Dva zápasy v jednom dni II

Bylo to přesně před čtyřmi měsíci. Po výbuchu áčka s Karvinou ve Vítkách jsem byl tak otráven, že jsem dal příští víkend přednost zápasům U19 na Motorletu a Baníku B na Vrchovině v Novém Městě na Moravě před zápasem áčka na Letné. Oba mnou zvolené zápasy jsme vyhráli, až na ten zrušený uďák na Vrchovině a nabídku klobásy z mikrovlnky v Práglu to byl fajn výjezd a tak došlo na repete.

Výkony proti Sigmě, první poločas na Klokanovi a hrůza v podání áčkařů za béčko proti Rosicím mě přiměly k přijetí rozhodnutí nechat nervy odpočinout a zvolit jinou nabízející se variantu. Znovu podotýkám – není to nějaký bojkot, to bych si vůči Baníku nikdy nedovolil. Zkrátka svobodná volba, nic víc. Byla možnost, chňap po ní.

Přiznám se bez mučení, že jedním z impulsů mé volby byly zprávy z kulo(j)árů, že za béčko nepůjde žádný áčkař. Pak už mi nic nebránilo tomu, abych natankoval plnou a vyrazil. Heč, ve Studni máme benzínku Ono – oproti minulé nádrži pokles ceny o šest kaček za litr. No nekup to... Menší fronta sice byla, ale ta nebyla ničím proti té, co se vytvořila za Olmíkem na tom kruháči na Hradec. Naštěstí jsme národem volů, který se zipuje už 500 metrů před zúžením, a tak jsem si popojel dobrých 300 metrů v levém pruhu podél plného pruhu pravého a trošku si čekání zkrátil. Pravidla silničního provozu jsem určitě neporušil, byť se na mě dívala řada řidičů jako na vraha anebo alespoň silničního piráta. K tomu mininišály Baníku vyvěšené na zadním skle...

Do Řepčína, kde hrají své domácí zápasy dorostenci Sigmy, dorážím podle plánu půl hoďky před zápasem, prohodím dvouminutovku s Lojzou, ulovím nějaké to info o mladých od přítomných fotříků a usedám kousek vedle skupinky lepých slečen, které asi právě vyšly z nějakých beauty boutique – kujwa, ti fotbalisté mají asi fakt nějaké fluidum. Fotbal dobrý, naše hra dobrá, výsledek katastrofa. Červenou Remiáše pochopím, to je reflex, který asi neovlivníš, bo chceš zkrátka jako poslední na lajně zabránit jistému gólu. Červenou pro Krupičku si ale dovolím rozmáznout... Tak ty vole hraješ se žlutou kartou na hřbetě, a přesto jdeš do souboje s nohou výš než ostravská radnice? Karate nebo fotbal? Nechápu, ale opět použiji moje krédo – nemusím pochopit vše za každou cenu.

Po zápase to trošku rozebereme s těmi fotříky, ale moc se nechci zdržovat a valím na pokračování výjezdu do Kroměříže. Na netu jsem si vyhlédl restauračku k obědu – Stará střelnice pár metrů od fotbalového stadionu. Když se posunu v čase – mohu doporučit. Obsluha sice nebyla vzorná, ceny nebyly mírné, ale při placení jsem se usmíval. Dal jsem si výbornou (ale opravdu výýýýbornou) držťkovku za pade a k pití jsem zvolil jedenáctku Bernarda. Uvažoval jsem, jestli dát dvanáctku ale vzhledem k volantu...

Další chyba výjezdu. Pivo sice dobré, ale určitě ne objednaný půllitr. Bylo to tak něco mezi malým a velkým pivem, v půllitru tak cenťák a půl pod mírou. Ale neremcal jsem, dal jsem si dvě a jako řidič jsem se uklidňoval tím, že mám vlastně dvě malé pifka čtyři hodiny před jízdou. Při mé váhové hmotnosti jako nic... Mimochodem – posunul jsem se (opět) do vyšší hmotnostní kategorie. To mě sice netěší, ale co už fčil. Teď už nemohu přijmout ani výzvu Vémoly, bo on tak vysoko jít nechce... V knajpě mají wifi, otevřu noťas, napíšu článek o zápase U19, pustím ho do světa, objednám krkovičku na grilu se šťouchanými brambory a naladím na přístroji kyslík pro sledování Baníku proti Zlínu.

