Hraje se fotbal pro diváky?

Nebo dokonce pro fanoušky?

K tomuto článku mě přivedlo několik desítek let zkušeností z českých ligových poměrů.
Již delší dobu mi je proti mysli povinné instalování sedaček na (nejen) českých stadionech. Prý kvůli pohodlí či dokonce bezpečnosti fanoušků. Raději napíšu diváků, protože cítím zásadní rozdíl mezi pojmem divák a fanoušek.
Pánové nahoře, víte co to je dívat se na fotbal například z místa vyhrazeného pro hosty na plzeňském stadionu? Sedačky jsou přidělány na dříve vyhovující místa na stání, ale sedět se na nich nedá. Nemáte kam dát nohy, leda o řadu níž – pokud pod vámi nikdo není. Když vydržíte sedět s nataženýma nohama, stejně na hřiště neuvidíte, hlediště je pro sedící příliš nízké…
Ale nejedná se jen o Plzeň. I na jiných stadionech, kde vidět je, nastávají problémy za nepříznivého počasí. Když prší, sněží, či jen padá rosa (to se v pozdních večerech na stadionech stává, pravda – u televize asi ne…), chce to opravdu „pevnou vůli“ na takové místo usednout. Většina stadiónů totiž není krytá, ač si to funkcionáři svazu mohou podle svých VIP míst na hlavních tribunách myslet.
To bylo k pohodlí. Teď k bezpečnosti: pokud byla místa na stání, dalo se sektorem procházet a vybrat si místo, ze kterého uvidím. Mohl jsem být se svým synem, který nemá permici, protože je aktivní sportovec a hodně víkendů na ligový fotbal nechodí, protože sám hraje. Ale když jde se mnou a koupí si lístek, má ho vždy jinam než já permici.
Projít řadou na své místo je opravdu zábavný úkol. Pokud vám však vadí, že do vás někdo kope nebo naopak že do někoho kopete vy, že zakopáváte o sedačky a občas některou opravdu nechtěně vykopnete, pak už to zábavné není…
Nejsem proti sedačkám na stadionu. Jsem proti striktnímu (a někde stejně nedodržovanému) příkazu mít sedačky v celém hledišti. Podívejte se na stadion třeba v Dortmundu…
Samostatnou kapitolou jsou televizní přenosy. Televize tvrdí, že vše je otázkou kompromisu a každému vyhovět nejde. Proč však zvolila termín, který nevyhovuje nikomu ze zúčastněných? (Televizi neberu jako zúčastněného, televize je služba.)
Neděle ve 20.15 je dobrý a také obvyklý termín fotbalových utkání - ve Francii. Je to dáno tamními zvyky, podnebím a počasím. Ale u nás? Když teploty klesají pod 10 stupňů již teď? Ani jeden z našich týmů dobrovolně v tomto termínu nehraje. A liga se bude hrát ještě 8. prosince…
Proti jsou hráči (naposledy viz třeba rozhovory s kapitánem Baníku Markem a hráčem, který prošel i zahraniční soutěže Svěrkošem), proti jsou fanoušci. Utkání Teplice – Sparta se přesunulo už na 19.15, aby přišlo co nejvíce lidí a uctili památka trenéra Marečka. Tím daly Teplice a koneckonců i Česká televize jasně najevo, že zavedený televizní termín je nevhodný. I návštěvy na Bazalech to potvrzují. Připomeňme diváky: 13 346 – Most, 16 411 – Liberec, 13 540 – Plzeň. Pak mnohem atraktivnější soupeři, ale televizní termín: derby s Olomoucí 11 045 a přímý souboj o první místo s Teplicemi 11 091. Televize tedy ubrala Baníku asi 7 000 diváků, možná až 10 000, což je zhruba 500 000 až 700 000 Kč. A další přenos je už naplánovaný…
Pane Černý, zkuste jezdit na fotbal ve „Vašem“ termínu. Ale ne autem, které pro vás přijede i s řidičem domů, odveze na VIP tribunu a po utkání (až se vám bude chtít) zase odveze domů. Zkuste jet na fotbal, který končí cca ve 22.15 hromadnou meziměstskou dopravou, navíc v neděli. Zkuste tak jet s dětmi například 50 či 60 km, což není alespoň v případě fanoušků Baníku nic mimořádného. Nemluvě o tom, že fanoušci, nikoli televizní diváci, jezdí na utkání přes celou republiku a vracet se 6 hodin v neděli v noci domů, ať stihnete pondělní šichtu, není příjemné.
Televize si opravdu myslí, že fotbal se hraje proto, aby měla co vysílat. Nikoli, nikoli, nikoli. Jako vrchol neschopnosti a arogance televize považuji to, co se stalo v utkání Baník – Teplice. Hráči po 15ti minutové přestávce byli na hřišti, rozhodčí také, všichni připraveni k začátku 2. poločasu. Ale Česká televize nebyla schopna upravit přestávkový program tak, aby 2. poločas mohl začít. Hráči „poskakovali“ 2 minuty po hřišti, aby nevychladli (bylo 21 hodin 17 minut, celkem zima), než nějaký poskok z televize dal rozhodčímu pokyn, že se může začít hrát!
Nebezpečím pro český fotbal není pyrotechnika na stadionech. Hrobařem českého fotbalu je neschopnost, arogance a touha po moci vedení svazu a České televize.