S Baníkem u Turka 8. díl
aneb kulajar a ammy se pustili do sportování

Přátelé, došlo na nejhorší – ve čtvrtek jsme se s ammym dali do sportování. Lákali jsme i šaru, ale on se nenechal. Podařilo se nám ho ukecat alespoň na to, že nás fotograficky zvěční, bude podávat míčky a zcela výjimečně nám dodá i nějakou tu tekutinu.

Vše začalo už v poledne, kdy jsme pokračovali v tenisových lekcích. Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale zdá se, že dělám pokroky. Některé míčky sice ještě přelétly pětimetrový ochranný plot, ale v kurtu jich skončilo více než ve středu. Dneska ale cítím, že mám menší problémy se zápěstím. Že by tenisové zápěstí? Uvidíme – dneska budeme možná pokračovat. Chvilku se na nás dívali i mladí z FCB. Necítil jsem se moc dobře – a to se mi zrovna v tu chvíli trošku dařilo. Ale alespoň jsem pochopil, jaké to pro ně je, když my furt čumíme na ně.

Vedle na kurtu přece jenom pokračovala série čtyřher – ve čtvrtek potvrdili svou středeční výhru dalším vítězstvím Karel Kula s doktorem Pavliskou. Tomáš Trucha říkal, že místo toho, aby navázali na dobrý úterní start, začínají ztrácet. Otázkou zůstává, jak dalece byl hendikepován pohybově. Má problémy – a to je trénovaný člověk! Co mám pak říkat já, který odloží na konci října kolo a pak přes zimu jenom tyje...

I proto jsme po obědě pokračovali s ammym dalším sportem – vyrazili jsme na bazén. Skočili jsme nažhaveně do vody a okamžitě jsme rychlými tempy začali pálit naše tuky. Připouštím, že při našich postavách bychom museli pro zhubnutí obeplavat zeměkouli, ale mi osobně stačilo asi pět bazénů (samozřejmě na šířku !!!) a šel jsem raději do vířivky. ammy už si tam velebil. Pobublali jsme asi 20 minut, já se pak odebral relaxovat na lehátko, ale ten blázen ammy vlezlzpět do bazénu a začal si dávat bazény dokonce na délku. No magor... Takhle si kazit vytrénovanou postavu! Dal asi 5 bazénů, pak vylezl, zašel ještě jednou do vířivky, ale byl tam pouze kratičkou chvíli. Vylezl, já jsem očekával, že si lehne na lehátko, ale on se rychle utřel a prý „Jdeme?“ Zdálo se mi to divné, protože ležing mu nedělá problémy, ale zvedl jsem se a šli jsme. Nějak moc rychlá byla i chůze... ammy vlétl na pokoj, zapadl ihned na WC, po chvíli vylezl jiný ammy a říká: „Ty vole, já jsem myslel, že už to neudržím.“ :-))))

Dalším sportem, do kterého jsme se v rámci našeho sportovního dne pustili, byl kulečník. Poučeni středečními problémy při hře ve tři koule jsme si řekli o čtyři. Bylo nám vyhoveno. Před večeří jsme se ještě se čtyřmi koulemi na tom obrovském stole pouze seznamovali a dali jsme si zápas pouze do čtyřiceti bodů. Hráli jsme ve třech lidech a i tento fakt je nutno zahrnout do skutečnosti, že nám zdolání i této nízké hranice trvalo poměrně dlouho. Nicméně je třeba říct, že se potvrdilo známé pravidlo – zkušenost rozhoduje. ammy má – vzhledem ke svému nízkému věku – odleženo na kulečníku méně hodin a to je projevilo. Tentokrát jsem vyhrál já o prsa Lenčina – tuším, že to bylo 40:25 nebo tak nějak.

Po večeři se šlo na další partičku, tentokrát už pouze ve dvou. šara dal přednost další sportovní disciplíně, ve které jsme kdysi měli zlatého olympionika Zarembu. My s ammym jsme si dali limit na hru 60 minut a jelo se. Zaskočil jsem ammyho drtivým náskokem a brzy jsem vedl o 30 bodů!!! To byl šok i pro mne a musel jsem si dát brzdič v podobě jedné raki. Povedlo se – začal jsem se netrefovat, ale naštěstí ammy neměl den – míjel i vyložené pozice a já se nestačil divit. S náskokem 30 bodů jsme postupovali celou partií, ammy se vynadával na tři dny dopředu a já jsem tlačil hodinky k šedesáté minutě. Nakonec jsem dosáhl téměř devadesáti bodů, ammy byl o dvojitá Lovanina prsa těsně za mnou. No lidičky, řeknu vám, já jsem bylo šťastný jak blecha! Zároveň ale tuším, že ještě do ammyho nedělního odjezdu mi to vrátí i s úrokama.

Šli jsme pak na pokoj napsat nějaký článek a udělat fotky a viděli jsme, že šara vzal to vzpírání vážně – už slaďoučce spinkal. Tak jak přišel, praštil s sebou do postele. Při našem příchodu se sice vzbudil a navázal s námi neplynnou konverzaci snaže se nám vysvětlit, že si pustil africký fotbal a trošku si u toho zdřímnul. Když ale viděl naše nevěřícné obličeje, obrátil se, pronesl „Vy jste chuji.“ a zase slaďoučce usnul. :-))) Pustil jsem mu k usínání Evanescence a jal se psát článek. Moc dlouho mi to nevydrželo – ten spánek jsem mu tak záviděl, že jsem hodil článek na usbéčko, zanesl ho ammymu do jeho patrové rezidence, požádal ho, ať to hodí na web za mne a schvácen po dlouhém namáhavém sportovním dnu jsem sladce usnul vedle šary. :-)))