Dušan a Tomáš Vrťové
Někdy nelehká spolupráce otce se synem

Převzato z webu FK Senica.


Bylo to už dávno. Přesněji v roce 1984. Populární slovenský hudebník Janko Lehotský se tehdy na legendární Bratislavské lyře postavil za své klávesy. Čelem k širokému a náročnému auditoriu představil nový hit skupiny Modus - Otec a syn. Mnohým se určitě ještě i dnes vybaví text kultovní skladby, zabývající se někdy komplikovaným vztahům rodiče s potomkem. Platí to zvláště, pokud se dítě vydá po stopách svého předka.
V témže roce se na jiném místě republiky udělovaly ceny pro největší fotbalové talenty. V prestižní anketě vystoupil na nejvyšší stupínek snaživý mládenec Dušan Vrťo.

Čtyři roky po těchto událostech se mnohé změnilo. Do repertoáru Janka Lehotského přibylo několik chytlavých hitů a v rodině Vrťů se začátkem září 1988 narodil syn Tomáš. Známý slovenský fotbalista kolébající synka snil určitě často o tom, že fotbalové trávníky si časem podmaní i jeho. „Je to logické. Když budu mít syna, i já ho budu vést k fotbalu,“ přitakává dnes dvacetiletý mladík, kterého otec vodil od útlého věku na zelená kolbiště.




Začínající fotbalista vyrůstající v pověstné ostravské mládežnické líhni se dokonce na čas dostal pod přímou kontrolu otce. „Rok jsem ho vedl v juniorce Baníku. Přestože jsem si to nepřipouštěl, vždy jsem měl na něj vyšší nároky než na ostatní členy kádru. Přiznám se, bránil jsem se tomu, ale jaksi to nešlo,“ říká s odstupem času bývalý skvělý hráč. „Řeknu to na rovinu, příliš mi to nevyhovovalo,“ vrací syn otci vysoké nároky z minulosti.

Přestože oba nyní působí v našem klubu (FK Senica – pozn. překladatele :-) ), v současnosti je jejich spolupráce na jiné úrovni. Dušan totiž přestoupil z trenérského postu mezi funkcionáře. „Kontakt hráč - trenér je vždy jiný než spolupráce mezi fotbalistou a sportovním ředitelem,“ popisuje aktuální součinnost starší z dvojice. Jeden z nejvyšších funkcionářů FK Senica má velké pravomoci. V jeho pravomocech je i možnost udělování pokut hráčům. „Zajímavá myšlenka,“ odvrací pohled do stropu nositel senického dresu s číslem 25, ale vzápětí s vítězoslavným úsměvem pohotově dodává: „Doma by mu to ale asi neprošlo.“

Jako první se upsal našemu klubu (FK Senica) Tomáš. Teorie o tom, že by byl můstkem pro otcův příchod, však popírá. „Ne, otce jsem do Senice netahal. Byla to práce pana Levárského,“ uvádí kuloárové šumy na pravou míru 182 cm vysoký hráč. Společné cesty Vrťů ze Záhoria domů na Moravu mívají většinou podobný průběh. „Po zápasech mi často vypráví o mém výkonu. Zatím převažuje kritika. Pochvaly se dočkám jen zřídka. Ale je zkušenější. Fotbalu rozumí lépe než já. Byl bych proti sobě, kdybych ho neposlouchal,“ oceňuje otcovu otevřenost a přímost Tomáš.
„Jsem rád, že na některé věci změnil pohled. Dospěl. Už ho není třeba usměrňovat tak, jako v minulosti,“ přidává názor otec a jedním dechem dodal: „Nikdy mě ale nevyhledával. Nežádal mě o rady. Na debaty jsem proto využíval zejména společné cesty autem. V nezávazné debatě jsem se mu snažil poradit. Tomáš je tvrdohlavý. Zejména v minulosti si poradit nenechal.“

Vraťme se na začátek tohoto příběhu. Tvorba skupiny Modus je skutečně fascinující. Obsah textů jejích písní obsahuje snad všechny životní situace. Zatímco na aktivní hráčskou kariéru otce Dušana pasuje hit - Kapely stárnou, mladý Tomáš by se mohl držet skladby - Snívaj, lietaj, bež a skáč. Mimo jiné se v ní zpívá i to, že dokud tomu věříš, neprohraješ ...