Rozhovory po zápase s Libercem

První vychytal druhou ligovou nulu v řadě, druhý precizně dirigoval obranu, třetí zápas svojí brankou rozhodl. Bezprostřední dojmy tří našich borců najdete uvnitř článku.

Jak moc je to pro gólmana složitý zápas, když nemá moc příležitostí a ještě je taková zima? V. Baránek: Pro mě to byl zápas, jaký jsem už dlouho nezažil, ze začátku jsem pár odkopů zkazil a to na tom nepřidá, ale kluci to dobře odbránili, nepustili je do žádných vážnějších šancí. 3 body jsou doma a skóre mohlo být i vyšší. Co říkáte tomu, že jste se vlastně stal jedničkou? V. Baránek: Já to tak neberu. Tonda se zranil s Brnem, já jsem tam zaskočil, hráli jsme v Budějkách, tam se vyhrálo, tam jsem si zranil koleno a zase jsem vypadl já, takže já to tak neberu. Já si to užívám.

Vnímal jste fanoušky?
V. Baránek: Určitě, to nejde přehlednout. Není to příjemné a kdybych měl 20 let, tak bych to určitě bral jinak než teďka. Beru to s nadhledem. Já jim nic nezazlívám, pro mě zůstává Tonda pořád jedničkou a podle mě je to jen otázka času, kdy se tam vrátí. Nerozhodí mě to, mrzí mě to, ale nedá se s tím nic dělat. Fanoušci na to mají právo, nic jim nezazlívám, ale příjemné to není.

Čím to podle tebe je?
V. Baránek: Tak to nevím.
Neudělal jsi jim něco?
V. Baránek: Ne, to ne. Jestli jsme někoho zbil v mládí tak to nevím (smích). Nevím proč, nevím, že bych jim něco udělal.

A. Neuwirth: Terén byl docela těžký, ale naši travaři odvedli výbornou práci, takže se na tom určitě dal hrát kombinační fotbal, tak jsme si řekli, že na Liberec vletíme tak jak v každém zápase a že tuhle naši tvrz zadarmo nedáme a tohle se nám od začátku povedlo, kdy jsme spouštěli presink, napadali jsme je, de facto jsme je po celý zápas do ničeho nepustili. Kdyby ses vrátil ke stavu hrací plochy, hodně lidí ten trávník příjemně překvapil. Čekal jsi, že bude tak dobrý a že je pochvala na místě? A. Neuwirth: Já myslím, že pochvala je určitě na místě, oni to proložili takovým

štěrkopískem a i když sem tam se tam našel nějaký větší kamínek, ale určitě to připravili velice dobře a nikde ani voda nestála, takže se dalo kombinovat po celé ploše hřiště.

Liberec jste prakticky za celý zápas nepustili do žádné šance. Něco k tomu, bylo to tím, že Liberec nebyl tak aktivní nebo vy jste vzadu hráli tak dobře?
A. Neuwirth: My jsme čekali, že pokud nastoupí na dva útočníky, tak bude hrát Blažek s Keričem, kteří jsou na tom rychlostně hodně dobře, že by nám na tomhle terénu mohli dělat problémy, ale tady musím pochválit celé mužstvo, kdy jsme všichni napadali, bránili a makali jeden za druhého.

Sparta remizovala, jste třetí, co tomu říkáš po tom, kdy se tady všichni vrací v myšlenkách na to jaro? Třetí místo, to vypadá skoro jako sen.
A. Neuwirth: Tak určitě tady nikdo nepočítal s tím, že můžeme hrát takhle vysoko, zvlášť po tom hrozivém jaru, ale my teď hrajeme zápas od zápasu, zvýšila se bojovnost, nasazení, jeden hráč maká za druhého a tady se to potom odráží na výsledcích.

Cítíš to i na sobě, že s výkonem toho Baníku roste i tvoje výkonnost?
A. Neuwirth: Určitě a každým vyhraným zápasem, každým úspěchem roste sebevědomí, prostě hráči si víc dovolí, věří si a tady tohle všechno jde nahoru.

Jste v tabulce třetí a jediné co asi zamrzí je taková nižší návštěva, 3200 lidí. Myslíš, že to bylo i tím počasím?
A. Neuwirth: Tak možná to bylo i tím počasím, ale ani v předešlých zápasech nebylo tolik lidí, ale prostě ti co na fotbal chodit chtějí, tak si vždycky tu cestu najdou, dneska bych to přiklonil i k tomu, že se hrálo docela pozdě, byla zima, navíc to bylo v televizi.

