Petr Tomašák se vrací !!!

Podzim 2006 a zima 2008 – to jsou dva důležité milníky sportovního života Petra Tomašáka. Na podzim 2006 se kvůli zranění vytratil výborný levonohý reprezentační záložník z ligové scény. V zimě 2008 se po neskutečných peripetiích znovu vrací a čeká ho tvrdý boj o místo v ligovém kádru Baníku. Dnes odpověděl Petr na několik dotazů.

Jak to všechno vůbec začalo? P. Tomašák: Ve druhém poločase jednoho ligového utkání na podzim 2006 – mimochodem jsem v něm dal i branku – jsem ucítil bolesti v pravém koleni a nechal se vystřídat. Bylo to to koleno, na kterém jsem měl již dříve provedeny dvě operace menisku. Při rezonanci u doktora Váchala bylo zjištěno, že mám uvolněný vaz a 1.12. jsem podstoupil operaci křížového vazu. Dopadla operace dobře? P. Tomašák: Zpočátku to tak vypadalo... Rehabilitace probíhala v pořádku, ale pak se přišlo na to, že nemám bezpečnou flexi v koleni. Všichni o tom věděli, ale bohužel se

to neřešilo tak, jak si to zasluhovalo. Situace se radikálně změnila až ve chvíli, kdy se do toho vložil Verner Lička s doktorem Hustákem. Prodělal jsem řadu vyšetření a závěr byl krutý – první operace byla provedena špatně a musela přijít operace druhá.

Napadly tě tenkrát nějaké černé myšlenky?
P. Tomašák: Ty určitě – jako u každého v takové těžké situaci – zpočátku přišly, ale protože tam byla i maličká šance se vrátit zpět, nepřipouštěl jsem si je. Nejvíce jsem samozřejmě litoval ztraceného času mezi první a druhou operací, po té druhé jsem ale šel psychicky nahoru.

Nemáš strach, jestli se dostaneš na svou bývalou vysokou úroveň? P. Tomašák: Teď už ne. Dříve možná trochu ano, ale teď už jsem v plném zatížení a jdu výš. samozřejmě mám zatím jisté úlevy, ale ty pramení většinou z mé aktuální špatné fyzické kondice. Perspektiva k návratu určitě je slibná, na tréninku už jsem si s klukama zahrál fotbal. Mým cílem je zahrát si i nějakou tu desetiminutovku v přípravných zápasech v Turecku. Co je při tvém návratu nejhorší? P. Tomašák: Nejhorší je samozřejmě nabírání kondice. Musím také nabrat svalovou hmotu. V obou případech se jedná

o jednotvárný stereotyp, ale bez něj to zkrátka nejde.

Vnímáš při svém návratu i to, že Baník má právě na tvé levé straně slabinu a že by ti tento fakt mohl v návratu pomoci?
P. Tomašák: Ne, takhle bych to nestavěl. Takový návrat, jaký nyní zažívám já, je těžký vždy a nezáleží na tom, na jaký post se hráč vrací.

Kdy bys mohl naskočit do ligy?
P. Tomašák: Vůbec nic nechci uspěchat. Stále se ještě musím hlídat při pohybu s míčem, musím dávat pozor, aby nepřišel nějaký pohyb fatálně špatný. Možná bych mohl naskočit postupně v průběhu jara, na podzim bych už chtěl hrát určitě. Mám do fotbalu ohromnou chuť.

Kdo ti ve chvílích nejtěžších nejvíce pomáhal?
P. Tomašák: Tak určitě rodina, moje přítelkyně a všichni nejbližší. Velká podpora byla taky z klubu.

Přišly na řadu i myšlenky typu „A čím se teď budu živit“?
P. Tomašák: Ne, to ne. Já jsem šel na operace s tím, že po nich budu zase hrát fotbal.

Našlo by se na zranění i nějaké pozitivum? Měl jsi více času?
P. Tomašák: Žádné bych tam neviděl... A více času? To už vůbec ne, byl jsem v jednom kole – celodenní rehabilitace, cvičení, bazén, odpočinek – prostě pořád jsem byl v jednom kole.

Já myslím, že výše uvedené řádky vypověděly vše. Vypovídají o Petrově zarputilosti v boji o návrat na trávníku, ukazují jeho nezlomnost, dávají nám fanouškům velkou naději, že právě on pomůže zacelit snad jedinou evidentnější slabinu Baníku – levou stranu. Z plného modrobílého srdce mu přeji, ať se mu to povede. A myslím, že nejsem zdaleka sám.

Takže Petře: Do toho a jsme s tebou!