Reportáž z Německa Nr.4 aneb
jak vypadá trénink Baníku?

V neděli jsme se probudili do neuvěřitelně horkého saského dopoledne. Zatímco na nedalekém Sachsenringu se chystaly tři závody GP silničních motocyklů, my jsme se chystali na dopolední trénink Baníku, který měl původně začít v devět hodin.

Nakonec se začalo až krátce před desátou a hráči si ve dvou hodinách dali skutečně do těla. Trénink začal desetiminutovou taktickou poradu, ve které vysvětlil trenér Večeřa, co se bude dít a co očekává. Po poradě už vše začalo naostro vyklusáváním a protahováním svalů tak, aby byli všichni připraveni na to, co je čeká. Venca Svěrkoš si nechal od kondičního trenéra důkladně protáhnout obě nohy – člověk až žasnul, jakých poloh lze přitom dosáhnout. Normální smrtelník by měl vykloubené všechny klouby jako na středověkém kole.

Zatímco brankáři si vzali švihadla a pod dozorem Svátě Schäffera rozezvučeli prostor jejich svištěním, vedoucí mužstva Tomáš Trucha dokázal, že fyzička mu není neznámým pojmem. Ve velice svižném tempu zvládl asi sedm koleček kolem hřiště a pak si naložil pořádnou porci sklapovaček a jiných mučících cviků, při kterých ho doprovodil i Werner Lička. My s ammym jsme se nemučili a na trávě ve svahu jsme si otevřeli plechovky radegastu.

Na hřišti se mezitím hráči oddávali svižnějším rovinkám přes celou délku hřiště, na jejíž koncích si dávali kliky, dřepy s předpaženýma rukama, protahovali si zadní stehenní svaly při předkročení, pak si dali rovinky s opakovanými desetimetrovými sprinty či dřepy s výskokem. Mezitím asistent Kula vytýčil prostor pro další práci a šlo se na trénink v trojicích, kdy prostřední hráč střídavě zpracovával míče nahozené jeho kolegy na stranách – po zemi, vzduchem nohou či vzduchem hlavičkou. Podle slov trenérů se takto dá nacvičit hráčova rychlá orientace po otočce a také zpracování míče.

Nutno podotknout, že tréninku na hřišti s míčem se nezúčastnili všichni hráči. Skupina Bolf, Cigánek, Marek, Mišinský, Řezník a Varadi se pod vedením trenéra Vydry věnovala hodinovému běhání kolem hřiště, které bylo doprovázeno odpočinkovou chůzí. Řeklo by se pohoda, ale kromě napití však jeli v jednom kuse. Horko přitom stoupalo více a více... Brankářská skupina již navlékla rukavice a tepláky a začala pracovat s míčem.

Na tréninku potěšil i fakt, že se do něj plně a bez omezení zapojili i rekonvalescent Bystroň, ze sobotního utkání pochroumaný Magera či Svěrkoš, který také vůbec nehrál. Horko nehorko, trénink pokračoval dál – asistenti vytýčili na jedné polovině hřiště pět branek (každou ze dvou tyček), z nichž čtyři byly umístěny u rohů a jedna uprostřed. Hráči se rozdělili do dvou týmů po sedmi lidech a začala hra založená na schopnosti spolupráce a přenesení hry v případě zahuštění prostoru. Cílem bylo dosažení branky, kterou trenér Večeřa uznal, když míč prošel kteroukoli z branek po narážečce na třetího chlapa z prvního doteku. Pokud jsme dobře vysledovali, hrálo se 2x5 minut.

Předposlední fází tréninku byl fotbálek tří týmů ve složení brankář a pět hráčů v poli, který se odehrával na prostoru velkém asi jako čtvrt hřiště. proti sobě se střídali modří (Bernády, Čoupek, Koubek, Lukeš, Ricka a Svěrkoš), žlutí (Vašek, Bystroň, Magera, Mucha, Rajtoral a Zapalač) a zelení (Buček, Böhm, Metelka, Pavlík, Tesařík a Zeher). Výsledky nejsou důležité, ale bylo to M – Ž 2:1, 2:0 a 1:1, Ž – Z 3:0, 1:1 a 2:1 a M – Z 1:0, 1:0 a 1:0. Hráči do toho šli naplno, z každého gólu měli radost a já musím samozřejmě napsat, že nejkrásnější gól dal můj oblíbenec Jirka Böhm. Pěkné byly ale i další branky – například si vzpomínám na Muchovu či Sverkoš.

Zpocení hráči se pak pod vedením trenéra Vydry důkladně protáhli na karimatkách a následovala pro ně jistě nejpříjemnější část tréninku – osvěžení na přilehlém koupališti a vyplavání únavy před obědem, poobědním odpočinkem a večerním tréninkem, který začíná v pět na stejném místě.