S Baníkem u Turka - díl 10.

Na sobotním dopoledním tréninku stále chyběl Tomáš Vrťo, jehož kuriózní zranění (propíchnutý bubínek při čištění ucha vatou na špejli) musí jistě naštvat... Trenér Večeřa to „přiřazuje“ do rozsáhlé sbírky kuriózních fotbalových zranění. V této souvislosti vzpomenul Verner Lička jednoho nejmenovaného spoluhráče z Baníku, který byl dokonce reprezentantem. Na zimním soustředění začátkem ledna se zmíněný hráč při sezení nějak divně ošíval. Nejprve tvrdil, že mu nic není, ale nakonec musel s pravdou ven – na silvestrovském večírku na horské chatě si sednul na rozpálenou plotnu kamen...

Už je asi zbytečné psát, čím se začínalo - protažení a výklus. Pod vedením Karla Kuly pak následovaly rovinky s míčem na šířku hřiště a cvičení s míčem – míč kolem těla, míč pod nohama, míč mezi nohama. Dvojice hráčů pak běhaly s míčem spolu v různých variantách dopředu i pozpátku. Střídaly se i druhy běhů – s předkopáním nohou, běh bokem, běh s úkroky do strany, běh se zakopáváním nohou. No prostě klasika.

Mezitím položil Paolo na zem asi 15 tyčí za sebe s metrovým rozestupem a hráči měli za úkol rychlý běh přes ně s tím, že při startu prováděli úkroky ve stanoveném sledu a frekvenci. Petr Tomašák a Martin Lukeš se věnovali individuální přípravě s masérem, Tomašák si začal stěžovat na bolest neoperované nohy. Přesto ale on i Luki zvládli modelovaný fotbal dvou mužstev o desíti hráčích. Hrálo se na body – pokud jsem dobře pochopil, bod dostalo mužstvo tehdy, když jeden hráč přenesl hru dlouhým pasem vzduchem na spoluhráče, ten do zpracoval a dobře přihrál dalšímu. Po chvíli byl systém hry změněn a hrálo se na to, že tým v zelených rozlišovacích dresech se snažil bourat tvořivou hru žlutých. Trenér Večeřa pak komentoval situace po každém přerušení hry.

Pak už se hrál normální zápas na celé hřiště o „véčko“. Tak se říká zápasům, ve kterých nastupují na trénincích po celou sezónu různě sestavené týmy. Trenéři pak připíší véčko každému hráči vítězné sestavy – samozřejmě pokud zápas neskončí remízou. kulojárové informace hovoří o tom, že nejlepší bilanci mívá tradičně Petr Čoupek. Buď si umí vybrat spoluhráče, kteří jsou v daném období zrovna v nejlepší formě, nebo je zkrátka takový dobrý. Hrálo se 2x12 minut v následujících sestavách:
Zelené rozlišováky: Buček – řezník, Pavlík, Cigánek, Križan – Metelka, Ricka, Ficek, Mičola – Varadi, Zeher
Žluté rozlišováky:Vašek – Marek, Neuwirth, Bystroň, Čoupek – Rajtoral, Otepka, Tchuř, Tomašák – Magera, Svěrkoš (Tomašák ale brzo po začátku zápasu odstoupil)
- Bystroň trefil spojnici tyče a břevna po centru Rajtorala zprava
- 0:1 Svěrkoš dal gól z penalty
- 1:1 balón šel za obranu, Ficek poslal krátkou přihrávku na pět metrů Varadimu, který se trefil po zemi k pravé tyči
- 2:1 Vašek byl venku z brány, Čoupek mu však přihrál špatně, „velice dobře“ ale přihrál Mičolovi a ten dával do prázdné branky
- Zeher byl ve vápně zcela sám. Věrný tradici posledních tréninků však střílel vysoko nad branku
- 3:1 Metelka trefil z hranice šestnáctky tyč, Zeher dorazil z několika metrů do prázdné

Celý trénink byl zakončen desetiminutovkou, ve které dělal každý z hráčů to, ce potřeboval. Pár hráčů si šlo zastřílet, pár si dávalo sklapovačky či kliky, většina ale pouze ležela. :-) Tomáš Marek odešel do autobusu naboso se zavázanou nohou (výrůstek na patě), kulhal i Petr Čoupek (a bude mít dva dny klid).

Při odchodu do autobusu zavzpomínal asistent Kula na tréninky z jeho hráčské kariéry, kdy se kladl velký důraz na kondici. Vrcholem všeho byl trenér Zachar, která jim nakládal neuvěřitelné běžecké porce. Na tréninku se třeba běhalo postupně 100, 200, 300, 400, 500, 500, 400, 300, 200 a 100 metrů. Nemyslete si ale, že pouze jednou... Tato sekvence se na tréninku opakovala pětkrát (nebo desetkrát? – teď si nejsem jistý). Klasikou taky byly vesty s pískem, které si trenér před a po běžeckém tréninku na 10 kilometrů převážil. A běda, byl-li při vážení rozdíl! Když se pak schvácení hráči začali vyzouvat a převlékat, zpražil je trenér slovy: „Co jste to za fotbalisti, když si ještě nechcete zahrát fotbal?“

Na odpolední trénink jsme nešli. Řekli jsme si, že o víkendu furt robit nemusíme. Čekala nás další tenisová lekce, bazén, vířivka, kulečník, večer beseda s trenéry a hráči a hlavně rozlučková party s ammym. Už nám odjíždí, synek. :-(