Výjezdový hattrick

Není nic lepšího než odjezd baby na čtyřdenní školení ve dnech, kdy je možno jet na výjezd. Ne, že bych byl závislý na tom, jestli mě Lenka na výjezd pustí nebo ne, ale přece jenom „co oko nevidí, to srdce nebolí“ platí i pro výjezdy. Nechal jsem tedy doma bez dozoru dvě nezletilé děti a v průběhu tří dnů absolvoval tři výjezdy...

První výjezd v neděli byl nefotbalový. U nás ve Studénce (dědině, která si říká město) je velice populární sport, který možná mnozí neznáte. Je to národní házená a je u ní velká prdel... Pro mnoho chlapů je lákavá představa, že si v nedělním dopoledni odskočí z tepla domova na zápas, protože rčení „fotbal je jen záminka“ platí i pro národní házenou. Hraje se venku, pivínko se čepuje a dosti zhusta dojde i na něco jiného... Ještě že existují mobilní telefony – často je nutno přeložit nedělní obědy na pozdější termín...

V neděli odpoledne ale hráli muži Studénky ve Svinově. Vlakem se nikomu nechtělo a tak jsem byl požádán, jestli bych nehodil bandu autem. Nemám s tím problém a proto kolem druhé vyzvedávám bandu v povznesené náladě „ze základny“. Ve Svinově se ukazuje, že podobný nápad mělo asi 20 dalších lidí, a že tudíž bude veselo... A bylo. Nádherné počasí a žhnoucí slunce tahalo z peněženek hotovost na osvěžení. Pilo se systémem každý z každým. Nutno ale říci, že všechny účty byly nakonec vyrovnány a nikdo nezůstal viset nikomu ani štamprli. Kluci dokonce mysleli i na mě a dvakrát mi od stánku přinesli kofolu. Jo abych nezapomněl – zápas skončil remízou a protože naše vyrovnávací branka padla v poslední sekundě hry, hned byl důvod, abych naši bandu odvezl zpět na základnu. Když vystupovali z auta, bylo jasné, že někteří tam dlouho „nepřežijí“...

Hlavní akcí byl ale pondělní výjezd do Mostu. Již při třídenním pobytu na firemním veletrhu v Brně jsem šéfovi hlásil, že v pondělí si budu potřebovat vyřídit spoustu věcí, když jsem nebyl tři dny doma. Díval se na mě nedůvěřivě, ale nic nenamítal. Ostatně – vše mu už za ty roky je jasné... Nejprve to vypadalo tak, že pojedeme ve třech lidech. V sobotu se ale ozval jeden nám všem známý člověk z kotle, že nemůže vyjet z důvodu školení vlakem. Neměl jsem problém mu slíbit, že jej vyzvednu před branou podniku. V neděli si jeden ze členů původní posádky vzpomněl, že má propadlou zdravotní prohlídku a musí jít k lékaři... Nejhorší ale bylo, že začal ze sestavy vypadávat i jinak spolehlivý ammy. Počítačová síť kajsi v dáli se zhroutila, spadla mu na hlavu a už se z pod té hromady až do odjezdu nevyhrabal... Naštěstí si v neděli večer „pod vlivem“ vzpomněl jeden ze Studénky, že v Mostě ještě nebyl a nahlásil vedoucímu, že si bere jeden ze zbývajících tří dnů dovolené.

V pondělí v devět vyrážíme do Ostravy pro známého člověka a ten vida, že jsme jenom tři, zavolal komusi na mobil a ten jistý byl za 10 minut připraven k výjezdu!!! Klijík byl tedy kompletní a mohlo se vyjet. Cesta probíhala dobře – mimo jiné i proto, že všichni čtyři jsme byli nekuřáci a nikdo tedy neotravoval s kuřáckou přestávkou. Ty pivní jsme udělali dvě. První jsem chtěl v Pávově u Jihlavy, ale již potřetí jsem si spletl odbočky a zastavil na parkovišti asi 3 km před Pávovem. Nevadí, jednou se možná trefím. Pivo bylo i tam, takže byla spokojenost. Po vydechnutí a vylepení několika nálepek jsme vyrazili dál. Nejvíce jsem se bál, že vzhledem ke svému neorientačnímu smyslu projedeme Prahou místo po okraji přes Václavák. Kupodivu jsme ale vše zvládli a tak jsme kousek za Prahou udělili druhou krátkou pauzu. Čas byl víc než dobrý...

To už jsme věděli, že ve vlaku je celkem málo lidí i o tom, že tam měli ACAB jakýsi problém... Dohodli jsme se na místě srazu s ostatními a ve tři hodiny jsme zaparkovali před ním. ACAB už hlídali na parkovišti a uvnitř podniku byla banda několika známých obličejů. Dali jsme nějaké jídlo, řidič jedno pivo a ostatní více, poklábosili jsme a kolem půl páté jsem se vydal zařizovat věci potřebné ke vstupu na hrací plochu. Soudě podle doslechu se pak děly věci... Domácí se přišli pozdravit a bylo to prý pěkné. Psi se ale vesrali do zábavy a tak se šlo na fotbal.

