Rozhovor s Františkem Rajtoralem

Zlatého Bazalbuba za měsíc duben vyhrál náš pravý záložník František Rajtoral – tuto zprávu jste si mohli na našem webu již přečíst v minulosti. Při slavnostním předání v Baníček baru ve Frýdku-Místku jsme našemu úspěšnému reprezentantovi do 21 let položili několik nezáludných otázek.


Františku, mohl by ses ještě jednou vrátit v několika větách k mistrovství Evropy, kterého ses zúčastnil?
F. Rajtoral: Byl jsem rád, že jsem se mohl mistrovství zúčastnit – je to velká zkušenost do budoucna. Bohužel se nám výsledkově nepovedlo, ale zkušenost zahrát si s takovými týmy a na takových stadionech je něco nezapomenutelného.

Účast na mistrovství u tebe zavinila posun dovolené i tréninkový deficit. Doháníš ho? Těší tě, že jsi se nemusel dřít v Luhačovicích?
F. Rajtoral: (s úsměvem) Trochu jsem rád, i když mi osobně makačka nevadí... Ale po mistrovství jsem pochopitelně odpočinek potřeboval – kdybych naskočil hned do přípravy, nebylo by to dobře. Deset dní jsem si odpočinul a protože jsem si z mistrovství přivezl zranění lýtka, netrénoval jsem. Netrénoval jsem ale pouze s míčem, jinak jsem chodil do posilovny a běhal. Možná, že to je někdy těžší než kdybych byl na hřišti.

Deset dní dovolené jsi strávil kde?
F. Rajtoral: V rodné Příbrami, tam to uteklo strašně rychle...

Je všeobecně známou skutečností, že pravá strana sestavy Baníku je – i díky tobě – hodně silná. Jak se díváš přes šíři hřiště na snahu managementu posílit stranu levou?
F. Rajtoral: Je to jenom dobře. Od příchodu pana Ličky se o levé straně hodně mluví, přicházejí posily, zkouší se. Zlepší se konkurence na postu a tím se zvýší i kvalita týmu.


Ty sám o sobě si myslíš, že máš místo v základní sestavě jisté?
F. Rajtoral: Hráč nemá nikdy nic jistého. Nesmí usnout na vavřínech, musí hrát o místo v každém tréninku. Pak už záleží jenom na trenérovi, jestli ho postaví nebo ne.

Zmínil ses o Příbrami... Jak se díváš na její sestup z nejvyšší soutěže?
F. Rajtoral: V Příbrami se teď hrála liga – myslím - devět let. Jsem původem Příbramák, držel jsem palce. Sportovně ale musím říct, že na to neměli a po právu sestoupili.

Dneska jsi převzal ocenění Zlatý Bazalbub, což je cena od fanoušků a cena, kterou vyrábějí postižené děti z Domova. Jak moc si toho vážíš?
F. Rajtoral: Já si toho ocenění nesmírně vážím, kvůli fanouškům i kvůli těm dětem. Je to moc hezké. Dostal jsem nádhernou sošku, kterou si dám určitě do vitríny a budu na dnešní okamžiky vzpomínat hezky.


Navštěvuješ naše webové stránky? Co si myslíš o našich názorech, které jsou mnohdy hodně kritické?
F. Rajtoral: Nejprve jsem internet neměl, ale teď už mám a na váš web chodím. Líbí se mi to. Hráč musí být připraven přijmout i kritiku, protože to je váš názor, máte na něj právo a s tím se člověk musí srovnat. Takový je sportovní život.