Co se dělo mimo hřiště

Skoro rok jsme čekali na to, až Baník vyhraje ligový zápas na hřišti soupeře. Vzpomínáte ještě? 20. listopadu 2010 jsme zvítězili brankami Nevese a Šenkeříka 2:0 v Brně. Od té doby pouze pár remíz, ale plný zisk žádný. Od včerejšího večera si upět užíváme onen slastný pocit a já se budu – v závislosti na pracovním vytížení - k zápasu vracet postupně několika články. V tom prvním se podíváme na dění mimo zelenou plochu.

Nevím, zda žižkovský stadion splňuje nařízení Stadiony XX, ale pokud ano, pak už nechápu vůbec nic... Za takovou arénu by se museli stydět i kluci ze Slavoje Houslice, ale ani to nebránilo tomu, aby se zde konal Monday Night Football. Pondělní termín spojený s televizí přilákal do ochozů jen ty nejotrlejší a o to větší dík patří těm, kteří se dostavili do našeho sektoru. Já mám pokaždé blbý odhad, ale tipnu – 400 ???

Našemu sektoru dominovala dlouhá vlajka Baník + Gieksa připomínající výročí družby. Doplněna byla několika dalšími flagami – Bohumín, Bomiti, Studénka, Slezská Ostrava a vlajkou se slezskou orlicí, která má na prsou znak FCB (ta nevím, komu patří). Za protější brankou visela přes třetinu domácího sektoru karikatura Žižky na koni doplněna sloganem DĚTI MOJE ... HRR NA NĚ, dále tam měli větší vlajku Ultraviktorians a na plotě dvě menší v tradičních žižkovských barvách.

Žižkovský kotlík čítal odhadem 50 hlav, který celkem vytrvale povzbuzoval do naší první branky – pak už to bylo slabé. V průběhu zápasu se ještě snažily vyburcovat zkřehlé diváky dvě menší skupinky (jedna na hlavní tribuně, druhá naproti ní), moc se jim to ale nedařilo a tak toho nechali. V hledišti byla vidět dvojka Látal + Neček nebo například Bartl starší. Pražské fotbalové podsvětí samozřejmě neznám, ale nějací puppetmasteři tam jistě seděli také. Možná tam šlo vidět i nějaké celé-Brity či jiné národnosti - já jsem zahlédl třeba Badalyana :-)

První choreo zápasu předvedli domácí, když vytáhli hned při nástupu velký transparent ZVÍTĚZÍME. V páté minutě jsme kontrovali my, když jsme předvedli celosektorovou choreografii skládající se ze čtyř dílů – vlevo velký znak Baníku, uprostřed plachta s nápisem 15 let, napravo znak GKS a nad tím vším dlouhý transparent PŘÁTELSTVÍ BEZ HRANIC. Vypadalo to moc pěkně a nutno říct, že se to i dlouho drželo.

Domácí si připravili větší prezentaci na pětašedesátou minutu – bohužel pro ně už v té době nebyla pravdivá. Na několika plachtách projevili naději, že v dalších čtyřech zápasech (Baník, Budějovice, Slovácko a Příbram) získají 12 bodů, ukázali na jedné z plachet i vytouženou podobu tabulky po této sérii (Baník poslední...) a přidali ještě nějaký vzkaz Klokanovi. Nebylo to špatné – už toho ale nedosáhnou (alespoň bodově tedy...)

Průběh zápasu je znám, ještě se k němu vrátím samostatným článkem a tak ho přeskočme a pojďme k tomu, co se dělo po zápase. Naši rozradostnění fans se při loučení soupeřů u půlicí čáře postavili do dlouhé řady kolem plotu a čekali na hráče Slezské. Nejprve si společně zaskákali na „Baník pičo“ a pak si šli plácat. Myslím, že to byl Luki, který po přispěchání od TV rozhovoru vyzval ke svlečení dresů a komplet celý manšaft naházel cenné trofeje do kotle. Po plácačce sezval Luki ještě jednou všechny dohromady a následovala pumpovačka. I po ní kluci ještě jednotlivě kotli zatleskali a až po opravdu dlouhé době se odebrali do šaten, odkud se zakrátko ozval náš vítězný pokřik.

Tož dobré to bylo. Náš kotel povzbuzoval skvěle a kluci se museli cítit jako doma. Drahocenné tři body byly importovány na sever Moravy a mise tím byla splněna. Děkujeme.