Dozvuky nedělní Vřesiny

Hodně detailů o nedělním dopoledním vítězství naší rezervy nad Břeclaví si můžete přečíst v jiném článku, ale ještě jednou bych se k němu přece jenom vrátil. Dnes mě totiž zaujaly výkony hned několika našich hráčů. V Andrejkovi nám snad roste další pokračovatel slavného jména baníkovských brankářů, Zejdler si dnes vzpomněl na své lepší časy, loni ještě dorostenec Urban by mohl béčkem jenom proběhnout do áčka a Boháč ... no Boháč.

Kdo byl dneska ve Vřesině, musel si nutně připomenout sobotní zápas Baníku s Bohemkou. Také v neděli jeden tým hrál – a druhý vyhrál... Břeclav byla dneska herně lepší, na rozdíl od sobotního Baníku si ale vytvářela šance, ale narazila na výtečného Andrejka v naší brance. Poprvé nás podržel při penaltě, kdy ji hráč kopl k tyči a Kuba mu ji přesto vytáhl. Obrana mu v té chvíli moc nepomohla, protože nechala exekutora střílet z odraženého míče znovu, ale Andrejko vytáhl další neskutečný zákrok.

One man show pokračovalo při dvou výborných břeclavských střelách zpoza vápna k tyči – Andrejko je obě zneškodnil. Pak hlavičkoval břeclavský hráč snad ze tří metrů – fantastický zákrok našeho brankáře jeho gólovou radost zmařil... Pak měl chvilku klid, ale po hodině hry chyboval Frydrych a Andrejko musel vytáhnout další reflexní reakci při střele z pěti metrů – konečky prstů levé ruky vytlačil míč na roh. Zkrátka neskutečný výkon, kterým podržel tým a ukázal, že místo kupování brankářů pro lavičku A týmu je třeba lepší se podívat doma.

Nezapírám, že patřím ke kritikům posledních výkonů Lukáše Zejdlera. Výkonnostně šel hodně dolů, ale za nedělní výkon zaslouží poklepání na rameno. Po jeho fantastickém pasu za obranu padl první gól a v dalším průběhu zápasu zachránil dvakrát na brankové čáře. Zkrátka výkon, kterým by se zase mohl podívat do áčka na delší dobu. Jen tak dál, dobrých ( a výborných) levačkářů není nikdy dost.

Tomáš Urban. Vypadá to, že toto jméno bychom mohli zanedlouho vyslovovat nejen v souvislosti s juniorkou. Pravý záložník nebo útočník umí hrát na obou postech a v pěti zápasech, ve kterých jsem ho viděl, se mi moc líbil. Jasně – dneska byl hrdinou zápasu i díky fantastickým přihrávkám Zejdlera a Velnera, ale v jasných šancích si poradil mazácky – při prvním gólu šel sám na brankáře a dal mu to kolem stojné nohy, při druhém vyslal skvělou střelu po zemi přímo ke vzdálenější tyči. Hra Tomáše je v době, kdy se áčku nedaří, jedním z řídkých balzámů, které teď Baník nabízí.

Boháč... Mezi tímto jménem a slovem spalovač je – bohužel – v poslední době rovnítko. Kdo byl v Bystrci, mohl vidět, co tam zahodil. Kdo byl ve Vřesině mohl vidět nejen překopnutí branky z pár metrů po skvělém míči Urbana zprava, ale i neskutečnou sobeckost při další šanci, kdy raději pálil do gólmana než aby přihrál Urbanovi před prázdnou kasu. Poslední dobou mu to zkrátka nelepí, ale to se dá zlomit. Sobeckost (nebo lhostejnost, nedůslednost nebo jak bych to nazval) se ale láme hůř. Držíme palce v obojím lámání.

Takže asi tak. Břeclavští určitě po cestě domů o zápase hodně přemýšleli, ale držení míče a vytváření šancí není vše. Důležité je šance proměnit a to i přes výtečný výkon soupeřova brankáře, levého záložníka či útočníka. Fotbal nemá logiku – že pane Pospíchale?

PS. Ještě jeden moment nebo sled momentů se mi hodně líbil. Bylo to kolem pětapadesáté minuty, kdy byl Kaizar důsledný jako buldok a hned čtyřikrát zahrál velice důležitý obranný zákrok. Ten poslední se mu sice nevyvedl (a Zejdler musel za něj hasit na brankové čáře), ale ta urputnost, se kterou se náš stoper znovu a znovu vrhal pod nohy soupeře, byla hodna kapitánské pásky na jeho ruce. Paráda!

PS II. A pak, že neumím i pochválit :-) :-)