Exbaníkovci v repre aneb poprvé Pendolínem

Celý týden jsem plánoval jak budu v sobotu rekonstruovat byt a odvážet sutinu. Celý týden až, až do čtvrtka. To jsem se stal „vylosovaným“ šťastlivcem spolu s mým jednovaječným dvojčetem Rainmanem a dostali jsme možnost navštívit utkání, o němž sní asi každý z nás. Tímto bych chtěl poděkovat jednomu nejmenovanému za to, že nás vylosoval.

Ve čtvrtek tedy nastal tzv. bod zlomu. Okamžik, který v životě potká každého z nás. Životní rozhodnutí, které ovlivní naše životy na několik příštích dní. Na jedné straně rekonstrukce, na druhé zápas s němcama. Tož dlouho jsem se nerozmýšlal. Akorát sem si říkal, co tomu řekne moja žena. Ta mně podpořila (je báječná) a já vše zařídil tak, abych rekonstruoval a zároveň viděl to úžasné představení. Po krátke domluvě s Raiem jsme se dohodli, že on zůstane v buzerantově (byl tam pracovně, (čti pařil tam)) a že já za ním dorazím pinďou. Další vrcholný zážitek. Ještě nikdy jsem v něm nejel. Valil jsem na Svinov kupit lístek, který to všechno stvrdil.

Rekonstrukce probíhala rychle za pomocí mých kamarádů Radka, Dana a z našich řad všem nám dobře známého čerstvého hocha jako lusk Mustga. Synci děkuji. O rekonstrukci tu psát nebudu, bo krom prachu tam nic jiného nebylo. Jediná perla byla v tom, že jsme kapku přetížili auto, které odváželo sutinu. No ale nakonec se odlepilo od asfaltu a bordel odvezlo.
A ještě to, když se nás ptala asi po 125. postarší paní na to, kdy skončíme s rekonstrukcí, tak jeden z nás poznamenal, že až my skončíme ona už tu nebude. Tohle naštěstí neslyšela.

Všecko se stihlo a já poprvé usednul do toho všemi tak chváleného pekelného oře. Říkal jsem si dobře, že venku nemrzne, bo se nemůže stát aby pinďovi zamrzly cederomy kajsi u te Polomi. Nevím na co sem si kupil místenku, bo sem strávil celou cestu v baru. Potkal jsem tam kluky z Kravař, tak jsme drbali o tom jaké to bude večer, jestli vyhrajeme nebo vyhrajeme. O půl sedmé jsme se ocitli na nádraží v Holešovicích, kde mně čekal Rai. Vyměnili jsme si nějaké módní doplňky, abychom byli v našich barvách a vyrazil směr kokotí aréna. V metru se Raiovi podařilo poslat pár německy mluvících fanoušku opačným směrem než se konalo utkání, ale pevně věřím, že zápas nakonec stihli. U stadionu jsme se občerstvili birrelem a klobáskou, nechali polepit vlajkami a vzhůru do útrob kokotiho stadionu. Vstup nám zpříjemnil fakt, že jsme se potkali s Rajtym, bo mladí zajíci se šli podívat jak se to robí s němcama.



Děsil jsem se chvíle kdy uvidím, tedy resp. uslyším osobu, jenž napodobuje zpěv. Utěšoval jsem se, že se naštěstí bude pokoušet zpívat hymnu soupeře. A když jsem to uslyšel, musím uznat, že na malou chvíli mi bylo líto německých fanoušků. Pak začalo představení na které jsem se tolik těšil. Do základu nastoupili celkem 4 bývalí hráči našeho Baníčku. Jankulovski, Galásek, Sionko a Baroš. Ač je mi to velmi líto, tak nám se zbytkem týmu udělali celkem solidní ostudu. Jankulovski matně vzpomínal na své přesné centry a výpady do řad soupeře. Galásek měl asi 2 dobré zákroky. Ale to jen když zachraňoval to co zdupal, jinak hořel jak papír, který polijete benzínem. Sionko se pomalu nepotkal s balonem a Bary??? Horšího hráče jsem na hřišti neviděl. Dokud ho netrefil Polák (furt nechápu jak muže za reprezentaci nastupovat cizinec - teď je to Polák, předtím to byl Němec …). Pak Baroš ožil a na pár minut se stal platným hráčem. Nebýt čecha Čecha pak jsme dostali asi pořádnou nakládačku.

Nasraní jak sviňa jsme se vydali do Háje pro auto. Podle mě je největší čas na to, zbořit kokotí arénu a postavit tam nějaký supermarket bo ten fotbal co se tam hraje stojí za 2 věci.
Celý výjezd jsme zakončili drcáním po naší krásné silnici nazýváné D1. Nevím jestli je to nějaký název odvozený od F1, ale občas si tam jak na nějakém závodním okruhu připadám. Optimismu nedodával ani fakt, že se nám cesta o hodinu prodloužila, bo nějaký cyp chce vstávat o hodinu dřív a neumí si přeštelovat budíka.

Dneska jsem se ještě dozvěděl, že si pár kluků zašpásovalo s děvuchami. Tož doufám, že je pořadně namasírovaly na středu bo prohrát doma s Cyprusem to by bylo …

Pár foteček z výletu najdete toťkaj.