Vylet za Forestem

Tož synci aj cérky, byla sem na fajnym vyletě. No něbudu vas dluho šponovať a rovnu přiznam, že to bylo do teho Zlina a že sem se byla podivať aji na fotbale. Ale zase po pořadku.

Dyž se mi posledně podařilo utecť tajně na Bazaly, dodala sem si odvahy a vymyslela sem genijalny plan. Stary přišel z fotbalu tajak dycky – těsně při plotě a s kokrhanim kohuta, no něni divu, že nic nětuši o tym, že sem se tam byla podivať tež. Hneď sem se ho začla vyptavať jaky že byl ten fotbal a kdo že vyhral, no zrobila sem ze sebe něinformovanu osobu a tahala sem z něho rozumy. Chvilu blabolil jakesik hňupiny a přitym usnul, enem stačil eště zapnuť komputer. Divala sem se co tam pišu a bylo tam, že se budě hrať ve Zline. Tož byva tam Maňa – moja znama, tak si řikam, že se za ňu zajedu podivať a stavim se aji na ten stadion.

Přes tyden sem domu natahala štyry base radegasta a narafičila sem to tak, že je stary musel najsť chvilu potem, co sem v ponděli odešla na autobus. Tym sem měla zajištěne, že se po mě něbudě zhaňať a že se stihnu vratiť dom eště než vystřizlivi. Celu navštěvu tu popisovať něbudu, bo sme si s Maňu dobře poklebetily, prolezly sme rynek a aji pro listky sme si zašly. Teda jeden listek, bo Maňa byla vydivočena, že pry tam budu jacisi hrozni raubiři a nechtěla riskovať, že dostane po papuli. Odpoledne mi to začla vymluvať, bo ve zpravach bylo, že se tam chysta jakesik přepadeni a že policajti su na to dobře nachystani. Ja sem se ale nědala, šak už sem byla aji na Bazalach a nic špatneho tam něbylo.

Dyž už Maňa začala zapalovať svičky jak se to robilo kdysik před buřku, tož mě to dožralo a vyrazila sem ven. Enem sem si něchala vnutiť taky fajny bily svetr, že pry aby mě bylo lepši na tej tribuně viděť dyby neco bylo. Dyž už sem přichodila ke stadionu, všude kolem chodili lidi navlečeni do čehosik bileho, nekeři enem trika, ale byli tam aji taci, co měli aji gatě nebo sukně bile. A všeci, mluvili po našimu. Tož mi došlo, že posledně aji na světelnej tabuli bylo napsane, že do Zlina se ma jeť v bilym, tak sem byla za ten vnuceny svetr Mani vděčna.

Před stadionem seděli jacisi do černeho navlečeni chlapi na koňach a aji jednu robu tam sebu měli. Prošla sem kolem nich, divali se na mě jak na zjeveni a krutili hlavami. Robim jako že nic a idu k jednemu vchodu na hřiště. Přes cestu stoji ale řada černych vyrostku a jeden se mě ptal, esli mam listek. Tož kurňa ogare baj mam listek a hned mu ho cpu před oči, ale on mě poslal k uplně jinemu vchodu, cely ten stadion sem musela obejit. Eště klika, že neni tak velky jak ten naš. Prošla sem zase šacovačku a našla sem si take fajne mistečko, odkaď bylo dobře viděť, hneď u plota za branku. Za chvilu se ozval jakysik pokřik a všecko, co bylo v bílým mavalo na hrače, co se přišli rozhybať před zapasem. Aji sam pan trener přišel před branku a maval na nas.

Potem tam jacisi ogaři na ten plot začali věšať jakusik dluhu černu handru, že pry tam bude viseť cely poločas. No myslela sem, že mě cyp střeli, bo sem na ten šup něviděla z hřišťa vůbec nic. Nakoněc jsem to vyřešila tak, že sem si přesedla o kus dalej.

Pjekne bylo podivani na ten bily svět kolem travy. Jak začli synci hrať, natahli sme nad hlavy igelit, zase pry to bylo choreo, ale inči jak posledně. A fandilo se fest. Domacich kibicuv bylo slyšeť štyrykrat za cely zapas, dvakrat dyž sme dostali gola a potem na koncu, ale to sme je okamžitě zasej přeřvali, no bylo to tam jak dyby se hralo kajsi na kraju Ostravy a ni u ševcuv. A lital tam po travě aji ten muj oblibeny syneček Forest, až z něho teklo jaky byl ušvicovany. Měl na sobě bily dres, ale ja ho mam furt stejně rada, bo umi rychlo utikať a něpušťa žadne blbe dřisty. Ale byla sem jak na trňu, dyž utikal s balonem k naši brance.

