FC Vsetín – Baník U21 0:4 (0:1)

Další krok k návratu do MSFL bylo potřeba dnes udělat na půdě posledního týmu divize E, valašského FC Vsetín. Utkání se hrálo na menším útulném stadionku ve městě, totalitní spartakiádní stadion využívají pro svá utkání mladší týmy. Tuto skutečnost dnes určitě ocenili naši mladíci, kteří hráli v takřka domácím prostředí. V posledních zápasech se v týmu juniorky objevuje méně hráčů A-týmu a nejinak tomu bylo i dnes – v sestavě byli z kmenových hráčů áčka pouze Buček, Cigánek a po zranění se rozehrávající Tomašák. Tato skutečnost je (předpokládám) lepší jak pro trenéra, který nemusí míchat sestavou podle toho, koho má zrovna k dispozici, tak především pro hráče, kteří hrajou a nemusí uvolňovat své pozice.


Utkání se hrálo za krásného slunečného počasí, naši nastoupili v základní sestavě Buček – Švrček, Cigánek, Hrtánek, Tomašák – Mucha, Husárik, Kučerňák, Zapalač – Vrťo, Přecechtěl. Na hřiště se postupně dostali Blažek s Prokešem, kteří nahradili lehce zraněné Hrtánka a Přecechtěla, taktickým střídáním by se dalo nazvat v závěru nahrazení Zapalače Breškovcem. Utkání sledovalo slušně zaplněné hlediště, ve kterém bylo k vidění hodně fanoušků se šálami našeho klubu, skupinka asi 20-30 z nich na jedné tribuně vytrvale povzbuzovala po celý zápas a po jeho skončení si užila s mladíky děkovačku ne nepodobnou těm ligovým.


Naši mladíci začali utkání drtivým náporem, v první desetiminutovce jsme si vypracovali snad pět gólovek, ujala se nakonec až akce z desáté minuty, kdy jsme Zapalačem potáhli po levé straně k brankové čáře, dvě krátké nahrávky posunuly míč někam na penaltu, první náš chlap měl míč na paty, z druhé vlny nabíhající nekompromisně zavěsil. Domácí rozhlas nahlásil jako autora branky Kučerňáka, přiznám se, že jsem přes foťák přesně neviděl, na fotkách je nejvíc vysmátý Honza Mucha... Vedení bylo na světě a vypadalo to, že by to dnes mohla být kanonáda.


Po vstřelené brance to ale chvilku vypadalo, že jsme na utkání A-týmu. Kluky vedení jakoby trošku uspokojilo a zatáhli se, už tak aktivně domácí nenapadali a nechali je hrát – což opticky domácím pomohlo srovnat hru. Do šancí je ale naše obrana, dirigovaná dnes velmi slušně hrajícím Cigánkem, nepouštěla. A tak největším nebezpečím pro Bukiho v bráně byly asi rohy domácích, kdy se mu před bránu nasáčkovaly tři domácí věže, ale Tonda si poradil a svými důraznými zákroky dával najevo, kdo je na malém vápně králem. Když už moc vzruchu nebylo v první půli na hřišti, dali o sobě vědět naši fanoušci – ve třicáté minutě byly odpáleny tři hirošimy, jejihž dým na chvilku zahalil domácí vápno do mlhy. Naštěstí trošku foukal vítr, dým se rychle rozptýlil a tak hráči v sudím přerušené hře u laviček dlouho neodpočívali a mohlo se hrát dál. Poločas skončil bez dalších větších šancí našim vedením 1:0.


Čekalo se, že do druhé půle naši vlétnou stejně razantně jako do te první a budou chtít rychle rozhodnout. Překvapivě se tak nestalo a hra byla i zkraje půle vyrovnaná, byli jsme málo aktivní a nechávali soupeře hrát. Ten se postupně osměloval a jeden průnik do vápna už už vypadal nebezpečně, Buki tváří v tvář soupeři nakonec nemusel zasahovat – vyřešil to za něj praporek lajnového. Chvilku nato jsme předvedli rychlou akci, po které jsme se dostali k rohu. Přesný centr na malé vápno našel hlavu Přecechtěla, Víťa nedal gólmanovi šanci a zvýšil na 2:0. Touto akcí jsme odstartovali desetiminutovou totální ofenzivní smršť – tři minuty po druhé brance rovněž hlavou po centru zprava zvyšoval Cigánek, gólový účet v sedmdesáté minutě uzavřel krásnou ránou spoza vápna Zapalač.


Další šance zůstaly nevyužity, soupeř se po druhé brance složil, naši mohli utkání dohrát v klidu – a skupinka našich v rohu dávala o sobě fanděním vědět čím dál víc.


Po závěrečném hvizdu se dočkali poděkování hráčů, kteří přišli kotli zatleskat a „zapumpovali“ si s nima, na tradiční BP si s kotlem zaskákal Buki. Na závěr děkovačky se celý tým s úsměvem vyfotil s věrným fandou, který s nima jezdí po všech zápasech. Dnes slavil krásné kulaté výročí a musel se o svoji radost jít s klukama podělit přímo na hřiště. Hezčí dárek jste chlapi dnes Bohušovi nemohli dát – zářil jako sluníčko a ještě dlouho po zápase rozdával kolem hřiště úsměvy.


Sečteno podtrženo – důležité tři body, které těší o to víc, že nejbližší pronásledovatelé postráceli (Losiny plichta v Albrechticích, Kravaře prohra v Hranicích). Trenéra určitě potěšila práce zadní řady, která toho soupeři moc nepovolila a také branky, které zajistily hladké vítězství. Pár vrásek přidělala drobná zranění dvojice Hrtánek-Přecechtěl, snad to nebude nic vážného. A tak jedinou věcí, kterou mi dnes hlava nebrala, je ta, proč po vyhraném zápase střelec jedné z branek odmítne rozhovor...


V příštím kole nás čekají doma Karlovice – tým, na jehož malém hřišti jsme ukopali remízu v devíti lidech. Že jim to jde i venku ale ukázali minulé kolo na hřišti jednoho z našich přímých konkurentů ve Velkých Losinách, kde remizovali 2:2. Naši kluci ale už určitě ví, jak je potřeba v divizi hrát a věřím, že si poradí i v tomto zápase. Takže příští neděli dopoledne v Porubě.


Více fotografií ze zápasu najdete zde