Tonda Buček vysvětluje ...

Zatím jsem většinou při těch našich „slavných“ mačích psal o tom, kolik bodů jsme zahodili tím, že nedal tutovky Vladan. Jedna, třetí, pátá... Kolik bodů? Však Vladan ví.. Nějak jsem při tom (asi neúspěšně) tutlat to, kolik bodů zabil svými chybami Bukin. No a teď jsem na to dojel... Bukin svou fatální chybou zhatil veškeré naděje a ač ho mám opravdu hodně rád, teď ho musím zdupat na tři doby.

Doba první:
asi dvaadvacátá minuta a centr z pravé strany prošel přes celé malé vápno s tím, že jsme měli štěstí na (ne)dorážce
Doba FATÁLNÍ druhá:
a trenér může mluvit o individuálních chybách dokola a jeho miláček ji stejně udělá... Bukin vyběhl proti míči daleko do pole, před Škodou ho odvrátil ale pouze k Lutonskému, ten vyslal obloučkem míč na branku, Bukin míč evidentně dobíhá –a posléze ho pouští do sítě... Jako proč to nikdo nechápe...
Doba třetí:
no dobře, chytil jsi gól v 69. minutě Halaškovi

A co na to sám Toník?

Mohl byste říct něco k tomu gólu?
T. Buček: „Udělal jsem chybu. Nic víc k tomu nemám co říct.“

Jaké byly myšlenkové pochody?
T. Buček: „Žádné, udělal jste zkrátka chybu.“

Co se vám tedy honilo hlavou:
T. Buček: „Že jsem udělal chybu:“

Dobře, ale přece jenom jste si věřil na ty kličky...“
T. Buček: „Já jsem v životě kličky nedělal. Dneska jsem prostě udělal chybu. Prostě jsem to dneska klukům pokazil a nic víc k tomu nemohu říct. „

Co tam probíhalo v poločase v kabině?
T. Buček: „Že jsem udělal chybu....“

A nepřemýšlel jste třeba o přestávce, že byste se stáhl?
T. Buček: „Co to je za otázku?

No ptám se...
T. Buček: „Zbabělý utíká.“

No a co tedy bylo v té šatně?
T. Buček: „Atmosféra v šatně byla taková,že jsem věřil klukům, že mi pomůžou..“

Šel jste do toho druhého poločasu s čistou hlavou?
T. Buček: „Věděl jsem, že mi kluci pomůžou.“

Pak jste chytil tu jasnou šanci.
T. Buček: „Jo no dobře. Ale hnali nás diváci, věřili jsme .. a pak. No je mi špatně. Nebo ne špatně, ale...“

Pak ten míč letěl do branky...
T. Buček: „To už jsem věděl,že to nemám. Nějak jsem věděl, že to bude branka. No bohužel... Prostě... Je mi divně...“

Třeba vás to bude stát pohodu v dalších zápasech.. Třeba jak zareaguje trenér Látal...
T. Buček: „To jeho věc. Já zítra přijdu na trénink a budu se snažit zase podat stoprocentní výkon.“

Dneska to byla první klička, kterou jste udělal,
T. Buček: „Já si nepamatuji nějakou kličku. Můžete mi říct, kdy? Dneska na mě běžel hráč, levačkou to kopnu pryč a prostě jsem neměl v úmyslu kličkovat, že bych chtěl zesměšnit soupeře.. Hráč běžel zprava, já věděl, že si to dám na levou a že to odkopnu. Ale prvním dotykem jsem centroval špatně a prostě jsem to chtěl někam zakopnout.“

Takže potom to byl takový ten klasický střed myšlenek..
T. Buček: „Néééé.. Já jsem věděl, že hráč běží zprava. Kdybych to kopl z jedné, tak bych to třeba trefil. Anebo já nevím... Prostě jsem si to dal na levou..„

Bylo jasné, že ten zápas musíš dochytat.
(skok do řeči)
T. Buček: „Nebylo to jasné.“
Jo... jasně (trochu zaskočeně) . No víceméně dobře, jsi jednička. Jak se k tobě postavili?
T. Buček: „Určitě. Určitě. Klobouk dolů před nima. Jak se ke mě postavili. Třeba Svěrki a další... „

Padla tam i nějaká safisfakce při té gólové šanci Halašky?
T. Buček: „Satisfakce by byla, kdybychom vyhráli..“

Spadlo z tebe třeba něco, když Frýďa vyrovnal?
T. Buček: „Ne.“

Dá se z toho nějak poučit?
T. Buček: „Já si nemyslím, že bych byl nějaký mistr světa, že bych kličkoval.“

Tak příště by ses nějak zahrabal do trávy?
T. Buček: „Třeba bych chtěl poděkovat těm fanouškům, kteří řvali, ať táhnu z Baníku. Že třeba po Boleslavi tady toto třeba neřvali. V tom to je špatně trochu. ... Tak jak řvali v Jablonci na naše.. Ale já sám jsem udělal chybu. Ale fanoušek Baníku nemůže řvát na gólmana, který vyrůstal v Baníku „Táhni z Baníku ty hajzle jeden. To je jako... No.. Ale jako každý má na to právo.“
¨
Ještě k tomu balónu...
T. Buček: „Nééé jako Zdena na měl řval „Jde to do brány.“ ale já jsem spadl, dezorientovaný jsem nevěděl, kde je branka, ale pak už jsem věděl.... že už to je v pytli. Jediná záchrana by byla, kdyby ... ale šlo to na jejich hráče.“

No a ještě dva postřehy nakonec:
- v poločase odcházel Bukin do kabin ze strany od kotle hostů. Někteří naši usedli na lavičku, další stáli opodál ... a Tonda se vydal do šaten prostředním průchodem, takže všechny minul. Nevím, možná to tak dělá pokaždé a já pouze zbytečně žvastám...
- zajímavé to bylo také po zápase. Hráči si podali ruce ve středu a naši pak šli směrem pod hodiny. Bukin jako jeden z posledních a po cestě si sundal dres. Jako jediný. Nevím, třeba mu bylo horko... Anebo symbolika něčeho jiného? Nevím, možná zase jenom žvastám a uvažuju nad kravinami.

A na závěr omluva nebo vysvětlení - schválně jsem čekal, jestli je něco z těch pikantních otázek a odpovědí někde objeví. Zatím jsem to nenašel. A tak jsem to napsal sám. Já vím, nemají mě rádi... Ale kua proč se pak ti novináři na takové věci vůbec ptají?