Wish you were here

Jsou dny, ve kterých je vám jedno, co se děje kolem vás, protože myslíte na něco úplně jiného. Jsou dny, kdy utíkáte před světem jenom proto, abyste mohli v klidu přemýšlet o něčem jiném. Jen tak si v koutku sednout, vzpomenout, zatlačit slzu smutku. Vzpomenout na něco, co se již nikdy nevrátí, ač byste to sebevíce chtěli...


Minulý víkend jsem zažíval výše popsanými dny. Můj (a věřím, že i váš) kamarád Radek by se v něm dožil čtyřiceti let. Nebylo mu to přáno, protože pár dní před památným vítězným finále poháru nás opustil. Byl s námi na mnoha zápasech, na mnoha výletech, nechal nám na sebe hodně vzpomínek. Prosím, vzpomeňte nyní – byť pouhou chviličku – i vy na něj.


So, so you think you can tell
heaven from hell
Blue skies from pain
Can you tell a green field
from a cold steel rail
A smile from a veil
Do you think you can tell...?


Vážně si myslíš,
že umíš rozlišit nebe od pekla?
Modré nebe od bolesti?
Umíš rozeznat zelené pole
od chladné ocelové kolejnice?
Smích od závoje?
Myslíš si, že umíš...?


How I wish, how I wish you were here
We’re just two lost souls swimming in a fish bowl
Year after year
Running over the same old ground
What have we found?
The same old fears...
Wish you were here.


Jak moc si přeji, abys tu byl..
Jsme pouze dvě ztracené duše
plující v kulatém akváriu
Rok za rokem
běháme po stejném starém plácku.
Co jsme tím získali?
Stále stejné obavy...
Přeji si, abys tu byl.