Rozhovor s mezinárodním rozhodčím
Martinem Wilczkem

Využili jsme, že krátce po ukončení podzimní části sezóny je o něco málo více času a oslovili mezinárodního rozhodčího Martina Wilczka. Ten velice ochotně odpověděl na naše otázky.

Kdy jste se rozhodl pro kariéru rozhodčího?

V roce 1993 při sledování nějakého fotbalového přenosu, ve kterém rozhodčí udělal spoustu chyb, tak jsem si řekl, že „takhle“ to zvládnu i já.

Vedete si statistiku, kolik zápasů v lize a na mezinárodní scéně jste odmával či odpískal? Který zápas (ať už atmosférou, výsledkem nebo třeba cestováním) na Vás udělal největší dojem?

Vedu si statistiku. V 1. lize jsem do současné doby odmával 132 zápasů, na mezinárodní scéně jsem odmával 30 zápasů. V naší lize na mě udělalo největší dojem 2x odmávané derby Sparta-Slavie, na mezinárodní scéně na mě udělal největší dojem zápas Zenit Petrohrad - Norimberk a dvě utkání kvalifikace na ME Severní Irsko - Lichtštejnsko a Moldávie – Maďarsko. Pokud jde o cestování, tak se mi nejvíce líbilo v Petrohradě, Kazachstánu a Paříži.

Jak obtížné je sladit funkci ligového a mezinárodního rozhodčího se zaměstnáním? Vychází Vám zaměstnavatel vstříc?

Sladit funkci rozhodčího s civilním povoláním je velmi náročné, jelikož v podstatě vykonáváte dvě zaměstnání. Život fotbalového rozhodčího není jen 90 minut na hřišti, ale obnáší to spoustu věcí s tím souvisejících – minim. 3x týdně běh nebo jiná sportovní aktivita, při které pracujete na své fyzické kondici, dále máme minim. 1x trénink všichni ligoví rozhodčí v Praze nebo Brně, 4x a více semináře, zkoušky apod., v neposlední řadě stále zdokonaluji svoji angličtinu. Takže bez vstřícnosti a pochopení zaměstnavatele a své rodiny bych nemohl tato dvě zaměstnání zvládat.

Jak snášíte nadávky nás fanoušků? Vadí vám nebo jste si už zvykl a nevnímáte to? Kolikrát nadáváme v emocích a doma, po shlédnutí záznamu, uznáme vaši pravdu. Přeji odmávané zápasy jen bez chyb.

Nadávky fanoušků už snáším v pohodě, patří k fotbalu. Nadávky se snažím nevnímat, na hřišti jsem přesvědčen o tom, že jsem rozhodl správně, proto mě nijak neovlivní při dalším rozhodování.

Je vám jedno, kdo je s Vámi další asistent a hlavní rozhodčí anebo jste „klidnější“ při nominaci s určitými konkrétními kolegy?

Je mi celkem jedno, s kterým rozhodčím jedu, já kolegy neposuzuji ani tak podle toho, jak pískají, ale jak se chovají, jaký mají charakter.

Zažil jste podobnou situaci jako v utkání Sigma – Baník, že se během zápasu musel vystřídat rozhodčí? Stalo se Vám to už někdy osobně? Jsou na to předpisy a pokyny, jak se má situace řešit?

Podobnou situaci jsem osobně nezažil, ale vzpomínám si, že v době, kdy jsem už byl v první lize, tak se podobný případ stal na Žižkově, kde se zranil hlavní rozhodčí p. Hlaváč a musel ho vystřídat 4. rozhodčí. Pravidla fotbalu na tyto případy pamatují, takže přesně víme, jak v tomto případě postupovat.

