Rozhovor s Mariem Ličkou pro oficiální web SB29

Mario se svým krajanem Tomášem Mičolou jsou prvními nováčky ligového Stade Brest 29 (Ligue verze 1 :-D). Polyglot, Čech Mario Lička (1,79m, 28 let) je tak trochu jako z naší země. Jeho otec, československý internacionál, hrál po oslnivé kariéře v Baníku Ostrava za Grenoble a v Calais. Celé jméno naší posily (Mario Kempes) je také poctou jeho otcovskému vzoru, slavnému argentinskému útočníkovi ze 70-80 let. Po dvou zkušenostech ze zahraničí, Mario znovu odchází vstříc ke svému novému dobrodružství daleko od domova, a to s ambicí zářit v Ligue 1 spolu se Stade Brest 29.


A ještě dva příspěvky z diskuse na fanouškovském webu:
Anooooooooo!!!! Vítejte oba!!!!
A je to tady!!! Rychlé jednání.


Mario, tak „Bonne chance…“ (i Tobě Tomáši)

Mario, jak probíhal počáteční kontakt se Stade Brest 29?
Na konci sezóny mi zavolal můj agent s tím, že Brest má zájem o mé služby. Věděl jsem, že klub je už jistě v Ligue 1 a vím, že Ligue 1, která má dobré jméno v Evropě, je nezbytný krok vpřed pro Tomáše i pro mne.

Co jste věděl o klubu před podpisem smlouvy?
Jako dítě jsem žil ve Francii a Brest byl v první divizi s velkými hráči v týmu. Je ale pravda, že nic nevím o současných hráčích.

Jaká je vaše preferované pozice na hřišti?
Jsem spíše střední záložník. Na bocích se mi nelíbí, i klidně tam mohu hrát. Opravdu nejraději hraji jako útočící středový hráč.

Vaše přítomnost jednoznačně usnadní integraci Tomáše Mičoly
Ano, jsem tak trochu jeho starší bratr. Tomáš a já jsme opravdu dobří přátelé, teď dva roky jsme hráli spolu, to je velmi příjemný chlapík. Pro Brest je také určitě lepší, že jsme tady společně.

Už jste hrál dvě zahraniční ligy - v Anglii (Southampton) a v Itálii (Livorno). Jaké jsou charakteristiky těchto soutěží, co si myslíte o League 1?
V Itálii, je to myslím spíše věc taktiky a v Anglii se naopak důkladně hraje po celou dobu, to je více fyzický fotbal. Domnívám se, že ve Francii se hraje rychlý, technický fotbal, vše nakrátko a rychle.

Myslíš si, že dva zápasy za repre ČR se mohou díky angažmá v Brestu rozmnožit, že tvé angažmá bude prostředkem k návratu do národního týmu ...
Číslo jedna je teď pro mne dobře pracovat, dobře hrát za Stade Brest. Je to tak, že jsem na 100% připravený. Problém je právě trenér. Pochopitelně bych se chtěl vrátit. Ale když jsem se hrál dobře a nebyl jsem vybrán, nic se nedá dělat, alespoň jsem udělal pro to maximum.

Patříte do skutečně fotbalové rodiny ...
Můj bratr Marcel je také z Baníku Ostrava, je o 5 let starší než já a hrál v mnoha klubech. Hrál také Pohár mistrů evropských zemí, ale nikdy jsme spolu nehráli. Můj otec Verner, to je velmi dobře známo, hrál za národní tým a získal zlato na Olympijských hrách v roce 1980 s Československem. Teprve na konci své kariéry mohl opustit zemi (díky komunistickému režimu) a tak přišel do Francie (Grenoble a Calais) a byl také v Belgii. A je pravda, že z toho důvodu bylo moje dětství hlavně francouzské.

Omlouvám se, pokud došlo vinou překladu k určitému zkomolení odpovědí. Určitě to ale nezměnilo smysl rozhovoru a v žádném případě to nebylo úmyslem.