S Baníkem u Turka - díl 6.

Na dnešní ranní trénink byly zvoleny dokonce trenýrky červené (!!!). Ještě jsem – tuším – nenapsal jednu skutečnost a tou je fakt, že kromě sport testerů na hruď si hráči připínají na zápěstí hodinky. Nejprve jsem si myslel, že to je proto, aby věděli, kolik minut zbývá do konce té zatracené dřiny, ale byl jsem upozorněn Paolem, že i tento přístroj skýtá obrázek, jak je na tom hráč z hlediska sportovního. No budiž – budu mu věřit, vypadá důvěryhodně a navíc já synek z dědiny tomu nerozumím...

Trenér Večeřa seznámil hráče s programem dne, umožnil i několik dotazů, dva skutečně padly, ale odpovědi na ně bych nepublikoval – napíšu jenom, že tazatelé po odpovědích trenéra sklopili uši a my jsme se řehtali jak koni. Začalo to tradičně – výklus, rozcvička pod vedením Paola, protahování, strečink (sakra, není protahování a strečink to samé ?). Na hotelu se sestrou zůstal Tomašák (ale no tak – mám na mysli rehabilitaci), Lukeš si to rozdal s masérem (ale no tak – myslím individuální trénink...).

V další fázi se rozdělili hráči do tří skupin a dělali tři aktivity s tím, že všichni si postupně odtrénovali vše.
I. První aktivita začala malými kroky, při každém z nich se musel hráč dotknout kopačkou míče nahoře a posunout si ho dopředu. Následovala lehká střela gólmanovi, tři úskoky stranou přes kužely, brankář přihrál po zemi míč zpět a následoval lehký start hráče s míčem a asi desetimetrový běh.
II. Druhá činnost začala slalomem mezi třemi tyčemi, postavenými v zákrytu za sebou, přihrávkou gólmanovi, pak udělal hráč čtyři malé rychlé úkroky přes nízké překážky zády ke směru následujícího běhu, do něhož mu brankář vrátil míč
III. Také zde se začínalo slalomem mezi třemi tyčemi, ale ty byly s vysazením do strany, pak hráč slabě střílel brankáři, běžel do boku přes čtyři kužely s vysoce zdviženými koleny, brankář mu dal míč zpět a hráč s ním volně vyběhl
(poznámka – do všech těchto tří aktivit se naplno zapojil i Martin Lukeš)

Hráči se pak dali do dvojiček a dávali si přihrávky na jeden dotek, pak na dva doteky, hlavičky na jeden dotek i na dva doteky s cílem udržet míč ve vzduchu co nejdéle. Po protažení se šlo na rovinky se stupňovaným tempem, rovinky s míčem ve vzduchu, rovinky se zasekávačkami oběma nohama.

Mezitím trenéři postavili překážkové dráhy – start byl rychlými krůčky doleva a doprava přes tři nízké překážky s míčem v rukou, pak šel míč na zem a následoval ostrý start s balónem. Totéž se opakovalo s tím rozdílem, že hráč začínal zády ke směru pozdějšího běhu a po krůčcích se musel otočit o 180 stupňů.

Pak byli hráči rozděleni do dvou skupin:
I. hráč běžel s míčem, který musel poslat pod dvěma překážkami zatímco sám hráč obíhal kolem překážek. Celé cvičení bylo zakončeno střelou 5 metrů před vápnem na Vaška.
II. drahá varianta tohoto cvičení měla tu změnu, že hráč místo obíhní překážky přeskakoval
III. třetí varianta spočívala v tom, že Paolo napíchal mezi překážky šikmo dvě tyče tak, že se hráči měli pod nimi sehnout. Měli... Mičola a Ficek se sklánět vzhledem ke své výšce nemuseli... Paolo to zaregistroval, Mičola s Fickem se už skláněli, ale vyšší hráči museli málem na kolena...
IV. druhá skupina se věnovala nácviku střelby ze standardky přes panáky a nabíhání před branku po centrech ze strany
Poslední uvedené aktivity už neabsolvoval Radim Řezník, který si dával kolečka kolem hřiště.

Úplně poslední část tréninku byla věnována krátkým rovinkám sprintem malými kroky přes asi 15 nízkých překážek. Pak už se sbalily věci a šlo se k autobusu. Hláška tréninku? Já bych zvolil tu, kterou zvolal jeden z brankářů, když mu mladý Vrťo vymetl pavučinu při střelbě z prostoru před šestnáctkou: „To je čurák!“

Už na dopoledním tréninku jsme se domluvili, že ten odpolední vynecháme. Jednak proto, že byl rozdělený na dvě části, jednak proto, že jsme měli vlézt do toho moře, a také proto, že jsme měli naplánováno hodně sportů – tenis, plavání, kulečník a vzpírání. Jak to dopadlo, se dozvíte v dalším pokračování.