Mario Lička – intimní zpověď

Začátkem února vydal bretonský klub nové číslo svého oficiálního klubového magazínu "Ici c’est Brest!", které přineslo profil našeho bývalého hráče Maria Ličky. Je to snad zajímavé čtení, jak již naznačuje podtitulek článku v magazínu, který jsem si dovolil použít jako název našeho článku. Mario hovoří o svém dětství, otci, o tom jak se považuje více za Francouze, nebo teď už spíše Evropana, vyznává se ze svého vztahu k rodině a k fotbalu. Pokud máte zájem, více se dočtete dále v překladu článku.

Mario Lička

Mario Lička přišel do Finistère (bretonsky Penn-ar-Bed, nejzápadnější francouzský departement ležící v Bretani) v červnu loňského roku, rychle
se naučil základy bretonského jazyka a stal se bez diskuzí stálým členem jedenáctky „sira Alexe“ Duponta. Mluví francouzsky a tak nám bezprostředně vyjevil své pocity ze svého nového života, svého klubu a vysvětlil nám svůj osobní pohled na fotbal.



Dětství
Své první kroky jsem udělal hlavně ve Francii. I když jsem se narodil v České republice (Československu), cítil jsem se více Francouz, než Čech.
V mých 3 a půl letech jsme odešli do Grenoblu a zůstali jsme ve Francii do mých desíti let.
V Grenoblu jsem chodil do školky, školy, tam jsem vyslovil má první francouzská slova, našel první kamarády. Z 90% jsem byl Francouz, češtinu jsem znal jen z domu, z rodinného kruhu. Jednou za rok jsme jezdili do Česka na prázdniny a pozdravit rodinu.

Otec fotbalista
O otcovu fotbalovou dráhu jsem se začal zajímat až když jsem trochu vyrostl. V Československu byl velmi známý, ale ve Francii už tolik ne. Jedenáct let hrál v Baníku Ostrava, třikrát byl mistrem Československa, dvakrát nejlepší střelec ligy a v první lize nastřílel celkem 103 gólů. Hrál také v národním týmu, se kterým vyhrál olympiádu v roce 1980. Byl to střelec, velký hráč. Bohužel za komunistického režimu nemohl opustit svou zemi. Teprve ve 32 letech mohl odejít do zahraničí za zásluhy. Už před tím se o něj zajímal Bayern Mnichov. V dnešní době by udělal obrovskou kariéru a já bych se možná narodil v Německu (smích). Ve Francii si udělal trenérskou licenci a toho pak využil a působil jako asistent trenéra v Baníku Ostrava. Jako asistent trenéra národního týmu se zúčastnil i Eura 96, kdy Česká republika získala druhé místo. Trénoval nejen Baník, s Wislou Krakov se stal mistrem Polska. Působil i v Kataru a v dalších celcích v Česku i Polsku. Teď je už 4 roky sportovní ředitel ostravského klubu.

Hrát ve Francii
Nečekal jsem, že bych celou svou kariéru strávil v Česku. Tato představa se mi moc nelíbila. Jsem spíše západoevropan, protože jsem žil ve Francii,
v Anglii a v Itálii. Vzhledem k tomu, že mluvím více jazyky, cítím se svobodný a chci cestovat Evropou. Byl jsem v Southamptonu, bylo tam dobře až do okamžiku, kdy přišly finanční problémy a odešel trenér. Baník chtěl, abych se vrátil a vzhledem k tomu, že tam byl můj otec, řekl jsem si: "Dobře, vrátím se na rok až dva!". Můj otec věděl, že tam nezůstanu natrvalo. A když se naskytla příležitost odejít, hned jsem se jí chopil. Baník je určitě rád, že prodal dva hráče (se mnou i Mičolu) do francouzského prvoligového týmu.



Brest
Díky internetu jsem si mohl trochu prohlédnout město Brest. Věděl jsem, že je tu krásné okolí. Je to hezké místo na žití. Hodně se nám tu líbí, mé manželce, dětem i mě. Ale je to hodně daleko, za Brestem je už rovnou New York! Ale líbí se nám tu, vše co potřebujeme je na blízku. Dobře jsme se tady usadili. Fanoušci mě poznávají, zdraví mě, říkají mi "držíme palce"
a "hodně štěstí" a žádají mě o podpisy. Tomu vždycky vyhovím.




