S Baníkem u Turka - díl 7.

Dnešní den je dnem zápasovým, hrát by se mělo oproti původním plánům již v 11:00 hodin místního času (v poledne u nás doma). Ještě než vám napíšu podrobnosti k zápasu, nabízím předkrm v podobě dalších menších příhod a okamžiků.

Nejprve se vrátím k cestování na první zápas. Hned na začátku raději napíšu, že následujícími řádky nebudu poukazovat na špatnou organizaci ze strany FCB – vedení výpravy za to v žádném případě nemohlo. Domluvené to bylo perfektně – jenže Jacek je Jacek a Turek je Turek...

Domluva byla taková, že o půl čtvrté bude přistaven velký bus pro hráče a realizační tým, mikrobus pro fanoušky a novináře. Autobus byl na místě včas, mikrobus nikoli. Igor Bruzl ihned kontaktoval Jacka, ten říkal, že za chvíli tu mikrobus bude. Čekáme 5 minut, čekáme 10 minut, čekáme stále. No nic, než mikrobus přijede, dáme si něco pro náladu na baru. Padlo nějaké to pivo i raki, někteří kluci objevili na baru zelenou a tak se pustili do ní. Bacha – nemyslete si, že dal každý 5 piv a velké... Myslím, že většina měla kombinaci 2+2, navíc pivo je tady dětské – dávají 0,3 l a je to taková osmička.

Po hodině zpoždění mikrobus skutečně přijel. Nasedli jsme a poté, co jsme zjistili, že řidič nemluví žádnou civilizovanou řečí, nechali jsme náš osud v jeho rukou... Igorovi se sice podařilo nějakým způsobem zjistit, že řidič vůbec neví, kam má jet, a dokonce mu to nějak i sdělil, řidič ale pouze pokýval hlavou, usmál se a jel dál svou cestou... Předpokládali jsme, že když přijel pozdě,dupne po plynu a pofičíme. Opak byl pravdou – „fičeli“ jsme maximálně sedmdesátkou na přehledné široké dvouproudé silnici s nevelkým provozem... Pokřikovali jsme na něj různými jazyky ať zrychli, ale nic nám to nebylo platné.

K cíli jsme se nakonec přece jenom dostali – přijel do rozlehlého sportovního areálu s hotelem přesně ve chvíli, Kdy začínal zápas. Samozřejmě nezajel k tomu vchodu, kde bylo hřiště, ale k tomu, kterým se vjíždělo do hotelu. Přítomný zřízenec se nás hned ujal – a zavedl k recepci :-). Myslel si, že jsme noví hosté... Další zdržení... Tento člověk ale naštěstí uměl anglicky, vysvětlili jsme mu, že jsme přijeli na fotbal a on nás spletitou cestou přivedl k hřišti. V páté minutě jsme vcházeli na „stadion“. No – alespoň tak, lepší než nic.

Po zápase se situace opakovala. Dohoda s Jackem, který na zápas dorazil také, byla, že mikrobus bude přistaven ke vchodu ke hřišti, kde čekal na hráče velký autobus. Ten tam čekal celý zápas – mikrobus neznámo proč odjel... Hráči nastoupili po zápase do busu, zamávali nám – a my jsme zůstali sami. Mikrobus nikde. Igor žhavil dráty a po chvíli se mu dostalo ujištění, že mikrobus přijede za chvíli ke hřišti. Situace začala být dramatická – po chvíli se kolem naší skupinky začal plížit hladový pes většího vzrůstu... No tě pic – snad tu není celá smečka... Ríšu Šímu napadlo, že se skočí podívat, jestli mikrobus nečeká před hotelem. Za chvíli volal Igorovi – mikrobus byl tam, ale řidič ne.

Šli jsme tedy alespoň k mikrobusu, my sedli dovnitř (už byla zima), Igor šel hledat řidiče. Našel ho spokojeného u večeře... Naštěstí už končil, šel ven – a v klidu si zapálil cigaretu a jal se pokuřovat před hotelem. :-))) Naštěstí pochopil, že spěcháme, sedl za volant a vyjeli jsme. Hned při vyjetí bylo jasné, že čas, vyhrazený pro podávání večeře, stihneme jenom naknap. Řidič totiž pokračoval ve svém tempu a nic ho nepřinutilo jet rychleji. Do hotelu přijel 15 minut před koncem večeře, hned jsme tam naběhli, dokonce i pojedli, ale výběr už byl omezen. Navíc už číšníci začali balit a jeden švédský stůl po druhém mizely... Ale po pravdě je třeba říct, že nakonec se najedli všichni. Hlady jsme nezůstali.

No a na závěr opět několik veselých příhod z natáčení. Sedíme tak v lobby hale, internetujeme, když tu náhle si dá šara facku... KUa, hrabe mu? ptám se sám sebe. šara se podívá do své pravé dlaně, zakroutí hlavou a říká: „Ty vole, tak komára jsem v lednu ještě nezabil...“

Už se vám stalo, že jste v nádražní hale hlavního nádraží v Praze viděli poletovat holuby? Na nádraží bych to ještě pochopil, ale když kolem vás létají vrabci v lobby hale a v jídelně pětihvězdičkového hotelu, trochu se tomu už jistě podivit musíte.


Náš jazykový problém s „raki“ „rači“ nebo „radši“ stále pokračuje... Možná se to ale blíží k řešení – včera jsme po tenise přišli na bar, číšník se usmál a zeptal se: „Tši piva?“ Když už to zachází až do naší mateřštiny, možná, že problém „raki“ bude vyřešen jednoduše – řekneme normálně „Režnou“. Včera jsme to provizorně vyřešili tím, že jsme si dali se šarou whisky a ammy gin.