Fotbal jste viděli buď na místě nebo v TV nebo jste o něm četli. Nebylo to pěkné... Čoupek by asi potřeboval zajít k psychiatrovi nebo si sednout do školních fotbalových lavic, aby se dozvěděl co s míčem (zápas s Plzní) či něco o chytání soupeře za dres v pokutovém území (zápas v Mostě)... Pokud si vzpomínám dobře, v jiném zápase byl zase nesmyslně vyloučen za oplácení... Je to smutné, ale musím napsat, že hlavně za výkon v prvním poločase jsme si nezasloužili ani bod. Brečet nad neodpískanou penaltou nemá cenu – po poločase jsme i s ní mohli prohrávat 4:1...

Náš kotel byl tentokrát celkem klidný. Ze začátku se ozvalo pár pokřiků, ale pak support ochabl. Při pohledu na hru se ani nelze divit. K smíchu byly ale domácí dva kotlíky – jeden v sektoru fans a druhý na tribuně. Každý byl podporován bubnem a jaksi se přeřvávaly navzájem... Úsměvné bylo, když ten ze sektoru začal na naše řvát „Proč vás tak málo.“ Přitom jich bylo asi o třetinu méně než našich a z Mostu jsem na Bazalech neviděl minule ani nohu... A to nemluvím o tom, že se hrálo ve všední den. Jejich pokřiky typu „Baník je jenom jeden“ jsou trapné stejně jako název domácího bulletinu – Mostecký Baníček. Co mi to jen připomíná? Inu opičit se je vlastnost nejenom rodu opic.

Zajímavé bylo sledovat, jak se hráči srovnají se zklamáním. Přece jenom poděkovat fanouškům za to, že vážili dlouhou cestu i přes televizní přenos ve všední den by mělo být tou samozřejmou maličkostí. Skutečnost? Varadi se ani neotočil a zamířil do šaten. Chvíli poté jej následovali Lukeš a Čoupek. Před kotel se vydali pouze Raška, Hoffmann, Metelka, Klimpl a Tomašák, zpovzdálí vše sledoval Marek. Slončík dával hned po závěrečném hvizdu rozhovor televizi, ihned po něm se otočil a vykročil směrem ke kotli. Po několika krocích ale viděl, že se hráči už otočili a vracejí se zpět. Zajímavá byla také „diskuze“ jednoho z našich s trenérem domácích. Obsah si ponechám – s dovolením – pro sebe, ale tolik, aby pan ex-sparťan Ščasný reagoval takovými slovy, jakými reagoval, toho náš zase tolik neřekl... Inu, některé návyky v nás přetrvávají dlouho.

Do rozhovorů se našim nechtělo, tiskovka byla také mrtvá a tak jsem po chvíli vyrazil pro spolucestující do stejného podniku. Do auta mezitím přibyl jiný známý člověk a tak jsem nazpět vyrazili v pěti. Veselo moc nebylo, ale nějak extrémně smutno nebylo také. Každý se totiž snažil najít na výjezdu něco pozitivního. A nakonec se i našlo. Věrný své pověsti jsem blbě odbočil a tak jsme to místo po teplické dálnici uháněli kolem Slaného... Nevadí - do Ostravy vjíždíme kolem jedné a po rozvážce ostatních uléhám kolem druhé doma ve Studénce.

Završením tria výjezdů byl úterní zápas juniorky proti Dolnímu Benešovu. Ono by se řeklo, že se hraje doma, ale ze Studénky do Kravař to nějaký km je, takže se jedná o výjezd a basta. Z práce se podařilo utéct dříve, na převlečení však už čas nebyl a proto jsem jako správná kancelářská krysa usedl na tribunu v kravatě. K vidění byl na trávníku Bystroň s Mičolou, v hledišti stále kulhající Buček a také se mihnul Rajtoral. Pokecali jsme s Myšákem, který dal o víkendu první branku za Hlučín. Říkal, že má hostování na rok, ale Baník jej může kdykoli stáhnout zpět. Nenastal k tomu čas?

Na tribuně bylo i pár přiožralých starých fotrů z Benešova, kteří si po chvilce urážlivých hlášek na adresu Baníku vysloužili vystartování jednoho z kolem sedících. Pak už drželi huby... Ostatně s ohledem na druhou půli se jim ani nedivím. Po zápase jsme udělali pár rozhovorů, holky popřály evidentně zaskočenému Tomáši Mičolovi k osmnáctinám a po mém pobídnutí se s ním i pomuckali. V autě pak říkaly, že po Klimplovi je Mičola už druhým hráčem Baníku, se kterým se líbaly. Jen aby nezačal Maroš žárlit...

Takže to byly tři výjezdy. Dneska se vrátí Lenka domů a vše poběží zase normálně. Musím se jí zeptat, kdy zase pojede na školení. Ale i když nepojede, nevadí. Další výjezd je na Spartu a ukazuje se, že bude opět ve všední den. Jen aby bylo dostatek dovolené. Jak to tak sleduji, tak aby člověk počítal s patnácti dny dovolené na výjezdy. Bo skutečnost, že Baník hraje venku furt v pondělí, už není náhoda... To musí být něčí úmysl. Že by ligy neřídili kaprožrouti nýbrž ACAB? Hmmmm, to jsme to dopracovali.