Poslední tréninky v Rakousku

Ve druhém víkendu na soustředění v Kapfenbergu měli hráči Baníku každý den jenom jeden trénink. V sobotu dostali odpoledne volno a v neděli je čekal podvečerní zápas – pokud tomu tak je, bývá jenom jeden trénink vždy.

Sobotní dopolední trénink začal o půl jedenácté na karimatkách pod vedením fyziterapeuta Paola. Nejprve byly na pořadu protahovací cviky, později cviky na silovou výdrž a poté zakončil Paolo úvodní část tréninku cviky s medicimbaly ve dvojicích.

Po přesunu na vedlejší hřiště si vzal slovo Karel Kula. Pod jeho vedením si dali hráči nejprve individuálně několik kratších rovinek bez míče i s ním a pak pokračovali ve dvojicích. Krátké rovinky prokládali během bokem či pozpátku, při kterých přihrávali míč partneru ve dvojici.

Další fáze byla už pod vedením Karla Večeři. Hráči si dali nejprve bago na dva dotyky, pak byli rozděleni do barevně odlišených skupin a dali si zápas na menší ploše, jehož pravidla jsem jaksi nepochopil – přiznám se bez okolků, vyptávat jsem se moc nechtěl. Hrálo se ale na nějaké body a někdo vyhrál :-).

Poslední fází sobotního tréninku byl nácvik střelby a obranné fáze. Střílelo se jako u Verdunu, hodně toho létalo na gólmany, cosi zamířilo samozřejmě i vedle nebo nad branku. Hlášky Váši nebo Bukina směrem ke střelcům jsou pochopitelně neopakovatelné :-) Ale člověk se sem tam určitě od srdce nasměje. Následný nácvik obranné fáze, kdy proti sobě hrály trenérem sestavené týmy pouze na půlce hřiště, trénink ukončil. Trenér Večeřa při této části chválil každý dobrý obranný zákrok – jak jinak, když na ně byla tato fáze zaměřena.

Sobotní odpoledne trávili hráči různě, ale hodně jich sledovalo přímo na stadionu nebo alespoň ze svých hotelových oken Mistrovství Rakouska v lehké atletice, které bylo zároveň rakouskou olympijskou kvalifikací a mistrovstvím juniorským. Této činnosti se ostatně mohli věnovat i v neděli po kraťoučkém půlhodinovém tréninku.

Nedělní trénink byl totiž pouze jakýmsi protažením. Hráči zcela vynechali tradiční cviky na karimatkách a šlo se hned na hřiště. Trenér Večeřa nařídil nejprve individuální protažení, na což musel několik hráčů, kteří se chytli hned míčů, speciálně upozornit. Že Rudo? :-))) Poté už si vzali hráči míče a následovalo pár rovinek s nimi jednotlivě či ve dvojicích. V úplném závěru se hráči rozdělili do dvou velkých skupin a dali si bágo na jeden dotyk. Více jsem sledoval skupinu, která byla líže mému sezení. Na Víťu Přecechtěla bonznu, že mu Alda Neuwirth napočítal bez jednoho dotyku padesátku. Nutno ale podotknout, že Ruda s Rajtym unikli s míčem v době, kdy byl Víťa ve středu, dost hodně z kruhu a vzájemně si poslali míč hlavou snad dvacetkrát. :-)

To, co je z neděle popsáno v předchozích řádcích, neplatí pro Križana, Ficka a Svěrkoše. Ti se věnovali individuálnímu tréninku pod vedením Karla Kuly. Nejprve se věnovali běhu na švihadle, na kterém je tahal zpět Paolo, pak následoval různé běhy a slalomy mezi kloboučky a nízkými překážkami a nakonec šli na hřiště trénovat střelbu z různých Karlem Kulou modelovaných situací. Stříleli na Vášu a Bernyho a samozřejmě si góly počítali. Průběh soutěže byl dramatický, nejvíce se ale dařilo Ficovi, který levačkou zakončoval dosti často nechytatelně. Venca se ale v závěru vyhecoval a trefil se z posledních čtyř střel třikrát – plichta s Ficou. Následoval rozstřele, který už měl ale pouze jedno kolo – Fica pálil mimo tyče a Venca nekompromisní bombou pod břevno rozhodl o své výhře. Co ale za ni od „protihráčů“ získal, to vám nenapíšu – nevím.

Potěšitelné je, že Renda Bolf vypadá, že je už úplně v pořádku. V neděli jsem se na něj trochu zaměřil a neviděl jsem žádné problémy. Ale berte to s rezervou – já tomu samozřejmě nerozumím.

PS. Tento článek píšu ještě v Kapfenbergu v den svých narozenin po skončení lehké atletiky a při čekání na odjezd na nedělní zápas. Když píšu právě tyto poslední řádky, je 15:05, do odjezdu k zápasu zbývá 25 minut. Celý den bylo pěkně – teď začalo pršet. Sakra – zmokli jsme už ve čtvrtek... Ale snad nám konečně naprší štěstí, dáme KONEČNĚ gól a snad i vyhrajeme. Bude chytat Bukin – tak trochu mi slíbil na narozky alespoň nulu. Takže uvidíme. Článek o zápase bude až v pondělí ráno po mém nočním návratu domů – ve dvě v noci bych mohl být doma. Kdo ale za mne vstane ránodo práce, nevím...