Rozhovor s Petrem Tomašákem

Po dlouhém zranění se objevil v posledních dvou zápasech v základní sestavě a následně na tiskové konferenci, ze které vám přinášíme tento rozhovor.

Ty už jsi to tady v podstatě naznačil, že by jsi chtěl pokračovat v Baníku. Jak je těžké se vyrovnat se situací, kdy jsi vlastně na jaře s týmem pořád trénoval a nehrál jsi, až na ty dva poslední zápasy.
P. Tomašák: Tak vyrovnaný, já myslím, že jsem byl s nimi na každém tréninku, takže jsme byli prakticky jedna parta, já jsem šel maximálně za béčko hrát nebo jsem s nimi šel na jeden předzápasový trénink, jinak jsem byl celou dobu s tím týmem, takže jsem všechno prožíval s nima.

Myslel sis třeba, že jsi mohl dostat dříve tu šanci?
P. Tomašák: To je spíš otázka na trenéra.
Ale co ty sám sis myslel, věřil jsi, že dostaneš šanci?
P. Tomašák: Tak samozřejmě, kdybych nevěřil, tak bych asi skončil s fotbalem nebo bych byl někde jinde, sám jsem tomu určitě věřil, ale jak říkám, to je otázka pro trenéra spíše, kdy on mi dá tu šanci, nebo kdy on si bude myslet, že na to mám, abych tam odevzdal 100% výkon a tomu týmu pomohl.

Takže ty vlastně asi jako jediný můžeš být rád, že přišla ta krize, protože díky tomu jsi se dostal zpět do sestavy.
P. Tomašák: Určitě za to nejsem rád. Šanci jsem dostal, ale já si myslím, že bych tu šanci mohl dostat i kdyby ta krize nebyla. To je špatné vysvětlení, že je krize, že jsem dostal šanci, spíš bych byl rád, kdybych dostal šanci, nebo se tam probojoval sám tím, že bych podával dobré výkony.

Souhlasíš s tím, že Baníku chybějí ti krajní hráči?
P. Tomašák: Tak určitě, nejsou tady prakticky klasičtí leváci, kromě mě a Dana Tchuře, takže to mají kluci přes nohu, určitě by bylo lepší, kdyby třeba na té levé straně byl někdo kdo je levák a dá centr levou nohou.

K Olomouci, co si slibujete od toho zápasu, teď už vám o nic nejde, zatímco Olomouc pořád o něco hraje?
P. Tomašák: Tak já si myslím, že hrajeme pořád za klub, za fanoušky, kteří jsou tady asi nejlepší v republice a určitě ten zápas chceme vyhrát a dostat se svým způsobem aspoň trošku nahoru. A pro nás taky bude lepší, když těďka ty poslední dva zápasy vyhrajeme a půjdeme do té přípravy s tím, že jsme nějaký ten zápas vyhráli, než abychom všechny zápasy prohráli.

Myslíš, že když nevyhrajete, že by se to mohlo přenést i do té další sezóny? Budete to mít v hlavě, psychika.
P. Tomašák: Tak určitě se to může přenést, ale všichni doufáme, že ne.

Takže doufáte, že vyhrajete?
P. Tomašák: Tak doufat určitě ne,musíme do toho zápasu jít s tím, že vyhrajeme, tam se nic jiného nepřipouští. Makáme na tréninku, tréninky jsou tvrdé, nikdo nic nevypustí, děláme všechno, jen to přenést do toho zápasu, abychom dali góla a ubránili 1:0 třeba a to si myslím, že nám strašně hodně pomůže.

Petře, o tobě se mluvilo, když jsi ještě neměl žádný problém s kolenem, že jsi obrovský talent, měl jsi před sebou velkou budoucnost, pak se to zaseklo tou tvojí smůlou a zase se říkalo, že už se to nikdy nevrátí, ta budoucnost, která ti byla prorokována, myslíš si, že třeba je ještě šance to všechno dohnat a vrátit se do té super formy, kterou jsi měl nastartovanou a nebo už těch zranění bylo hodně?
P. Tomašák: Tak zranění bylo hodně, ale já si myslím, že kdybych nevěřil, tak už ani u fotbalu nejsem. To už se nedá říct smůla, prostě stalo se, je to život, kdyby se to nestalo, tak by se stalo třeba něco jiného, určitě vnitřně pořád věřím, že se do toho dostanu a že se v tom fotbale někam dostanu, kdybych nevěřil, tak bych tady nemusel být.

A po jaké době, jsi vlastně jakoby začínal? Jak dlouho jsi měl tu pauzu, 2 roky?
P. Tomašák: Tak prakticky ona nebyla v kuse, první operace, co jsem byl u doktora Váchala v Praze, se udělala špatně a pak jsem musel znova na operaci. Přesně opravdu nevím kolik to bylo. Já jsem nad tím neuvažoval, já jsem měl jasný cíl, vrátit se znova k fotbalu a dokázat, že tu ligu ještě můžu hrát.

Je to složitejší se do toho fotbalu vracet po takové době?
P. Tomašák: Tak určitě je to složitější, fotbal se zase posunul někde dál, je to rychlejší, mám za sebou těžké zranění, takže svým způsobem jako by mi, ten rok nebo dva co jsem nehrál, ujel vlak. Teď se ho snažím dohnat.

V čem rychlejší je ten ujetý vlak, který ty teď doháníš?
P. Tomašák: Dva roky jsem nehrál, je tam kondice, spousta týmů změnilo herní styl, že jak se ztratí balón, tak se jdou rychle zatáhnout za balon a takhle.

A co myslíš, že ti jako nejvíce chybí? Ta kondice, nebo jakoby ta nevyhrannost v tom A – týmu, citíš něco takového nebo máš pocit, že se to uzavírá a ta forma už je jakoby optimální?
P. Tomašák: Vždycky ta forma může být lepší, nikdy nemůže člověk říct, že má optimální nebo tu top formu, vždycky jde jít někam dál, ale už si myslím, že postupně se tam vravím a teď si myslím, že jak bude příprava, tak že by mi strašně pomohlo ji absolvovat celou a odehrát určité zápasy, abych byl v herním zatížení, teď jsem měl možnost chodit hrávat za béčko a chodil jsem každý týden pravidelně, pak jsme měli, nějak dva týdny zpátky, zápas ve středu, takže mi to hodně vyhovovalo, protože mě to určitě hodně pomůže to herní zatížení.

Trenér Lička říkal, že cítí v kabině takové to odhodlání, rozhodně to nevzdát ty poslední dva zápasy a udělat všechno proto, aby se vyhráli, cítíš to taky? Zkus to popsat jestli to tak opravdu je, jak se to projevuje v kabině, na tréninku?
P. Tomašák: Tak určitě chceme vyhrát, chceme se odrazit od toho dna a jdeme do zápasu s tím, že vyhrajeme. To je prostě blbost, když nějaký fanoušek nebo někdo řekne, že nechceme vyhrát a že tady něco zkoušíme. My tady hrajeme pro klub, pro fanoušky a pro celou Ostravu.