Tiskovka po zápase se Žižkovem

Jako nebe a dudy – i tak by se dal charakterizovat pohled na Radka Látala po utkáních v pátek na Julisce a v sobotu na Bazalech. Ono se ani není čemu divit, protože zatímco v Praze dostal Baník neskutečnou lekci, na Bazalech dokázal vybojovat nesmírně cenné tři body a dal tak záchraně v lize celkem reálné obrysy. Jeho protějšek trenér Žižkova Nádvorník naopak věděl, že sobotní prohra s Baníkem dává nadějím jeho týmu už pouhé teoretické základy.

Roman Nádvorník: „My jsme samozřejmě zklamáni, protože jsme tady chtěli uhrát body a uchovat naši šanci na udržení v první lize. Chtěli jsme sestupový boj zdramatizovat, ale výsledek nám dává už pouze teoretickou naději. Vypadá to, že nás asi sestup nemine... Dnes jsme dostali velice laciné góly, před kterými jsme nedohráli situace. Druhý a třetí gól byly navíc po individuálních chybách. Ke cti Baníku ale sluší přidat, že nás do těch chyb dotlačil.

Baník měl velice dobrou kombinační hru směrem dopředu a na rozdíl od nás si zachoval klid i při svých šancích. Utkání jsme ještě mohli zvrátit po vyrovnání na 1:1, když jsme v následující desetiminutovce Baník přetlačili, ale nerekrutovaly z toho žádné šance. Škoda, že například Kalod hlavičkoval v nadějných pozicích třikrát mimo branku. Závěr zápasu si už Baník pohlídal a podle mého názoru rozhodly lepší individuální výkony na jeho straně.

Baníku dnes zahráli výborně zkušení hráči, kteří navíc už nakoukli do reprezentace. Oni musí táhnout tým a ti mladší se k nim pak nabalí. Lukeš a Magera byli dnes výborní zejména při standardních situacích, vysoký standard pak podal Marek. A z těch mladých dnes samozřejmě Kraut.“

Radomír Látal: „Konečně se nám podařil vstup do utkání a na hráčích bylo vidět, jak důležité utkání to je. Byli jsme na to nachystaní, hodně nám pomohlo i soustřední na Čeladné. Byl tam s námi i člověk, který hráčům vysvětlil takové ty motivační věci. Je to můj známý, ale psycholog v pravém smyslu to není. Mrzí mě to, že jsme nerozhodli už do poločasu – měli jsme tam určitě dvě nebo tři velice dobré příležitosti. Do půlky to určitě mělo být 2:0 nebo i 3:0.

Do druhého poločasu jsme vstoupili špatně, Žižkov trochu přeskupil rozestavení a začal hrát úplně jinak. Škoda, že se mu podařilo potrestat naši jedinou větší chybu v zápase a vyrovnal na 1:1. To byla zbytečná komplikace, ale oceňuji, že moje mužstvo našlo zejména psychické síly a nakonec zvítězilo 3:1. Oceňuji také dobré plnění defenzivních úkolů.

Moc jsem dneska spokojen s výkonem Lukeše, ale jedním dechem musím dodat i s výkonem Krauta. S Lukešem jsem počítal už na Julisku, ale ještě se na to necítil. Za stavu 3:0 už nemělo smysl ho do zápasu nasazovat...“