Ted vás čeká doma Bohemka, ono se říká, že vyhrát dva zápasy po sobě doma, že je obtížné, něco k tomu utkání?
A. Neuwirth: Určitě to bude obtížné, zvlášť s Bohemkou, která velice dobře brání, nedostávají moc gólů, ale my budeme chtít hrát svoji hru. My hrajeme doma a nám se soupeři musí přizpůsobit, ne my jim.

Těšíš se na ten zápas i z toho pohledu, že přijede početná skupina i jejich fanoušků? Že by to mohl nejatraktivnější zápas na podzim?
A. Neuwirth: Tak určitě, já věřím, že naši fanoušci se nenechají zahanbit, z Bohemky čekám hodně velkou návštěvu a tohle nebude jen souboj na hřišti, ale bude to taky souboj v hledišti.

Čekají vás, nebo čekali před tímto zápasem, dva zápasy doma, Liberec, teď Bohemka, a ještě vlastně Příbram. První zápas vám vyšel, je to teď lepší i kvůli pocitu, že vám ten první zápas vyšel?

T. Mičola: Určitě, kdyby to byla remíza, v tom tříbodovém systému je lepší vyhrát než remizovat doma. Určitě jsme splnili přáni trenéra, který nás burcoval celý týden na to, abychom doma vyhráli, že doma nesmíme ztrácet a to se nám povedlo. Teď se musíme soustředit na Bohemku, která nás čeká. Diváci během zápasu několikrát vyvolávali jméno Tondy Bučka, jak to na tebe působilo? T. Mičola: Abych pravdu řekl, tak jsem to slyšel jen jednou a nevím, co bych k tomu měl říct.

Jaký je to pocit, když Sparta remizovala s Budějovicemi, skončilo to 1:1, jste teď třetí, jaký je to pocit po tom jaru, kdy to bylo takové všelijaké?
T. Mičola: Nevím, já bych řekl, že to je spíš z pohádky tady tohle. To nikdo nečekal, že bychom po té jarní mizérii mohli mít 21 bodů po 12 kolech nebo které je teďka a to patří určitě díky hráčům a trenérovi, který to tady zvedl a zavedl nová pravidla.

První šance nevyšla, druhá už jo. Co sis říkal, když jsi tam tu tutovku zahodil?
T. Mičola: Že jsem fakt jelito. Že týmu to dlužím, abych dal nějakého góla, protože už jsem to zkazil jak s Teplicemi, tak v té Příbrami jsem měl šance a teďka mi to Martin Lukeš dal skoro do prázdné brány, skončilo to tam sice se štěstím, ale to se počítá, gól jako gól.

Jak to tam bylo? Taky to tam bylo takové všelijaké u toho gólu.
T. Mičola: Já jsem měl v hlavě to, že už to fakt musím dát toho góla, že jestli ho nedám, tak už mě tady fakt někdo zastřelí nebo něco. První jsem to chtěl napálit, ale pak jsem si říkal, dám tam jenom placku a jsem za to šťastný.

Čekal jsi to, že tam Luki takhle vtrhne?
T. Mičola: Nečekal jsem to, protože on to byl ztracený balón, teda možná to tak Strny chtěl, nevím, zeptám se ho, ale Luki tam zabojoval a dal mi to krásně do prázdné brány.

Ten terén byl těžký, ale vypadalo to, že vám to ani nějak nevadilo. T. Mičola: Na jedné straně to bylo špatné, na té druhé lepší. My jsme na to zvyklý, trénujeme tady na horním hřišti na Bazalech a to by neměl být problém. To je pro oba dva týmy stejné. U té první šance, mi to skoro přišlo jako by ses jí lekl. Tam to možná chtělo běžet dál, ty jsi střílel hned. T. Mičola: No, já jsem slyšel písknutí nebo něco jakoby offise a zbrkle jsem to zakončil, je to moje chyba tohle. Takže to chtělo běžet dál?

T. Mičola: Chtělo, já jsem fakt slyšel nějaké písknutí. Určitě jsem to měl řešit jinak, je to moje chyba.