Vzpomínka na Turecko - 1. ?ást

Po jednoro?ní p?estávce se letos v lednu vydala menší parti?ka op?t do Turecka, aby podpo?ila a shlédla Baník na jeho tradi?ním soust?ed?ní v Beleku. Vedle tohoto hlavního cíle pak byly stanoveny i cíle díl?í – navštívit co nejvíce zápas? jiných tým? a kone?n? splnit pravidelný slib v podob? návšt?vy Pamukkale. DÍL PRVNÍ.

Hned v úvodu se musím p?iznat, že jsem p?vodn? zamýšlel posílat na tento web každodenní krátká shrnutí našeho putování, ale p?ešlo mne to hned první den... Po?íta? by byl, p?ipojení na net také, ale... P?irozená lenost a hlavn? myšlenka „ty vole, však jsi na dovolené“ zvít?zily a proto nabízím alespo? krátké ohlédnutí za perfektním týdnem až te?. Snad prominete...

A hned v úvodu také pod?kuji koleg?m za komplexní p?ípravu zájezdu, protože nejlepší zájezd je ten, o který se n?kdo dokonale postará a ty si ho pouze užíváš. Takhle to bylo i v tomto p?ípad? a bylo to o to lepší, že já jsem byl tím bezstarostným užívajícím si. Na druhou stranu – mládí by se m?lo o stá?í postarat vždy, na tom p?ece není nic zvláštního :-)

Vše za?alo nákupem letenek, kdy vy?íhali kolegové úpln? luxusn? levné letenky a hned je také koupili. Zpáte?ní lupeny za n?co pod 1500 K? jsou p?ece skv?lé. Jasn?, ony sice nebyly do Antaya nýbrž do Dalamanu, ale projet se 200 km autem po turecké rivié?e z tohoto letišt? do Antalya má také n?co do sebe. Tentokrát jsme ani nelet?li z Prahy/Mošnova/Katowic/Krakowa, takže taky dobré. Vzáp?tí poté bylo sehnáno také perfektní ubytování se snídaní a pronajato auto pro naše popojížd?ní. Je mi jasné, že jste zv?daví, kolik to vše stálo – pokud mne má chabá pam?? neklame, n?co kolem šesti tisíc + následná útrata na míst?.

Když se o m? kamarádi tak dob?e postarali, musel jsem jim to vrátit v podob? nasmažených ?ízk?, vlastnoru?n? zhotovených baget, n?kolika pivy a lahvinkou rumu A. H. Riise 1888. Vše se hodilo, ono p?ece jenom n?kolikahodinové ?ekání na letišti nad ránem pak rychleji utíká... Na letištním bezpe?nostním pásu hodn? zlobil m?j vym?n?ný ky?el, nepomohl ani p?íslušný opera?ní certifikát a šel jsem skoro do trenek... Protipólem tomu bylo skoro prázdné letadlo a možnost pohodlného spaní na n?kolika sedadlech po celou dobu dvouap?lhodinového letu.

Brzo dopoledne tureckého ?asu jsme se tedy ocitli v Dalamanu, p?j?ili si auto a vyrazili sm?r Antalya. Po?así bylo úžasné, slunce docela h?álo a tak jsme si dvousetkilometrový p?esun zpest?ili osv?žením v mo?i v „proh?áté“ zátoce. Nemaje plavky jsem se tam dopustil trestného ?inu, když jsem šel do mo?e na Adama... No dopadlo to dob?e, klepeta jsem nedostal a ani nikdo nikoho nevolal. Opodál sedící zahalené postavy asi doufaly, že „n?co“ uvidí. To n?co se ale vlivem studené vody dostalo do záporných hodnot a veškeré o?ekávání bylo tedy k ni?emu...

N?kdy k ve?eru jsme dorazili na hotel v Antalya. Byl opravdu kousek od historického centra, což znamená i blízkost bazaru, ob?erstvoven s kebabem a jiným fast foodem, ale i restaurací ?i fitka, do kterého jeden z nás pozd?ji p?i pobytu párkrát zavítal. Ubytování jsme m?li se snídaní, což nám vzhledem k našim denním program?m a r?zných místech pobytu bohat? sta?ilo. N?jaký ten kus žvance jsme si vždy n?kde koupili, ale po pravd? ?e?eno t?eba ku?e nechci vid?t hodn? dlouho... Zato skopové bych si dal hned.

Sobota znamenala p?edevším první dva zápasy Baníku proti OFK B?lehrad a Levski Sofia, ale my jsme mezi oba zápasy bohaté na góly vsunuli ješt? Trnavu proti Klokanovi. Na odpolední utkání Baníku pak už dorazila i po?etná suita Václava Brabce a i ona si tak mohla vychutnat výhru, o kterou jsme ale málem v záv?ru zápasu p?išli. Jak se pozd?ji ukázalo, byla to – bohužel – poslední výhra Baníku na letošním tureckém soust?ed?ní.