Radnice rozhodla o koupi Bazalů

Dvacátý květen roku dva tisíce třináct byl jedním z milníků historie Baníku. Zastupitelé města Ostravy hlasovali o tom, jestli finančně nemocnému klubu podají pomocnou ruku nebo jej nechají zapadnout v propadlišti dějin. Nakonec vše dobře dopadlo, ale byly to nervy...

Ze záchrany Baníku se totiž v posledních měsících stala nechutná politická hra, ve které se hrálo se všemi možnými kartami. Blížící se volby a lákavé primátorské křeslo - zejména tyto dvě věci způsobily, že se ze stejných lidí, kteří odklepli stamiliónové dotace do hokejové haly nebo do atletického stadionu, stali najednou šetřílci. Jedno prohlášení stíhalo druhé, nejedna strana najednou na leccos zapomněla a výsledkem byla značná nejistota o to, jak hlasování nakonec dopadne.

Samotné hlasování bych - s dovolením - nazval fraškou, jakkoli si uvědomuji jeho nesmírnou vážnost. Nevím, co mělo znamenat to první kolo hlasování... Možná bylo třeba vyzkoušet funkčnost hlasovacího zařízení, možná bylo třeba uskutečnit poslední průzkum napříč politickým sperktrem, možná bylo třeba někoho napnout... Skutečností je, že si asi někdo po prvním hlasování uvědomil, že by mohlo dojít k průseru a hlasování se opakovalo. To druhé už dopadlo ve prospěch Baníku, k dalším protestům a třetímu hlasování už nedošlo a tak mohl z pomyslného komína nad radnicí vyjít bílý dým říkající KONKLÁVE SKONČILO, MÁME BANÍK.

Při pohledu na výsledek hlasování je zajímavé, jak hlasovali jednotlivÍ konšelé. Někteří, kteří byli celou dobu vehementně proti, nakonec hlasovali pro... Většina konšelek hlasovala proti nebo se zdržela... Teď už je to ale v podstatě jedno. Připomeňme si ale ještě slova našeho barda Jarka Nohavici, která zazněla na shromáždění OS BB před radnicí: DOBŘE SI PAMATUJME, JAK KTERÝ ZASTUPITEL HLASOVAL. DOBŘE SI TO PAMATUJME.