Žižkov – Baník 0:3 (0:0)

Veledůležitý zápas čekal včera naše kluky pod žižkovským vysílačem. Po celý zápas to byl více boj než pohledný fotbal – ale těžko v situaci obou týmů čekat, že předvedou fotbal z říše snů. Zařazením tohoto utkání do pondělního TV přenosu se černého otovizi povedl skutečný majstrštyk. Určitě vám pane Černý zase nebudu věřit, že to neděláte na diktát někoho jiného…

Ale zpět k fotbalu. Asi jsem nebyl sám, kdo se před utkáním bál, že nás utopí Jirka Böhm. A neměl k tomu vůbec daleko – po jedné slušné šanci měl v každém poločase. K tomu Kalivodův volej v první půli z voleje nad či Dawidův nedůrazný zákrok při jednom centru zleva – mohlo být věru neveselo. My po dobu těchto čtyř šancí domácích nabídli pouze jednu slušnou pozici Svěrkiho a dva-tři hraniční ofsajdy. Ale jak někdo říká – anglickou královnu průběh hry nezajímá – ta si ráno přečte noviny a vidí jen výsledek.

Utkání jsme rozhodli po hodině dvěma slepenými góly. Paradoxně i přes výškovou převahu domácích jsme se prosadili po standardkách. Nejdříve po skrumáži dostal míč do brány s pomocí domácího beka na lajně Dalibor Vašenda, druhým střelcem, co bude po včerejšku platit gólové zápisné je Michal Frydrych. Ten ke svému dobrému výkonu vzadu přidal nástavbu v podobě gólové hlavičky, když na zadní tyči dával po rohu míč do prázdné. Minutu před koncem pro domácí krutou porážku zařídil Domino, když sám proměnil penaltu, kterou si také vyrobil. Akorát ten „faul“ co jí předcházel – no nevím… Ale to není důležité.

Historie se neptá – tři body jsou doma, znovu jsme se odpoutali z posledního místa tabulky, teď jsme dokonce opustili také sestupové pozice. Teď máme repre pauzu – takže tým může zase potrénovat, doléčit šrámy a v posledních kolech podzimu snad urveme co nejvíce bodů a přiblížíme se tam, kde bychom s našim mladým týmem chtěli být.