Den s Baníčkem II.

Rád bych se s Vámi podělil i já o zážitek na Dni s Baníčkem. Tou osůbkou, která vzala ammyho je totiž má maličkost. Jak jsem k tomuto přišel?

Vlastně dost náhodou Náhodně jsem v buletinu na jednom zápase viděl soutěž o Den s Baníčkem a tak jsem poslal pouze jednu SMS, no a jak se ukázalo stačilo to na to, aby byla tou vítěznou. Součásti výhry, krom dříve předaných drobných upomínkových předmětů od Ostravanu a rádia ČAS a taky dvou kusů permic na poslední dvě kola (to komentovat nebudu, neboť určo nejsem kompetentní), a které jsem nevyužil, bo mám svou vlastní, byla i možnost vzít jednoho človíčka sebou na tuto akci. Původně jsem chtěl vzít své ratolesti (5 a 7 let), ale to mi bylo rozmluveno, po hlase velmi sympatickou, osůbkou z výše jmenovaného rádia. To mne nejprve docela dost mrzelo, ale po zkušenosti, dávám dodatečně za pravdu. Takže zbývalo vyřešit koho vzít… A tu docela dost velký problém… bo e-maniaců spousty a volné místo jen jedno . Věřte, že to bylo velmi těžké rozhodování, nakonec jsem se rozhodl, tak jak jsem se rozhodl, kdyby to šlo, tak jdete fšeci, fakt!!!!!!!

Ale zpět, k mému zážitku. Dnes jsem si splnil jeden velký sen, zahrát si na Bazalech fotbal. Pravda nebylo to zrovna žádné mistrovské utkání, ale mohl jsem tam být. Fakt to přeju všem, kterým opravdu pulzuje modrobílá krev. Drobnou vadou na kráse byla nulová návštěvnost v ochozech. Věřím, že to bylo tím, že se hrálo v čase pracovní morálky a ni každý vedúci by měl pochopení pro tento veledůležitý zápas. Dost mě taky mrzel můj zdravotní handicap (vyhřezlá ploténka), kvůli které jsem se po hřišti pohyboval, jak nějaká lemra, leč snažil jsem si to i přesto užít. Osobní přípravu na tento zápas jsem zahájil již večer předtím, a to hlavně kvůli mému zdravotnímu problému. Pravda, doma jsem se setkal s reakcí, že jsem totální magor, když chci ve svém stavu jít hrát fotbal, ale to víte, ženský…Tady snad není potřebný další komentář.

Tu událost jsem si prostě nemohl nechat ujít, jen doufám že snad ještě někdy bude příležitost a já už budu mít po problémech. Jak už víte, tak po krátkém úvodním tréninku a protáhnutí (přiznám, že i já měl dosti krátké horní končetiny u některých cviků, kdoví, čím to je…) jsme byli rozdělení na modré a zelené(rozuměj, že ti měli na sobě rozlišováky). Já hrál za modré. Hráči A-týmu nejprve nabírali na lavičkách síly po včerejšku. Snad si z toho vzali ponaučení, jak nehrát. Na hřišti jsem několika naučenými cviky záda trošičku protáhl a pak hurá do zápasu. Ještě jen krátká poznámka k sudímu. Pan sudí zápas tendenčně vedl k penaltovému roztřelu a nedal nám modrým (byli jsme lepší ) šanci rozhodnout v normální hrací době, nu co se dalo dělat, nezabraly na něj ani pokřiky, kolik inkasoval za takto vedený zápas a podobně. Pan Macela má opět nad čím přemýšlet. Pravdou je, že v našem týmu byl klon Forresta, který stále v tym ofsydu pobýval a nedbal ani mého stručného výkladu, čeho se to vlastně dopouští, ale tato skutečnost nakonec neměla vliv na výsledek.

V prvním poločase se sice hrnul téměř sám na bránkáře zelených, ale akce skončila podobně jako temu bylo, když tu hráli 4% (myšleno převálcováním brankáře, leč tentokrát bez gólového efektu). Chudák ammy, střet ustál a zápas dochytal až k penaltám. Ono to možná bylo i tím, že má konfekčnější postavu. A to bylo vše z Forrestova repertoáru. Zelení se ujali v prvním poločase vedení po velmi sporně nařízené penaltě. Kdy ke střetu došlo minimálně metr před vápnem a ještě ke všemu dotyčný zakopl o vlastní končetiny. Rozhodčí byl neoblomný, ostatně jako vždy. Vše jsem viděl poměrně zblízka, bo to byl jeden z mála okamžiků, kdy jsem se objevil poblíž naší brány. Většinu času jsem totiž trávil na půlicí čáře v naději, že nějaký náhodný odkop zbloudí ke mně a já, leč handicapován, budu moci jít do brejku a alespoň asistencí se podílet na úspěšném zakončení. Nestalo se tak. Snad jindy. Nastal čas poločasového odpočinku, kdy jsme nabrali nové síly a hurá do druhé půle. Naštěstí jsme druhý poločas odehráli efektivněji, než ten první. Tomu ofsajdu ammymu nevěřte (klon Forresta se kupodivu někde zapomněl). A jaký byl můj počinek na hřišti? Tož několik doteků s míčem jsem uskutečnil, pravda i nějakou tu nahrávku pojebal, ale to k tomu patří. Taky jsem se dostal do jedné velmi nadějné gólové pozice, kdy stačilo technickou střelou překonat brankáře, mimo jiné snad tušíte o kterého našeho kamaráda jde , no a já místo tej technické střely zvolil efektivní zakončení pod brvno. Boha joho to byla kokotina! A tak jsem ze sedmi metrů o dvacet čísel přestřelil. No má to i jedno pozitivum, už vím, že to jde z této vzdálenosti nedat, takže už nebudu naším hráčům spílat, že to z té pozice provedou stejně jako já, no i když... Samo, že jsem hned poté sklidil kritiku autora té pěkné nahrávky, doufám, že si pak náladu spravil tou první jarní trefou...

Tak čas ubíhal a došlo na pokutové kopy(výsledek už víte z předešlé reportáže). Tož si říkám, že alespoň tady si zahojím své ego. Jenže zájemců o střelbu bylo tolik, že jsem se nedostal . A tak náladu spravilo několik společných foto na ploše a poté i v síni slávy.

Myslím, že celkově se den vyvedl a stál za to. Jen ten závěr v tom pivováru…Což o to exkurze zajímavá, ochutnávka taky, ale bylo to už takové divné, hlavně bez zábavy a nějakého programu a organizace. Takže ammy o nic jsi nepřišel.

Co napsat závěrem??? Jsem přesvědčen, že tyto akce mají smysl, ale určo by to možná chtělo něco podobného uskutečnit i pro zástupce FAN CLUBŮ, kteří přeci jen mají k tomu Baníčku vřelejší vztah a něco takového by si jistě zasloužili. Ale to je spíše pro zamyšlení pro jiné osoby. BANÍČEK NEJLEPŠÍ U NÁS!!! A forever.