Česká liga
Dříve byla jen Sparta a Slavia Praha, byl to souboj dvou týmů. Měli finanční prostředky k nákupu nejlepších hráčů z ostatních týmů. Minulý rok se mi líbil, protože, i když Sparta nakonec vyhrála, tak až do konce bojovaly o titul 4 týmy. Liga má dobrou úroveň, hlavně po taktické stránce. Co se techniky týče, mohlo by to být lepší, hlavně obrana, která neumí vrátit míč. Taky jsme celkem málo viditelní v evropském měřítku, ale to je hlavně kvůli financím. Nejsme na tom špatně, jsme malá země jen s 10 milióny obyvatel a v Česku hrají skoro jen Češi. Není to jako v Rusku nebo v Turecku, kde si mohou dovolit nakoupit hodně zahraničních hráčů.

Národní mužstvo
V reprezentaci jsem byl dvakrát. Pokud budu pokračovat v Brestu a pokud budeme mít dobře výsledky, mohl bych trenéra zajímat a mohli by mě opět povolat. Je třeba hrát a vyhrávat. Je pro nás dost těžké přiznat si, že už nemáme hráče jako Šmicra, Nedvěda a Poborského, tahle generace už skončila. Takže je normální, že se ocitáme v určité mezeře. Ve Francii je to stejné, jenže je to velká země s 60 milióny obyvatel. Nás je jen 10 miliónů, takže je to těžší. Zbývá ještě několik velkých hráčů, jako Baroš, Rosický nebo Čech, ale už nejsme mezi 10 nejlepšími týmy světa.




Tomáš Mičola
Když jsem poprvé odešel z Baníku, začínal se dostávat do prvního družstva. Když jsem se vrátil, stali jsme se přáteli. Zdá se mi, že je nemožné nebýt Tomášův kamarád. Je těžké nemít ho rád, protože se pořád usmívá, dělá srandičky a je opravdu velmi přátelský a milý. I když nemluví francouzsky, nikdo nemá s Tomášem žádné problémy. Je to můj mladší bratr, nebo třetí dítě! (smích). A to, že jsme sem přišli spolu nás dalo ještě víc dohromady.

První liga (Ligue 1)
Je zde velmi vysoká úroveň, zejména po technické stránce. Zdejší hráči umí dobře nahrávat, hrát si s balónem, to se mi líbí. Styl Brestu se mi hodně líbí, protože si často sáhnu na míč.

Aktivity
Máme dvě dcery a jednoho syna – našeho psa! Jsem pořád se svou rodinou. Pokud máme volné odpoledne a je hezky, jdeme všichni ven projít se do parku nebo k vodě a bavíme se. Nedaleko od nás jsou sympatická místa, nebo občas zajedeme autem k moři. Nemohl bych bydlet v centru města v bytě, mám raději dům se zahradou pro psa. Tady jsem ještě nenašel místo, které by se mi vůbec nelíbilo. Když jsem byl mladý a svobodný, chodil jsem ven, ale nikdy ne na diskotéku, pít po každém zápase. Fotbal byl pro mne číslo jedna. Teď je to moje žena a mé dvě dcery. Abych byl v životě spokojený, potřebuji aby byla má rodina šťastná a abych si užíval fotbal.

Vývoj profesionálního fotbalisty
Všechno se vyvíjí, všechno se mění. S internetem ví všichni všechno. Kdysi nebyli novináři takoví jako teď, psalo se jen o fotbale. Myslím, ze být Christianem Ronaldem není lehké. Normální člověk si může jít sednout po zápase do baru, dát si něco na pití, povečeřet. On nesmí udělat nic, jinak to všichni vědí. Nerad bych byl v situaci jako Ronaldo, Rooney nebo Beckham. Jsou známí, všichni je sledují, všude jsou paparazzi. Dneska každý může říct "Mám fotku Ribéryho nebo Ronalda jak dělají to a to" a prodat ji. Naše zaměstnáni je naše radost, je to velké štěstí a myslím si, že kdyby ti kluci mohli mít jen 10% procent svých peněz a více klidu, vybrali by si tuto možnost.

