S Baníkem u Turka - díl 5.

Do předchozích článků se nevešlo několik drobností a příhod, dávám je tedy nyní dohromady najednou.

Středeční poledne bylo časem pro můj tenisový comeback. Neodolal jsem ammyho výzvě a podruhé v životě jsem stanul na tenisovém kurtu s raketou v ruce. Pokud si dobře vzpomínám, poprvé to bylo asi před pětadvaceti lety, kdy jsme dělali ještě za SSM turnaj na dědině. Nyní to tedy přišlo už podruhé. Domluva s ammym před pinkáním (do zápasu jsem nešel) byla jasná – budeš-li mě honit z jedné strany na druhou, budeš si za chvilku pinkat sám s druhou polovinou kurtu opuštěnou. Nutno přiznat, že ammy dohodu ctil a naopak to byl on, kdo lítal po kurtu jak utržený vagón. Ne, že bych mu sázel k lajnám umístěné míče jeden za druhým, ale protože jsem byl vděčný za každé přehození sítě a na to, abych se podíval, kde zrovna stojí, jsem už neměl čas. ammy mi párkrát poradil, že j nutno hrát s nataženou rukou a dokonce k míči dobíhat (!!!) a pak se moje „hra“ trochu zlepšila. Na Australian Open to zatím není, ale dneska máme Lekci No. 2, takže věřím, že dosáhnu dalšího pokroku.

Hráli jsme asi hodinku, pak jsme se šli podívat na moře (vlny byly o poznání větší než v úterý) a když jsme tam spatřili několik koupajících jedinců, padla domluva, že to ve čtvrtek vyzkoušíme také. Sakra – čtvrtek je už dnes... No snad jsme to nemysleli včera vážně... A když jo, zkusím to ukecat, že namočení kotníků se dá považovat za koupání také. Po obědě jsme psali v křesílkách články a dělali fotky, ammy zaujal svou oblíbenou pozici – pololeže s noťasem na svém břišním airbagu. Po chvíli byla sranda – chlapec jaksi zapomněl, že po dlouhé době sportoval a nemohl se ze své pozice zvednou... Slyšeli jsme sice jeho kecy, že si nějak blbě lehnul a že s tím má potíže pokaždé, mi to ale bylo jasné – svým skvělým tenisem jsem ho zjistil.

Když už jsem zpátky u toho tenisu – na jednom z kurtů probíhal další zápas série čtyřher mezi Tomášem Truchou a Vernerem Ličkou na straně jedné a Karlem Kulou s doktorem Pavliskou na straně druhé. Po včerejšku je stav 1:1 na zápasy, Karel s doktorem vrátili porážku z předchozího dne. Dneska ale Tomáš Trucha trochu kulhal, tak nevíme, jestli nebude série zkrečována. Uvidíme.

Ještě jsem vám také nenapsal, jak vůbec bydlíme. Předpokládám, že tým má v rozlehlém areálu pokoje vedle sebe, naše trojka bydlí v šestém patře jiné budovy. Původně nám bylo řečeno, že budeme mít kvůli ammyho přistýlce jednu postel patrovou, ale patrně došlo k jazykovému nepochopení – na patro máme totiž celý pokoj. ammymu se sice nahoru do prvního patra pokoje nechtělo, ale protože je nejmladší a odjíždí v neděli, vcelku nás jeho námitky nezajímaly. Po chvíli to pochopil a drápal se nahoru po schodech do své rezidence. Trochu pohybu mu ostatně neuškodí. Útěchou nahoře mu byl fakt, že má svou koupelnu a WC. Nebyl by to ale ammy, kdyby po zjištění, že my máme i vanu a on pouze sprchu nezačal somrovat, aby se u nás mohl alespoň jednou naložit do vany. No, myslím, že toto přání mu splníme – pokud nám koupí na baru :-)

Ostatně – „koupil“ už včera! Večer jsme si se šarou vzpomněli, že bylo zrovna toho dne Zdeňka. ammy se sice ošíval, ale nakonec jsme ho ukecali. No a za to, že to má na baru zadarmo, pro rundu musel zajít. To zase bylo řečí... Na druhou rundu jsme ho už ale ukecat nedokázali – na pokoje jsme museli kulhat o jedné. Škrob jeden...

Minule jsem vám psal o té místní režné s názvem „raki“. Všimli jsme si, že jeden číšník to vyslovuje „raki“ a jiný „rači“. Zeptal jsem se proto jednoho z nich, jak se to říká správně. Říkal „rači“. šara to glosoval poznámkou: „Tak my radši (pozn. čti rači) budeme říkat rači.“ Sedíme dál na baru, přišel číšník a já říkám: „Give us please three rači.“ Číšník: „OK, three raki.“ Hmmm, tak teď nevím, jestli jsem já Rumun nebo oni Turci...

Jinak se dá o hotelu říct, že se nacházíme na ruské půdě umístěné do Turecka... Hotel je ruský nejen názvem a stavbami, ale i osazenstvem. Rusů a jiných sovětských národností je tady snad více než zrnek n místní pláži. A to ještě hned vedle našeho hotelu se staví další – místní drbny tvrdí, že v tom má balík peněz jeden nejmenovaný současný ruský prezident. No ještě, že u nás politici nemohou zbohatnout. U nás je vše čisté a průhledné – a tak to má být. :-)))

Co se týče stromů, myslel jsem si při večerním pondělním příjezdu, že tady stromům neopadávají listy. Ráno jsem ale zjistil, že jsou skoro všechny jehličnaté... V areálu hotelu jsou pouze jehličnany, v tom bordelu kolem jsou tu a tam vidět stromy listnaté. Listy na nich jsou, ale suché = neopadaly. Ten komplex budov, které jsem popisoval v některém z předchozích článků, je propojen soustavou chodníků, chodeb, sloupořadí... šara to glosoval slovy: „Kua, tady se potřebuješ dostat na 300 metrů a musíš ujít 900...“

No a to je z těch střípků asi vše. Jdeme na ranní trénink, pak ammy vyhrožuje tenisem, možná dáme to moře (nebo alespoň vnitřní bazén s vířivkou), odpolední trénink si ještě rozmýšlíme. Říkáme si, že taky nemusíme být všude – uvidíme. Možná jste si už všimnuli, že spousta věcí je tady pro mne poprvé v životě. Inu to víte – synek z dědiny se vydal do světa... A to ještě není všem dnům konec – včera jsme objevili hernu s playstationama – to jsem taky ještě v životě nehrál! Když jsem říkal ammymu a šarovi, že zapaříme, moc nadšení neprojevili. Ale já e ještě ukecám – zkusit se má vše. Třeba v nás dřímají talentovaní gambleři...