Výlet do Příbrami

Ano, správně - výlet, jak podotkl jeden veterán z B.O.F.C., protože z fotbalového hlediska se to snad ani výjezdem nazvat nedá. Vlajkonoši domácích se sice opět sešli ve slušném počtu, fandění asi nebylo na nejvyšší úrovni – ovšem měřeno naším metrem, ostatní mohou jen závidět. Ale to co se dělo na hřišti, to už nebyla ani křeč. Kdo viděl nevěřil, kdo neviděl snad ani nemusí litovat.

Odjezd byl z různých míst naplánovaný tak, abychom v klidu a vzhledem k počasí vyjeli z Lipníku kolem 10. hodiny. Což se nakonec povedlo, ovšem už to, že jsme se tam museli hledat, nesvědčilo o ničem dobrém. Ale s pomocí mobilů jsme se nakonec našli a s mírnými zásobami základních pochutin jsme vytvořili menší kolonu tří aut a vyrazili na cestu. Zásoby byly opravdu minimální, trochu hrály roli obavy z kontrol, ale hlavně proto, že někteří z nás museli po návratu ještě sednout za volant. Ovšem tyto obavy byly nakonec zbytečné, stejně tak jako obavy z počasí.

Trochu předběhnu sled událostí a musím vyjádřit určité zklamání, že pan Starka z důvodů, které dokážu pochopit, ale ne akceptovat, se přidal k určité populistické vlně a medmrdky se toho rády chytly. Ovšem pan Starka k tomu skutečně neměl důvod (i na základě zkušeností z minulých let) a neměl by politiku plést do sportu. A skutečně praktická realizace jeho vyhlášení byla nakonec férová, prostě pohoda z obou stran. Stěžoval si jen jeden pořadatel, že dodané Alcotestery mají malý rozsah. Zklamáni snad mohli být jen pracovníci ČRo, kteří před zápasem vypustili do éteru větu o tom, že PČR fans ke stadionu nedoprovází, tito se pak rozešli do místních hospod a proto lze očekávat problémy po zápase. A vyloženě byli zklamáni pracovníci tv, kteří chvilku postávali u vstupní brány a pak znechuceně sbalili kameru a odešli. Snad nejeli domů, vydrželi do konce zápasu a pravdivě referovali o všech skutečnostech, které se v sobotu v Příbrami děly. Tak jak jim velí jejich zpravodajská povinnost. Pracovníci ČRo toto neudělali, protože jsme si při zpáteční cestě naschvál pouštěli zprávy a v podstatě se o GL ani nezmínili, snad až ve 22 hod řekli výsledky a pak ještě nějaký krátký komentář ke hře, no je ale fakt, že tam toho moc ke komentování nebylo. Kde jsou ty doby, kdy každou hodinu přibývaly informace o vypálených městech, rozbitých nádražích a zdemolovaných pumpách.

Ale zpět k cestě. Probíhala v klidu a míru, byla zpestřena pozdravnými SMSkami s přáteli. Jarek Nohavica potvrdil, že je skutečně geniální textař, protože když jsme dopili ty minimální zásoby, tak z rádia (přehrávače) se ozvalo „Pijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a nepijte rum…“, pak jsme už po sjezdu z D1 projížděli hezkou krajinou plnou rybníků a Jarek začal „Na rybníce jsou velké vlny…“ a při projíždění kolem prasečáku v Letech spustil „V řadě za sebou tři čuníci jdou…“. Ale pochopitelně se mu vyrovnal Žabák. Stavili jsme se v jedné vesnici v hospůdce s nápisem ZÁJEZDNÍ HOSTINEC-UBYTOVÁNÍ na jídlo a když jsme se pak bavili, jak se ta hospoda vlastně jmenovala, tak Žabák spustil: „To bylo u někoho, U …. hmm, už vím U bytování!“. A jeho věta po jídle „Dáme kafuňo a jdeme spát“ pobavila celou hospodu. Mimochodem na příkaz ammyho si to kafuňo objednal už při příchodu a ne jak jeho zvykem až po zaplacení. Mezi nezveřejnitelné glosy patří jeho komentář k piercingu slečny servírky na ústech a k možným komplikacím, které v důsledku toho mohou vzniknout při určité bohulibé činnosti. Mimochodem slečna servírka nás moc nepotěšila, když za originál Kofolu vydávala nějaké sladké sračky. Pochopitelně všechny Žabákovy glosy se zapamatovat nedají (a jak jsem naznačil veřejně napsat už vůbec ne!), ale jeho One man show vyvrcholila na parkovišti před stadionem po zápase, když jsem čekali na dva z nás, kteří se zúčastnili tiskovky a Žabák značně nervózní, neboť už ve 2 hod v noci musel někam jet, komentoval čekání neustálými narážkami na to, zda tam dostali k večeři kapra a obírají kosti nebo jestli se Boban nezamiloval do tiskové mluvčí. A aby se trochu uklidnil, začal v autě hledat klobásu a po několika marných pokusech to vzdal se slovy: „Už vím kde je, ammy mi ji sežral“. Pak na parkoviště přijela jedna mladá dáma, vysadila spolucestujícího, který přesedl do druhého auta, které tam celý zápas stálo a oba odjeli na různou stranu. Žabákova poznámka „Aha, fotbal je jen záminka“ hovoří za vše. Nicméně jsme se našich kolegů po čase dočkali a Žabák se slovy „Jedeme, spěchám, teď hodím na dálnici i pětku“ zavelel k odjezdu. Cesta zpět byla smutná, nezastavili jsme se ani v obci Pičín, považovali jsme to za zbytečné s konstatováním, že už tam stejně jsme. Z podobného důvodu jsme minuli i obec Řitka, tu ale spíš proto, že to zjemnění neodpovídá naší situaci.

Ještě jsme si dali kávu a menší večeři na naší oblíbené pumpě a rozjeli se domů, dospat ten hrozný sen. Ale věříme a věřit budem, co jiného nám taky zbývá, že?


PS: Žabák řídil druhé auto, takže co se tam dělo nevíme. Ale z toho jak auto občas "viditelně nadskočilo" si to dovedeme představit. A co by se asi dělo, kdybychom včera vyhráli! Ale to skutečně nehrozilo.