Zlatý Bazalbub aneb
víkend na horské chatě Ondřejník

Měl jsem to štěstí, že jsem byl vylosován na předání sošky Zlatého Bazalbuba Martinu Raškovi a díky tomu jsem vyhrál víkendový pobyt na horské chatě Ondřejník.


Na víkend jsem se vypravil s celou rodinou. Já, žena (vlastní) a dětičky. Syn 5 let a dcera 4 měsíce. Nejvíce se asi těšil synátor, protože na fotkách na netu viděl kolotoče a houpačky. No, a já se ženou na to, jak se tam pěkně nadlábnem (Erny vyhrožoval, že tam vaří dobře a hodně), dáme vínečko a vypadneme z velkoměsta (čti Karviná). Po chvilce bloudění a asi 4 telefonech jsme úspěšně našli naše víkendové působiště a šli se ubytovat.

Pokojíček byl jako stvořený na přespání v horách. Žádné zbytečné kraviny, 4 postele, skříň a hlavně teplíčko. Nicméně po nezbytných procedurách v pokoji, jako svlečení bund a dětí, se ihned řítíme do Restaurace, neboť jsme hladoví jak psi. Objedváme si jídelko a zjišťujeme, že Erny nekecal - 7 knedlíčků, zelí jak na dva obědy a masíčka taky uspokojivě, no co více si může hladový člověk přát. Dáváme si dobré pivko a stěží sníme přinesenou porci. Poté už jen uložit děti a dát si v klidu vínečko a jít do peřin...


V sobotu si objednáváme snídani a zjišťujeme, že jsme udělali jednu chybu. Objednali jsme dvě a měli problém to do sebe nasoukat, ale jak praví klasik: „Toho bohdá nebude, aby český jezeďák od stolu utíkal“, se přežíráme hned z rána. Poté vyrážíme na vánoční trhy do nedalekého Rožnova.


Po návratu se rozhodujeme že jsme ještě od snídaně dostatečně naplněni a dáváme si jen pivko a synátor dodal kolkovanou žádost, že by si dal palačinky. Objednáváme poloviční porci a po přinesení jsme trochu mimo „To že je poloviční porce ?“ Odpověď zní, že ano a tak se nají synátor a zákusek si dávám i já s manželkou. Tož, že jsou tu porce velké jsem věděl, ale že až tak... Po maxi poloviční palačince se jdeme lehce projít kolem chaty. Synátor se povozil na koni, na kolotoči, okoukli jsme místní sjezdovku. Kratičká, ale s dětmi stačí. Po trošce pohybu se rozhodujeme, že bychom teda povečeřeli, že už nám docela od snídaně vytrávilo. V mezi době doráží na chatu Erny a syn se hned hlásí „Ahoj strejdo“. Pamatuje si ho z předávání Z.Bazalbuba a protože mu koupil tatranku a tím pádem si ho koupil. Večeře byla jak jinak vydatná a chutná, dáváme si vínečko a jdeme uložit děti. Byly docela hodné a rychle usnuly. Sedáme ke stolu k Ernymu a lidem z chaty a dobře se bavíme. Až na to že, musíme pořád odbíhat, jestli se nám nebudí mimčo, protože jsme si půjčili chůvičky a pro jistotu je nechali doma. Sedíme asi do půlnoci a jdeme do hajan, neboť ráno máme ověřený a přesný budík v podobě dvou chacharů. Sedělo se moc příjemně, lidé na Ondřejníku jsou v pohodě.


V neděli ráno už si dáváme po zkušenosti ze soboty jen jednu snídani a v pohodě se 3 najíme. Loučíme se s Ernym, který valí domů a jdem nasávat horský vzduch. Po návratu z procházky se balíme, samozřejmě si neodpustíme chutný a vydatný oběd, loučíme se s lidmi na Ondřejníku a valíme směr city Karviná.

Doporučuji každému kdo rád jí, aby si na Ondřejník zajel anebo hlasoval ve Zlatém Bazalbubovi a pokud bude mít štěstí, tak stráví určitě příjemný víkend na horách a hlavně asi u plného talíře. Možná se vám bude zdát že píšu jen o jídle, ale ono to fakt bylo hlavně o jídle a pití. A to by mohlo stačit co ?

Tak čau, Karlos