PŘIHLÁŠENÍ
NOVINKY

S Baníkem u Turka - díl 2.

V pondělí jsme se probudili do nádherného slunečného dne a konečně jsme všichni dočkali toho, proč jsme sem přijeli – hráči svých tréninků a my fanoušci toho, jak se budeme na jejich snažení dívat lelkujíce vedle postranní čáry. Tento díl reportáže psané bez oprátky bude věnován pondělnímu dopolednímu tréninku.

Vše začalo vydatnou snídaní, ke které si mohl dát každý dle libosti to, na co měl právě chuť nebo žaludek. Více jsme toho asi spořádali my fanoušci, protože nás žádné běhání nečekalo... V 10:45 byl před recepcí sraz k odjezdu na tréninkové hřiště, které je od hotelu vzdáleno necelých 10 minut jízdy. Dostavili se všichni kromě Martina Lukeše, který měl naordinován speciální rehabilitační program s rehabilitační sestrou, která tady přijela kvůli tomu z Bazalů, a dvou fanoušků, kteří se hned první den rozhodli potrápit své tělo tenisovým singlem.

Jako výpravu nás má na starost jeden z místních lidí, kterým je Polák jménem Jacek – no zkrátka typický Turek... Spolu s řidičem autobusu nás dovezli do tréninkového centra, kde na hlavním hřišti právě trénoval německý 1. FC Koln a na dalších třech hřištích jiné týmy. Baníku bylo vyhrazeno také jedno hřiště a kluci se dali hned do toho.

Ještě před začátkem tréninku seznámil trenér Večeřa kluky, co je čeká a pak se šlo na věc. Brankáři se věnovali samostatnmu brankářskému tréninku pod vedením Svátě Schaffera a úvodní část tréninku ostatních hráčů byla pod vedením kondičního trenéra Paola Terziottiho - a začalo se samozřejmě protahovacími cviky. Nejprve si dali všichni pár koleček kolem hřiště a Paolo mezitím postavil pár drah pro další fázi tréninku. Několik koleček kolem hřiště bylo následně spojeno s protahovacími cviky, prováděnými v poklusu. Poté následovalo protahování s delší výdrží při napjatém svalu.

Pak už přišly krátké rovinky. Při prvním cviku se hráči rozbíhali malými rychlými krůčky přes překážky, následně zrychlili do sprintu a na konci rovinky prudce zastavili. Obměnou tohoto cvičení bylo to následující, kdy byly doprostřed rovinky umístěny překážky, na kterých měli hráči nějakým přesně předvedeným způsobem střídat nohy. Jak, to jsme osobně nepochopil a při pohledu na trénující jsem nebyl sám...

Další krátké rovinky začínaly třemi velice rychlými krátkými kroky stranou s rukama zkříženýma na prsou a následným ostrým startem. Totéž se opakovalo po chvíli s tou změnou, že na začátku byli hráči zády ke směru běhu a před začátkem sprintu se otáčeli. Pak už si všichni vzali míč a začalo se prudkými přihrávkami mezi dvojicemi na desetimetrovou vzdálenost. Mezitím vytýčili trenéři dvě hřiště o velikosti cca 30x30 metrů a šlo se na bágo ve dvou skupinách. Hrálo se na dva doteky, pokud jsem dobře počítal na pětkrát jednu minutu.

