičku muselo být frustrující ztratit zápas z poslední standardky, ale co už. Králem Slezska je nadále Baník – jak říká klasik „tak je to správné, kázeň musí být“

Fotbal skončil – a my už dál jen kecali, hlídali masíčko v uzáku, sem tam pifko, panák – a najednou ještě jedno překvapení od pana domácího. Přišli sousedi s malým klukem (pán domácí má také doma malého prcka) – a za chvíli přišli za dětma mikuláš, čert a anděl, měli pro ně krásné dárky, celé jejich vystoupení i kostýmy byly propracované a udělané tak, že se oba kluci nakonec šťastně usmívali. Svět je malý – mikuláš čert a anděl patří mezi naše čtenáře – takže chlapi tímto ještě jednou díky také Vám za hezký zážitek dětem.