Jak vnímáte reakce publika na výroky rozhodčích? Určitě je nepříjemné poslouchat na čáře nevoli celého stadionu, ale asi je horší hlavně na typicky fotbalových stadionech slyšet nadávky přímo od konkrétních lidí, kteří jsou blízko Vás. Ovšem jsem přesvědčený, že si za svým rozhodnutím (alespoň v tu chvíli) stojíte, takže to můžete hodit za hlavu. Ale jak vnímáte bouření ochozů proti hlavnímu sudímu, obzvláště, když tak nějak tušíte nebo i víte, že hlavní nerozhodl zrovna správně. A raději se neptám, jaké to je, když slyšíte pochvalu. Stalo se to někdy? V následných hodnoceních jsou někdy rozhodčí chváleni i fanoušky, ale dočkal jste se někdy pochvaly přímo na stadionu?

Trošku jsem už vám odpověděl v předchozí otázce týkající se tohoto problému. Pokud publikum nadává hlavnímu rozhodčímu, tak se snažím prostřednictvím komunikátorů tohoto rozhodčího uklidnit a povzbudit. Pokud mi nadávají diváci v moji blízkosti a je k tomu příležitost, tak se snažím s nimi komunikovat, vysvětlit jim svoje rozhodnutí. Většinou to zabere a mám klid. Pochvalu od diváků jsem na stadióně ještě nezažil.

Mají i rozhodčí zákaz vyjadřovat se po zápase před novináři?

Nemáme žádné zákazy komunikovat s novináři, naopak je nám doporučeno s nimi hovořit o nějaké sporné herní situaci nebo o špatném rozhodnutí, ale až po splnění všech povinností po zápase. Myslím si, že nikdo z nás nemá problém přiznat svojí chybu, jsme přece taky jenom lidi a chybujeme.

Máte čas sledovat ještě nějaké jiné sporty (pokud ano, komu fandíte?), případně sám závodně sportovat?

Volného času mám velmi málo, ale pokud ano, tak se koukám na fotbalové přenosy, ale nefandím nikomu, spíše sleduji výkonu svých kolegů ať už v lize nebo na mezinárodní scéně a snažím se něco přiučit. Aktivně nedělám žádný sport, rekreačně si zahraji fotbal, jezdím na kole.

Jste i "aktivním" fandou, popř. televizním, nebo Vás fotbal mimo Vaše zápasy nechává chladným?

Aktivním fandou nejsem, koukám jen v době, kdy mám čas.

Jaké zažívá pomezní pocity, když má za zády rozzuřený dav? Musí zachovat pomezní chladnou hlavu nebo jste se už někdy do diskuze pustil? Co nejkurioznějšího na vás přilétlo z hlediště?

Jak jsem již říkal, občas se snažím s nejbližším publikem komunikovat, ale s davem to není reálné. Nejčastěji kolem nás létají zapalovače, prázdné láhve, v zimním období sněhové koule.

Který stadion byste doporučil navštívit?

Neměl jsem zatím příležitost navštívit věhlasné stadióny v Anglii, Itálii nebo Španělsku, ale mně osobně se líbil stadión ve Stuttgartu a Paříži.

Sporný ofsajd - pustit nebo mávnout?

Jednoznačně pustit – snažím se držet hesla: „Když nevím, tak pouštím“

Sázíte?

Občas si vsadím max. za stovku, ale nikdy naši 1. a 2. fotbalovou ligu.

Myslíte si, že by rozhodčí měl v mládí hrát fotbal? Pokud ano, tak v kolika přestat a jít dělat rozhodčího, aby to mělo nějaký smysl?

Jednoznačně by měl rozhodčí hrát před svojí kariérou fotbal, aby se dokázal vcítit do role hráčů, získal cit pro hru, osobní souboje, výhody apod. Nedokáži odpovědět, kdy je nejlepší přestat hrát fotbal a jít pískat, ale obecně se dá říci, že čím dříve jako rozhodčí začnete, tím máte větší šanci postupovat co nejvýše. Vždyť v lize máme spoustu rozhodčích a asistentů pod 30 let.