S Baníkem u Turka - díl 1.

Dnes ráno začalo Baníku zápasové soustředění v turecké Antalyi a protože byla poprvé v historii klubu oficiálně nabídnuta účast fanoušků, neodolali jsme (a s námi dalších šest fans) a vyrazili s týmem. Ono to určitě za těch necelých 19 litránků stojí... No a pokud nebudete mít nic proti, dovolíme se vás o dění denně informovat přímo z místa činu.

Začínáme tedy dnes prvním dílem, který bude asi nejkratší – zas tak moc se toho neudálo. ammy jel z Vítkovic na nádraží sockou, já se šarou jsme začínali o půl páté ve Studénce, kdy nás Lenka hodila do Svinova na Pindolíno. Možná si řeknete zbytečně drahý špás, ale někdy není všechno tak, jak se zdá :-))) O půl deváté jsme byli v Holešovicích a protože oficiální sraz s týmem, který vyjel ráno z Ostravy klubovým autobusem, byl až ve dvanáct, měli jsme dost času na přesun na letiště i na nějaké to pivo. A to jsme asi neměli dělat, protože jsme málem dopadli jako Tycho de Brahe... Přímý autobus z Holešovic se nějak coural, močové měchýře se plnily až se naplnily a další ledvinami prohnané kapaliny se do něj stále tlačily... No co vám budu vykládat – bylo to naknap... Po zastavení před letištěm jsme z busu vystřelili jak Svěrkoš do brejku a měli jsme štěstí – toalety jsou blízko vchodu.

Lidové ceny na letišti (pivo už od 150,- Kč) nás neoslovily a proto jsme dali přednost nákupu plecháčů v nedaleké Bille. Při popíjení jsme se pustili zaníceně do tisíce a čekali při tom na příjezd hráčů. Dvanáctá odbila a koráb nikde... Po chvíli přišla zpráva, že naše jedinečná, světová a naprosto skvělá dálnice D1 je ucpaná hned na dvou místech z důvodu havárií a ačkoli za volantem korábu sedí adept na místo v týmu F1 Pepa Kaválek, koráb dorazil na letiště se skoro hodinovým zpožděním. Chvíli předtím už nás napadaly titulky v úterním tisku typu „Fanoušci Baníku odletěli na soustředění i bez týmu“, ale protože všechny letenky měl ve své tašce vedoucí týmu Tomáš Bernady, museli jsme opravdu počkat až na koráb.

Kolem 12:45 tedy koráb konečně dorazil, vyfasovali jsme každý vytisknutý e-mail se svým jménem a když se ammy zeptal, co to je, dostalo se mu odpovědi, že je to elektronické potvrzení letenky... Po předložení e-mailu na odbavení jsme dostali palubní lístek, sbalili e-mail a šli na příslušný vchod. Prošli jsme i pasovou kontrolou a vydali se na vzdálenou gate, když ti se ammy náhle zarazil a říká: „Ty máš ještě ten mail?“ „No mám, však mi ho vrátila a možná ho budeme potřebovat v Istanbulu na přestupu.“ ammy: „No o přestup ani tak nejde, ale já tam měl i zpáteční let a já jsem ten mail nechal asi tam.“ A vydal se zpět... Trvalo mu to asi 10 minut, ale s pomocí letištního ACAB se ke svému zapomenutému lejstru dostal a mohl pokračovat s námi.

Lety jsme nakonec podle plánu absolvovali dva a kromě menších žaludečních nervozit asi o čem psát není. V Praze jsme se sice dívali, jestli nepřistupuje nějaká paní v burce nebo jestli někomu nečouhají dráty z nohavice, ale znovu se ukázalo, že s Baníkem jezdí samí slušní lidé a žádné extempore ve vzduchu se tedy nekonalo. šara si jako suvenýr z letadla odnesl jeden sáček na jisté konkrétní použití a nutno říct, že si ho později připravil poté, co jsem již v hotelovém lobby clubu objednal tři velké místní kořalky s názvem „raki“. Nakonec ale nepoužil, protože po prvním srku suše prohlásil „Pičo, my jsme si objednali režnou.“ A skutečně – bílý hustý nápoj s ledem chutnal jako něco, v čem je rozpuštěný celý takový ten černý gumový pendrek, co se dal kdysi koupit v cukrovinkách.

Po příletu do Antalyi nás čekal jeden velký bus a jeden autobusek menší a přiměřenou rychlostí pro střed města (tipnul bych takových 90 km/hod přes kruháče) nás tato přibližovadla hodila do 15 km vzdáleného Kremlin Wow Palace. Ještě před ubytováním jsme šli rychle na večeři a můžeme potvrdit – opravdu je vše max all inclusive. Ty lukulské hody popíšeme zítra – dneska jsme se rychle ubytovali a teď při psaní článku popíjíme Tuborg. Radek to sice není, ale nedej si to, když je to zadara...

Tak zase zítra, začínáme snídaní v 8:30 (u nás bude 7:30) a pak je od půl jedenácté trénink. Půjdeme do toho z plných sil, přece v tom kluky nenecháme samotné. :-))))

PS. Abych nepomlouval jenom ostatní... Já jsem si málem rozbil držku hned ve Svinově, kdy jsem zakopl do schodů a trvalo mi takových deset stupínků, než jsem balanc vyrovnal. A ten e-mail jsem pro jistotu zase zapomněl v Istanbulu při přestupu, ale slečna od přepážky namě naštěstí zavolala...

PS1. Jenom tak pro jistotu a jako předcházení případným dohadům – vše jsme si opravdu zaplatili ze svého. 10% jsme dostali slevu jako držitelé permanentek.