Další fází tréninku byly brejky dvou hráčů na jednoho obránce a brankáře. Při tomto asi divácky nejatraktivnějším fragmentem byly ke slyšení různé „povzbuzující“ hlášky. Namátkou si vzpomenu na slova jednoho člena realizačního týmu směrem k Tondovi Bučkovi, který ze začátku pustil hned pár gólů „Toník, ty ses ještě nerozcvičil?“ Pohotová byla také rada, když se ptal trenér Večeřa, kolik golů na straně Tondy Bučka padlo (Petr Vašek chytal nájezdy jiných hráčů na druhé polovině hřiště: „Řekni jenom dva, nebuď blbý.“ Když pak Bukin chytil hned první nájezd v další fázi, kdy chodili dokonce tři na jednoho obránce, dotyčný glosátor to komentoval slovy „Takoví dřeváci ti ani gól dát nemůžou...“ Pěkná hláška byla také ta, kdy se Bukin začal opět rozčilovat při další sérii nezdarů: „Toník, nic si z toho nedělej – oni to na tréninku dají, v lize ne.“

Trénink spěl pomalu do finále. Na jednu z šestnáctek byla postavena přenosná branka a hráči se rozdělili do dvou týmů. Protože byl k dispozici lichý počet hráčů, bylo rozhodnuto, že Petr Tomašák nastoupí v první půli za jeden tým a ve druhém za tým opačný. V obou hrál jakéhosi libera bez stálého postu.
Sestavy
Oblečení v rozlišovácích: Vašek – Čoupek, Bystroň, Neuwirth, Ricka – Mičola, Ficek, Marek, Rajtoral- Svěrkoš, Zeher (+ Tomašák v první půli)
Jinak oblečení: Buček – Řezník, Cigánek, Pavlík, Tchuř – Vrťo, Otepka, Metelka, Križan – Varadi, Magera (+ Tomašák ve druhé půli)
Výsledek 3:2 (1:0)
1:0 po seběhnutí Rajtorala z levé (!!!) strany, vniknutí do vápna a překonání Bučka přízemní křižnou střelou
1:1 poté, co Neuwirth uklouzl na míči kousek od pravého rohového praporku, Otepka poslal před vápno a Varadi hezkou střelou uklidil míč k tyči
2:1 poté, co Buček vyrazil velice prudkou střelu Marka, míč se odrazil před vápno k Tomašákovi a ten ukázal, že se opravdu vrací – i jeho střela byla dostatečně prudká a přesná
2:2 po samostatné akci Magery, jeho vběhnutí do vápna a prostřelení Vaška
3:2 vítězný gól začal u Svěrkoše, který vybojoval míč kousek před šestnáctku, dal ho na pravý kraj Fickovi a ten poslal nádhernou a přesnou přihrávku na hranici šestnáctky Zeherovi. Zehi zvolil střelu mírným obloučkem a míč zapadl k pravé tyči Bučkovy branky

Utkání to pohledné, tipnul bych to tak na 2x15 minut (možná 20 ?). Jako motivace bylo zvoleno vložení čehosi do společného banku kabiny, nerozuměl jsem ale, o co přesně šlo. Hráči do sebe šli naplno, sem tam sice samozřejmě na poslední chvíli couvli nebo zmírnili atak, ale pár hádanic tam přece jenom bylo. Šlo ale pouze o zárodky, vše bylo pokaždé utnuto na začátku jedním z trenérů.

No a pak už se po vyklusání jelo na oběd do hotelu. Mě osobně velice potěšil Petr Tomašák, kterého můj zrak hledal velice často. Velice rád mohu napsat, že Petr jede opravdu naplno a pokud by jeho návrat probíhal podle představ a plánů, mohla by se na levé straně výrazně zvednout konkurence. A že ji tam potřebujeme, o tom myslím není třeba diskutovat.

PS. Svou tréninkovou dávku si dali během kolem hřiště i Tomáš Trucha a doktor Pavliska. Já osobně mám v plánu také něco naběhat, ale zatím to nechávám ve fázi aklimatizace. Dneska večer ale s ammym se sportem přesto začínáme – objevili jsme krásné velké kulečníkové stoly. A kulečník je přece taky hóóóóódně náročný sport – že jo? Zatím do toho jdeme pouze jednofázově. :-)))

PS1. Dneska bylo na slunci snad 25 stupňů...

| Autor: kulajar | Vydáno dne 22. 01. 2008 | 1210 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail Vytisknout článek