Říkám si – mrknu na první poločas, stadion je kousek a jsem tam hned. Objednávám si k tomu espresso, ale říkám pinglovi – „dej mi tam více vody anebo mi dej horkou vodu do konvičky“. Nedočkal jsem se ani jednoho – v šálku bylo kávy na tři malé srky a za necelou minutu bylo po ní... Frýďa gólem potěšil, ale taková dálnice, kterou mu zlínští vystavěli, se jen tak nevidí. Další průběh nuda, při Laštyho ošetřování jsem to zaklapl a šel. Zdražili – lístek už za šedesát, ale paní se při pohledu na můj baníkovský dres ptá: „A nechcete slosovatelný bulletin za deset korun? Máme novou soutěž, budete v losování dvakrát.“ Říkám: „A tak jo, aspoň bude sranda.“ Platím stovkou, vrací mi dvacku... Asi neumím počítat anebo to hosté mají dražší.

Jdu do hlediště a už vidím ten legendární kroměřížský uďák... Moje osobní místní úchylka... Vzpomínám si na zápasy, kdy jsem si tady dal v prvním poločase klobásu a ve druhém makrelu anebo cigáro. Přátelé, mám utrum, bo cosik na mě zákeřně zaútočilo – doktor říkal, že nějaká dna. Já ale hodně špatně slyším, tak možná říkal do dna. Fakt nevím, ale dal mi jakésik tabletky. Tak si jich užívám. Tentokrát jsem ale – byť jedinec strašně chabé vůle - odolal, ač jsem se cítil opravdu divně. Takové dobroty... Jak to kolem mě nosili... Jak to vonělo... Jak to krásně vypadalo... A jak to s chutí pojídali... No Haškův přivázaný Baloun u zabíjačky slabý odvar... Aúúúúúúúúúúúúú!!!

Fotbal se nesl v duchu té blbé soboty, po chvilce jsme tekli o dvě branky a nic nenasvědčovalo tomu, že se to zlepší. A ono se to ani nezlepšilo. Branky Baníku jsem se nedočkal ani na druhém zápase, propásl jsem i ty dva góly mladých za áčko. Kdybych já vůl aspoň zůstal v té hospě do konce poločasu, jak bylo plánováno...

Ale jedna sranda přece jenom byla. Ten bulletin č. 71 samozřejmě vyhrál... Když hlasatel kolem třicáté minuty hlásil čísla, nějak jsem tomu ani nevěnoval pozornost. Bulletin ležel na sedadle vedle mě a když po chvíli hlasatel vyzýval výherce, aby přišli pět minut před koncem poločasu mezi lavičky a opakoval výherní čísla, vyzval mě pán, co seděl z druhé strany bulletinu, že bych už měl jít...

„No já tam určitě nepůjdu se svou postavou a s dresem Baníku na sobě“, říkám si... Opodál sedí v místních teplákovkách mladí, tak jim bulletin nabízím s tím, ať jdou. Berou ho nadšeně, ale po chvíli nadšení opadává, asi si nechtějí udělat ostudu před těmi slečnami z beauty boutique a nakonec vysílají na soutěž mladou asi tak dvanáctiletou žabku, co hraje za místní dámský potěr. Ve střelbě na otvory v brance vyhrála klubový podsedák a byla štěstím bez sebe. Ještě zpět k tomu bulletinu... Letošní návštěvnickou novinku nazvali Hanáček. A hlasatel říká: „Dneska jsme pro vás připravili novinku – klubový bulletin, který jsme nazvali Hamáček.“ Trapná chvilka pauzy... „Pardon, omlouvám se. Nikoli Hamáček, ale Hanáček. Hanáček.“

No a to je tak asi vše. Sednu do auta, valím domů, mám na MP3 nahrané písničky, co se mi líbí. Ještě jsem v Kroměříži a z reproduktorů zazní maďarská Omega a Gyöngyhajú lány. Neznáte? Ale znáte – Dívka s perlami ve vlasech v podání Arakainu, Scorpions aneb Dresy bílé jsou jak padlý sníh v našem podání. Je to paradoxní - po dvou porážkách a skóre 0:5 mi sytém vybere skoro „hymnu“. Věřte, nevěřte, ale mě to hodilo do totální pohody, přezpíval jsem Jánosze Kóbora - čest jeho památce - naším textem a začal jsem brát celou sobotu jako docela super výlet. Na posledních dvaceti kilometrech jsem zmokl, ale to byly kapky štěstí – pro další zápasy Baníku.



PS. Kamarádi, mám dilema pro následující víkend. Pátek a neděle jsou jasné – v pátek U19 a v neděli U21. Ale v sobotu... V sobotu přátelé hrozí, že budu muset jít na áčko. Já se bojím... Mám sice i lístky na metalový fesťák na Olešné, ale to hlavní tam začíná až po osmé večer... A moji milovaní GRAVE DIGGER dokonce až o půlnoci. Tak já nevím... Mám jet v sobotu odpoledne na fotbal do Frýdku, Frýdlantu nebo Hranic? Já chci, aby Baník Teplice porazil... Ale když tam budu... Poraďte. :-)