Výlet do Kodaně aneb
Zdenda hrál a Libor nakonec taky

Když už se člověk vydá do hlavního města Dánska, nelze do programu nezapojit i fotbalové odpoledne. U nás už se fanoušci nudili v zimní přestávce, tak proč se nekouknout na mač v cizině a nesrovnat s úrovní Gambáč ligy. Jasným řešením bylo utkání FC Kodaň s tou dobou předposledním mančaftem soutěže AC Horsens (hrálo se 7.12.2008). Za FC Kodaň totiž, jak jistě víte, válí naši dva bývalí a doufejme že i budoucí výborní hráči Zdenda Pospěch a Libor Sionko.

Nákup lístků jsme nechali s klidem až do Kodaně. Stadion Parken Stadium leží, jak se dá předpokládat, celkem blízko u parku a je vidět zdaleka, takže ho neminete. Oficiální kapacita 34 tisíc míst pro sezení je v současnosti snížena kvůli rekonstrukci jedné z tribun za brankou. Lístky jsme zakoupili s dvoudenním předstihem po určitém bloudění v předprodeji uvnitř jedné z tribun a každého z nás stál 145 dánských korun (pro našince asi 530 korun), takže asi tolik kolik dáme na Baníku na nejlevnější celosezónní permici. Obsluha v prodeji veskrze příjemná a nenastal žádný problém, v Dánsku totiž mluví angličtinou na úrovni středoškolského profesora i pokojská nebo prodavač párků v rohlíku. Na stadionu jsme si prohlédli i místní pěkný fanshop se zbožím všeho druhu. Doufejme, že časem se ke stejné kvalitě a široké nabídce dopracuje i fanshop Baníku na Kuřím rynku.


Zápas se měl původně hrát v neděli v 15:00, ale byl přesunut na 17:30 téhož dne, protože byl dáván v televizi. K termínu není co dodat, určitě by si z něj mohli vzít příklad tragédi na České televizi a zejména Ota Černý se svými nesmyslnými výmluvami stran termínů televizních utkání. Na stadion jsem dorazili právě včas, kontrola před vstupem do tribuny byla standardní a nikdo z diváků s ní neměl žádné problémy, prostě běžná rutina. Vzhledem k času příchodu jsme nestihli ani zaznamenat sestavy, zato jsme si povšimli, že stadion není zdaleka zaplněn. Odhadli jsme návštěvu na nějakých devět tisíc. Co se kvality stadionu týká, asi nemá cenu cokoli srovnávat. Čtyři uzavřené tribuny jako v Anglii, diváci blízko u hřiště, samozřejmě bez atletického oválu. Výborný výhled na každý kousek hřiště. Jediné, co mi připomínalo českou ligu, byla tragická kvalita místního trávníku, který na některých místech připomínal oraniště žižkovského typu. V tom si zřejmě pokročilý podzim a uzavřené klima stadionu vybrali svou daň. Z místních „specialit“ pak stojí za vyzvednutí pivní multipack (pět točených Carlsbergů v papírovém nosiči), jemuž prostě nešlo odolat, a byť se naše finance ke konci pobytu krátily, neodolali jsme této hříšné nabídce v přepočtu za dobrých šest stovek.

Co se týče diváctva, tak na prořídlých horních tribunách se nefandilo a většinu zápasu povzbuzoval pouze domácí kotel a lidé za brankou, celkový dojem ze supportu byl tudíž slabší. Myslím, že kdyby byl stadion plnější, asi by to byl pěkný hukot, ale s návštěvou, která nakonec byla něco přes jedenáct tisíc, toho na tak velkém stadionu asi moc nezmůžete. Kdyby měl takový stadion Baník, troufám si tvrdit, že by se hráči takových Budějovic nebo Příbrami posrali už při nástupu na trávník a zpěvu naší hymny.

Přejděme ke kvalitě zápasu. Musím říct, že pokud hraje předposlední manšaft v Dánsku takový fotbal, jaký v tomto zápase předvádělo AC Horsens, tak máme v Česku ještě hodně co dohánět. První poločas byli hosté většinu času lepší, šli do zaslouženého vedení a hráli lepší fotbal než domácí favorit, na jehož vítězství byl kurz 1,17! Diváci si tak zapískali již po méně než čtvrthodině. Radosti jim nepřidal ani domácí útočník Cesar Santin s číslem 11 na zádech, který vesel zahazoval jednu šanci za druhou a to i ty tutové. Skluzem na malém vápně namísto zavěšení do prázdné kasy slušně vrátil míč hostujícímu brankáři. Přesto se domácí dočkali vyrovnání pro hrubce gólmana hostí, který je zjevně příčinou, proč je AC Horsens poslední.