Po čtvrthodině hry sme dostali gola. Malem se mi podlomily kolena, ale ti dva chachaři, co stali na plotě a všecko to tam dirigovali, ukazali, že se ma řvať „baničku nic se nestalo“ a tak zasej tych mistnich kibicuv něbylo slyšeť. Hralo se chvilu před našu branku, chvilu před tu druhu a furt se fest fandilo. Dyž šli hrači na svačinu, jacisi ogaři odplantali z plota tu černotu, co tak zaclaňala ve vyhledu.

Chvilečku po zahajeni druhej polovičky sme dali fajneho gola a zasej to tam vypadalo jak dyž Chruščov přileti. Obrovska objimačka a sem tam aji pusa byla, taku sme měli radosť. A dyž sme přidali eště druheho gola, vypadalo to, že nas už nic nězastavi. Co nězmohli fotbalisti Zlina, urobili sme sami, bo jacisi tajtrlici nahazali kolem branky Zlina jakesik světlice, sudi to řešil a dal tak spočnuť unavenym domacim hračum. Ti potem ožili jak dyby do sebe kopli Red Bula, bo to chvilama vypadalo, že jim fakt narostly křidla. A tež to dopadlo tak, že sme se nakonec aji o ten jeden bod bali. Všecko ale dopadlo dobře, synci dostali eště jedneho gola, ale to už bylo nakonec všecko. Fajny ten fotbal byl.

Na děkovačku přišli všeci naši ke každe tribuně zvlašť, aji ševci nam tleskali za povzbuzovani, tož snaď se ti jejich fanoušci dosť poučili, jak se ma na fotbale řvať. Enem z jednej věci sem měla obavy, jak byl za branku ten plotek, aby nikdo z divakuv němoh vletěť na travu, tak jedno to pole bylo jakesik uvolněne a vypadalo to, že každu chvilu upadne. To by z teho zasej byla hotova afera, jak by to pisalci nafukli – jak ty modre balonky, co sme nafukovali my. Zapas skončil remizu a tak je to spravedlive, bo se snažili všeci hrači a nikdo něrobil velke vylomeniny.

Dyž sme odchodili ze stadiona, vybiraly se drobne na nove choreo, dva synci na to měli kelimky od piva a jedna děvucha vybirala do teho modreho igelitoveho pytla na odpadky, tož sem jim tam tež dala jeden zlaťak, šak mě něubyde a na přištim zapase snaď budě neco pjekneho na zvedani nad hlavu. Před stadionem furt stali ti čtyře s koňama a divali se, esi je všecko v pořadku. Bajže bylo, enem jedna partyja němohla najit, kde stoji jejich auto, ale pry ho nakonec našli. Už to vypadalo, že pujdu zasej k Mani, dyž sem se dala do řeči s takovu sympaticku skupinku a měla sem velke štěsti, bo mě vzali takym šikovnym modrym autem skoro až domu.

Tož ten bily svetr musim poslať poštu, ale zasej sem byla kolem půlnoci doma. Stary zrovna dopijal třeti basu a ani se nězeptal, kde sem cely den byla. Tož co se budu vnucovať s vysvětlovanim, že. Z cesty zpatky si eště pamatuju, že všecky benzinky až do Valmezu byly obsazene lidičkama v bilych tričkach a všude staly aji auta se zelenym pruhem na dveřach. Rano sem se dočetla, že se jakysik senzacechtivy pisalek ptal na tiskovce trenera, co řika na ty vytržnosti tych ostravskych raubiřuv, ale trener enem řek, že tam žadne vytržnosti něbyly, že to všecko k fotbalu patři. Tož tak.

Fajny vylet to byl, enem to něpravtě mojemu staremu, bo by chtěl robiť dusno a ja bysem ho zas musela zahnať na hrušku jak posledně, dyž se mi snažil vnutiť jakesik ty svoje cypoviny. Tehda z teho měla cela dědina hotovu grotesku, bo něuměl zeslezť a tak museli přijeť dobrovolni hasiči s dluhym žebřikem. A jak mi tu posledně kerysik otřiskal o čuňu trohu ostřejši vyrazy, tož sem si včilej davala na to pozor, ale řeknite sami, neni ten muj stary kus hňupa?
Vaša Božka Šustalka