Evžen Hadamczik

Nikdy nezapomenu na slunečné zářijové ráno roku 1984, kdy jsem co by des.abs. ZVS opustil naši detašovanou jednotku na Ořechovce a vydal se na nádraží, abych odjel ke své mateřské jednotce do Terezína. Cestou kolem novinového stánku mě zaujal velký titulek na jedněch novinách: „Zemřel Evžen Hadamczik“. Noviny jsem si koupil a dočetl jsem se, že za tragických okolností odešla legenda, která se hlavní měrou zasloužila o to, že z tehdejší TJ Baník Ostrava OKD se stal skutečný fotbalový klub. V duchu doby pochopitelně nebylo nic více zveřejněno, jaké to byly tragické okolnosti a hlavně co bylo jejich příčinou. To vše vyšlo najevo až časem, ovšem od prvního okamžiku bylo jasné, že se nejedná jen o osobní tragédii jednoho člověka a jeho rodiny, že velkou ztrátu utrpěl fotbal, ostravský i československý.

Pan Evžen sice přišel k mužstvu, které se již pyšnilo jedním titulem mistra ČSSR, ovšem on položil základy mužstva, které pak vítězně táhlo Evropou a začalo trvale patřit k absolutní špičce v naší zemi. On položil základy mládežnického fotbalu, z něhož žije FCB v podstatě do dneška, on se hodně zasloužil o to, že fotbal v Ostravě je fenoménem, životním stylem, za jeho působení začaly slavné výjezdy našich fans po celé republice a nejen po ni.

Evžen Hadamczik měl určitě štěstí, že vedl takové mužstvo, složené z velkých fotbalových osobností. On se ale hlavní měrou zasloužil o skladbu tohoto mužstva a dokázal jej skloubit v dobře fungující stroj. Stroj, který vedl „náš kapelník Evžen Hadamczik“. Stroj, který dokázal neprohrát v 74 domácích utkáních za sebou. Tenkrát se nechodilo na Bazaly s otázkou „JAK?“, ale „KOLIK?“. Jeden kolega dokonce uzavřel sázku, že Baník vstřelí doma 50 gólů za sezónu, takovou mělo toto mužstvo důvěru.

Pan Hadamczik měl k našemu „razovitemu regionu“ skutečně opravdový vztah. Zde začínal s fotbalem jako hráč i trenér. Aktivně sice hrál nějakou dobu i v Chebu (on vždy věděl předem, co bude následovat, věděl, i to, kde budeme mít v budoucnu nejlepší fotbalové kamarády :-) ), brzy se však dal na dráhu trenéra, která po úspěšném působení v našem klubu byla zakončena, bohužel předčasně a tragicky zakončena, působením u reprezentace. Politické zájmy tehdejších mocipánů překazily panu Hadamczikovi jeho plány s olympijským mužstvem (a já věřím, že by došlo k naplnění jeho vítězných vizí). Určitě by se pan Evžen uplatnil v zahraničí (zájem Rapidu Vídeň byl enormní) a později i u reprezentace.

Bohužel, vinou stranických a státních orgánů mu byla přerušena a zničena jeho práce ve fotbale, který tolik miloval a prožíval, a to vše nakonec dospělo až k tragickému konci.

Dne 28. října by se pan Hadamczik dožil 71 let Čest jeho památce, vzpomeňme na něj ve svých myšlenkách, u Zdi slávy nebo u jeho hrobu