Střelu neschopné domácí „jedenáctky“, která byla slabá a mířila přímo doprostřed brány a brankáři do rukavic, vyrazil před sebe a domácí útočník srovnal skóre. FC Kodaň do přestávky nakonec otočila, když hosté nezvládli standardku. Na tři jedna dal tentýž hráč z penalty, která byla jasná za stažení. Poločas tři jedna. Fotbal měl v prvním poločase výborné tempo, bez zdržování, polehávání, simulování nebo diskusí s rozhodčím. Předposlední tým tabulky hrál na půdě jasného favorita zcela vyrovnaný zápas a dost dlouho byl i lepší.

Druhý poločas přinesl vlažnější fotbal. Zvýšení domácích na 4:1 po střele Zdendy Pospěcha z rohu velkého vápna, kterou hostující brankář pouze vyrazil, i když šla přímo na něj – dorážka už pak skončila v bráně. Hosté snížili z penalty, kterou nechal hlavní sudí „po stuchlikovsku“ opakovat, když první pokus hostujícího exekutora domácí brankář zneškodnil. Mimochodem, ačkoli se z druhého pokusu stejný hráč již nemýlil, opět jsem se přesvědčil, že když si kopající hráč vezme na rozběh dva kroky, dají se tušit problémy... Přesto domácí přidali pátou branku. Po velmi hezkém centru od Zdenky Pospěcha skóroval hlavou útočník Junior, který vystřídal na posledních dvacet minut. Je snad zbytečné podotýkat, že i tento gól byl jasnou chybou brankáře hostí, protože hlavička z deseti metrů mu propadla pod tělem... Prostě v hodnocení Sportu jasná jednička.

Hodnocení „našich“:

Zdenda hrál celý zápas na pozici pravého beka a měl na starosti především defenzivní úkoly, nedostal se k útočení tak často, jak to pamatujeme z Baníku. Překvapilo nás, že ačkoli si pamatujeme Zdendu jako vynikající hlavičkáře, tak v FC Kodaň na stadardky vůbec nechodí a jistí brejky. V zápase si ale nakonec připsal dvě asistence. Centr na poslední gól a vyraženou střelu před čtvrtým gólem. Známka ve Sportu: 6.

Libor Sionko také odehrál celý zápas, ale upřímně se přiznám, že jsem si jeho přítomnosti všimnul až ve druhém poločase, kdy hrál pod naší tribunou. Celý zápas odehrál před Zdendou a myslím, že na něm byla ještě trochu znát pauza po zranění. Přestože se mu ne vždy úplně dařilo, bojoval a snažil se rozdávat finální přihrávky. Asi třikrát v zápase se Zdendou hezky zakombinovali a vyšachovali levou stranu hostujícího mužstva a vytvořili přečíslení v útočné činnosti. Hodnocení á la Sport: 5.



Ještě bych si dovolil zhodnotit „muže v černém“, respektive v červeném. Celý zápas zvládli až na jednu neodpískanou ruku hostujícího hráče, po které následovala nebezpečný útok hostí, s naprostým přehledem. Hlavní rozhodčí přerušoval minimálně a většinou po jasný faulech, držení a podobně. Rozhodně netrpěl podobným syndromem jako někteří čeští sudí a to tím, že musí za každou cenu ukázat, že je na hřišti, přerušovat, co to jde, dávat zbytečné karty a jitřit atmosféru. Rozhodčí přispěl významnou měrou ke kvalitě zápasu. Co víc si přát? Jen více takových rozhodčích u nás!

Ze srovnání kvalit mužstev nevychází naše liga příliš dobře. FC Kodaň disponuje silou minimálně stejnou silou jako přední česká mužstva – Slavia nebo Baník. AC Horsens je však jednoznačně lepším týmem, než například Kladno, Zlín, Příbram nebo Žižkov. V našich podmínkách by toto dánské mužstvo hrálo tzv. klidný střed a pohybovalo se mezi 5. – 8. místem.

Autoři: Falkirk a Terminus