Součástí magazínu je i pasáž, kde každý hráč dostal za úkol vyhodnotit nějaký zápas. Podívejme se tedy, jak se Mario s tímto úkolem vyrovnal a jak komentoval zápas s Lille. A dáme i slovo Tomášovi, jak viděl zápas se Saint-Étienne on. Shodou okolností se jedná o dva následující soupeře Brestu. V sobotu 12.3. zajíždí Brest do Saint-Étienne a příští sobotu hostí doma vedoucí LOSC Lille. Takže se situace obrátila, na podzim jel Brest do Lille jako vedoucí celek tabulky. Ale to vy, kteří pravidelně sledujete Evropské střípky určitě víte .



Mario Lička:
LOSC Lille – SB29, 3:1, 7.11.2010
Jeli jsme do Lille s tím, že jsme nepřemožitelní, tak jako v posledních osmi zápasech. Ale hlavně jsme měli novou obranu, Moïse a Ahmed chyběli. Chtěli jsme zahrát pořádný zápas a odjet aspoň s jedním bodem. Lille se ukázalo velmi silné v útoku a nadělalo nám spoustu potíží. Byli lepší během celého zápasu. Ale i když jsme byli slabší, podařilo se nám snížit na 2:1 diky Romainovu gólu a cítili jsme, že můžeme během následujících 15 minut vyrovnat. Bohužel jsme dostali třetí gól a zápas tím skončil. To, že jsme tam přijeli jako vedoucí mužstvo pro mne nic neznamenalo. Věděl jsem, že je to dočasné, že to nebude trvat příliš dlouho. A taky bychom neměnili chování na hřišti jen kvůli tomu, že jsme byli první. Ale setkali jsme se s mužstvem, které hrálo se třemi nebo čtyřmi útočníky a které se ukázalo hodně silné
v útoku. Byli lepší než my."


Tomáš Mičola:
SB29 – ASSE, 2:0 (Lička v 77.min na 1:0), 30.10.2010
Byl jsem překvapený, že Saint-Étienne, kteří byli v té době na tom hodně dobře a vysoko umístění, hráli v Brestu jen v obraně. Byl to těžký zápas, ani jeden z týmů neměl opravdové příležitosti. Měli jsme více štěstí, že jsme dali první gól. Taky si vzpomínám, že hodně foukal vítr. Osobně jsem se necítil moc dobře, měl jsem těžké nohy. Co se diváků týče, bylo skoro plno, atmosféra byla úžasná a bylo příjemné vidět všeobecnou radost, protože nakonec to byl jeden z nejhezčích zápasů, vyhráli jsme 2:0 a vedli jsme tabulku!


Přejeme Mariovi (a pochopitelně i Tomášovi) úspěšné pokračování jejich mise na konci Evropy, v překrásné Bretani.

Upoutávka na magazín je zde.


Omlouvám se za poněkud opožděné zveřejnění, ale chvilku trvalo, než se Guillaume dostal domů, aby sehnal originál časopisu (v elektronické podobě nebyl časopis k dispozici a ukázky zveřejněné na webu nebyly čitelné) a pak si musela Barča najít čas na překlad. Oběma touto cestou děkuji.

Pozn.
V pátek 11.3. oznámil trenér Dupont nominaci 18 hráčů na důležité sobotní (19h) utkání 27. kola L1 právě se svým, již výše zmiňovaným, sousedem v tabulce v Saint-Étienne . Mario je v širší nominaci, Tomáš se mezi vybrané hráče nedostal, tentokrát z důvodu horečky. Stadion soupeře, jehož nejslavnějším hráčem historie je Michel Platini (před odchodem do JUVE nastřílel v dresu ASSE 58 gólů ve 104 zápasech) si můžete prohlédnout zde.
A jak to dopadlo se mimo jiné můžete dočíst v taky již zmiňovaných Střípkách.

PS:
30.4. oslaví Mario Kempes Lička 29 let
Předem GRATULUJEME!!!